Jít za svou vášní

Dnes mi moderna vyloženě nešla. Podepsalo se na tom, že jsem celý týden skoro necvičila, jak mi nebylo dobře od žaludku. V čem to bylo nejvíce znát? Samozřejmě na dechu – po jedné čtvrtině se mi špatně dýchá a po půlce umírám :-D. Nohy celkem ušly a jak jsem neměla nic namoženého, tak se mi i dařilo uvolnit ramena. Bohužel jsem neměla vůbec žádnou rychlost a břicho a záda mi strašně zeslábly. Dost mě to překvapilo, tohle je u mě asi fakt potřeba cvičit téměř každý den. Navíc mám víc posilovat svaly kolem kyčlí… víte, co myslím, že jo :-). Hodně se mi to zlepšilo, protože mě to nebolí při každém pohybu. Je to spíš tím, jak jsem byla předtím zraněná, ještě se mi to nezahojilo – jak by mohlo, když cvičím skoro každý den. Takže si na to teď dávám pozor – posiluji, cvičím výš, když to jde, vyhýbám se krizovým pohybům, cvičím cviky, které mi ukázali, přítel mi to masíruje… Za pár týdnů uvidíme, jestli je to takhle správně :-).

Zase na mě dnes padlo to, že toho je strašně moc. Abych všechno stihla, musela bych být v tělocvičně od rána do večera každý den. Už teď cvičím celkem dost, ale nestačí to. Problém je, že kromě i jiných povinností, moje tělo by víc teď stejně nevydrželo. Číňané si jako malí oddřeli základy, takže teď se věnují jen pilování a sestavám. V tomhle to mají dost jednodušší než cizinci – my musíme jet všechno najednou (základy, skoky, základy se zbraněmi, sestavy, protahování, posilování, běhy…). Opět byla potřeba utřídit si cvičební priority. Meč s dlouhým střapcem se učím proč? Protože je to zajímavé, chci toho umět víc, abych měla větší rozhled a mohla to pak učit i někoho jiného (neustále mám před očima tu paní Xenu z YT: „One, two, three and HOLD IT!!!“:-D), abych si zlepšila otáčení kolem vlastní osy, zrychlila, víc se napřímila… Za tyhle tréninky nemusím platit. Proč cvičím modernu již víme, za tu navíc platím, takže musím svědomitě cvičit ve volném čase. Za taiji sice neplatím, ale mám to ráda, takže musím také pilně cvičit. A jak to všechno nacpat do jednoho týdne? Rozhodla jsem se, že nepotřebuji běhat maratony, takhle mi odpadla jedna věc. Posilovat stačí půlhodinky každý den. Nejdůležitější je, že když už se člověk dostane do tělocvičny, měl by to brát vážně a soustředit se plně na cvičení. Kolikrát nemá čas, a proto by si času, který si vyšetřil na cvičení, měl hodně vážit. To nám vtlouká do hlavy učitel Xie a má svatou pravdu. Strašně moc plýtváme časem a pak si stěžujeme. Přitom času tady mám dost – tři hodiny taiji denně stačí. K tomu ve volnu qigong a studium taiji. Navíc taiji se dá cvičit kdykoliv a kdekoliv. Moderna 2 hodiny denně také stačí – ani lidé z týmu necvičí víc (odmyslíme-li si posilovnu a běhání). Tenhle plán se dá samozřejmě aplikovat jen tady, v cizině se to musí přizpůsobit, ale o tom jsem již psala.

Jsem zvědavá, jak budu cvičit doma o prázdninách :-D. Na jednu stranu bych se moc ráda válela a užívala domova. Na druhou stranu, pokud nebudu poctivě cvičit, všechna ta dřina tady, všechen čas i peníze, by přišly vniveč. Jsem teď na dobré cestě, tělo mi slouží dobře, tak se teď nesmím zastavit. Už mám doma domluveno pár sportovních akcí v průběhu týdne a zbytek doladím, až dorazím domů a uvidím, kde a kdy se bude dát cvičit. Další věc je, že stačí tři dny necvičit a začínat pak se mi nejenom že moc nechce, ale hlavně to bolí. A ta bolest za to fakt nestojí. Tak doufám, že to zvládneme s rodiči sladit tak, aby nám to všem vyhovovalo a mohli jsme se užít co nejvíc.

Myslím, že už jsem konečně úplně pochopila Auroru. Je teď ve formě, chce co nejvíce soutěžit, ale není to takový blázen, jak se někdy zdálo. Chce ještě makat tak 3-4 roky a pak „jít do důchodu“. Cvičit si jen pro radost, vrátit se zase trochu k tradičnímu wushu… Strašně jí štve přístup Číňanů – jste cizinci, wushu je pro vás jenom koníček, tak proč bychom vás měli učit doopravdy, poodhalit naše tajemství? V Číně je již sedmým rokem, ale na začátku se vůbec nezlepšovala – i když dřela s Číňany každý den. Proč to tak je, jsem již psala. Řekla mi: „Nevzdala jsem se ve svém životě všeho jen proto, abych se tady jen tak plácala a chodila na malé soutěže.“ Číňané nechápou, že cizinec může mít k wushu takovýhle přístup. Pro mnoho z nich to není láska/vášeň, je to prostě směr, který jim byl vybrán nebo živobytí. Řekla mi: „Jít za svou vášní tě ne vždy udělá šťastnou.“ Ano, někdy je to hodně destruktivní, ale nejde to jinak. Některé vášně brzy pominou, některé se člověka drží do posledního dechu. A tohle je wushu. Jakmile člověk trochu nasaje jeho příchuť, jen těžko se zkouší něco jiného. Vztah s Aurorou prošel mnoha nepříjemnými místy, v něčem jsme si ale podobné – a díky tomu dokážeme porozumět i takovým myšlenkám/pohnutkám té druhé, nad kterými ostatní kroutí hlavou. Na začátku na mě byla naštvaná, že se nechci plně věnovat jenom moderně, že to nemyslím vážně a nevím, co chci. Pak pochopila, že to myslím víc než vážně. Jen mi ta vášeň běží dvěma směry a já si nedokážu vybrat. A ani nechci. Všechno se to přirozeně vyvrbí. Dokud jsem zdravá, mladá a jde to, budu cvičit modernu a taiji. Až přijde čas, tak přestanu blbnout a soustředím se na trochu jiné aspekty wushu. Navíc se mi neustále potvrzuje, že cvičit tyhle dva styly se moc dobře doplňuje – spousta myšlenek je podobných, když si odečtu zranění, tak na sebe i dobře působí.

Jestli je moderní wushu wushu (bojové umění)? Tohle je strašně těžko říct a spíš mi to přijde jako hra se slovy, na které pramálo záleží. Qigong dělíme na dva typy – a) ten který je součástí například shaolinu atd., b) zdravotní (nebo fitness) qigong. Ten poslední už k wushu neřadí – jde o zdravotní cvičení. Základy má ale z wushu. A tím prvním typem se člověk také neubrání. Takže co je moderna? Jedna z větví wushu, která se soustředí na hezké provedení, soutěž a vystoupení? A nebo čistě sport? Těžko říct, někdy je zajímavé nad tím přemýšlet a ptát se lidí na jejich názor. Z jednoho pohledu modernu do wushu stále řadím. Z druhého pohledu říkám, že jde o sport, který se vyvinul z wushu.