Káťa je čuně :-)

Když se mě naposledy mamka ptala, jestli nejsem zraněná, tak jsem se konečně mohla pochlubit, že mě skoro nic nebolí. To jsem ale nevěděla, co v té době již pomalu začalo. Začalo to tím, že mě levá noha občas trochu svědila. A pak častěji, ale nedrbala jsem si to, šlo to vydržet. A pak najednou koukám, je tu problém – mezi malíčkem a prsteníčkem na levé noze. Ya Qiang se mi vysmál, že se to stává čuňatům klukům a dal mi na to mastičku. Až za dva dny se mi na to podíval a zjistil, že tu mastičku na to používat nemůžu. To už ale byly prázdniny a musela jsem čekat až do zítra (středa), až bude opět otevřená nemocnice. Trenér se mi dnes také vysmál, ale aby mi vrátil tvář, hned doplnil, že je to tím počasím teď (je dost vlhko) a skoro každý den jsem byla od rána do večera ve cvičebním. Zatím to každý den čistím přípravkem, co mi na to dali, malíček mám nateklý, dlouho trvá, než to rozchodím. Nejpříjemnější je teď nosit cvičební boty, protože jsou měkké. Dnešní trénink byl mučením, stačilo se na chvíli zastavit a hned se to dost rozbolelo. Zítra už ale bude zase líp, paní doktorka mě zachrání :-).