Zimní

Tenhle semestr jsem se blogu příliš nevěnovala. Ne že by nebylo o čem psát, tady se stále něco děje. Spíš vůbec nebyl čas a vlastně kvůli tomu ani nálada. Měla jsem také problémy s FB a podobnými stránkami, mezi které se počítá i ta moje blogová. Dám sem pár věcí, tak jak mě napadnou:

1) Wushu vystoupení

Viděla jsem zase několik wushu vystoupení naší školy. Náš taiji tým si dělá vystoupení podle sebe, učitel Xie se do toho samozřejmě nehrne, a tak se vlastně dokola obměňuje stará šablona. Naposledy do toho přidali pěkné pasáže z qigongů, což se mi velice líbilo, jenže celkově to vyznělo tak, že chang quan je super na koukání a zbytek je nudný tanec. Ještě že se pod to náš učitel nepodepisuje, protože by mu to na jménu rozhodně nepřidalo. Viděla jsem několik vystoupení, kde bylo jasně vidět, že i taiji a qigong mohou být na vystoupení velice pěkné až dech beroucí, ale bohužel ne v tomhle podání. Na druhou stranu tým qigongu cvičí pod vedením přísné učitelky Lai a výrazně se zlepšili. Během tréninků okoukávám metody a různé triky, ona opravdu dává pozor na každý milimetr. Jestli to ale dopadá na úrodnou půdu kromě tří lidí těžko říct. I když… vždycky mě pobaví, když lidi říkají, že v Číně mají tohle a tohle a tohle je špatně a tohle je hloupé atd. Číňané jsou tím vyhlášení, ale to neznamená, že jinde to není. Hodně z vás mi potvrdí, že i na našich trénincích se většinou najde jen pár lidí, kteří umí opravdu poslouchat a něco z toho, co bylo řečeno časem provést nebo alespoň nezapomenout. Nedej bůh dokonce i pochopit. Zmínila jsem nezapomenout, protože to je z těch tří věcí (provést, nezapomenout, pochopit) nejjednodušší a zvládne to každý, pokud chce – když už na to nemá hlavu, tak si to prostě napíše nebo dnes jednodušeji natočí. Já sama mám hodně špatnou paměť, takže jsem si musela najít hodně pomůcek, jak si aspoň něco zapamatovat. No a to porozumění, s tím to není nijak slavné. I když kolikrát rozumím víc než spolužáci – ale to jen proto, že se snažím porozumět  a používám selský rozum. Že to, logiku a ironii mají Číňané nastavené úplně jinak, to už víme. Nebo to víte aspoň teď .-).

Obor wushu vystoupení své nejnovější číslo pojalo po vojensku, příběh byl asi dobrý, všichni kolem se bavili… Zlepšili se, aby ne, když mají skvělé učitele, ale téměř nulové základy jsou prostě znát. Náš profi tým na vystoupení nezklamal ani v nejmenší, s papírovými paraplíčky byli prostě skvělí.

2) Zdraví

Po 3 měsících, kdy jsem měla buď teploty, chřipky, rýmu, kašel, málo bílých krvinek (na prvním měření 1.94, na druhém 3.20… normál je 4-10), mi zbyla už jen nějaká nemoc kůže, která se mě drží už měsíc, i když i to se zlepšilo.

3) Některá přísloví…

… jsou velice pravdivá, například: Trpělivost růže přináší, Pro dobrotu na žebrotu, Potrefená husa se vždycky ozve…

4) Číňané profesionálové

Číňané musejí být odborníky v hned několika oborech, protože až na výjimky, jsou buď neochotní nebo/a to ani neumí. David si nenechá nic líbit a dokáže se pěkně naštvat. Takhle už na některá místa ani nemůžeme jít… :-D V jedné menší expresní společnosti u nás jsme se pohádaly, protože mě ty ženské prostě strašně točily, jak byly líné a nic nevěděly – a to jsme ten balík chtěli poslat jen po Šanghaji. Potom jsme ale ¾ hodiny hledali jiný expres, abychom zjistili, že je také kousek od nás :-).

5) Trénink

Snažím se v poslední době víc běhat. Sice to nebolí, ale prostě mě to nebaví, takže vydržet tu hodinu je pro mě trochu jako za trest. Dobrý pocit poté to zatím vyvažuje jen trochu. Začala jsem zase posilovat a potěšilo mě, že po takové dlouhé době na tom mám břicho, záda a nohy (kromě dřepů s činkou, tam mám teď jen 55 kg) stejně, na ruce a hrudník mám teď cca o 5 kg méně. Jinak trénuji sama, abych měla víc času na diplomku a podobné věci. Jedinou výhodou netréninku je, že se tělo víc uvolní a je tím pádem o něco rychlejší. Zbytek samozřejmě už jen samé nevýhody – kdyby to bylo jinak, tak by nikdo necvičil, že jo :-). Mít tyhle znalosti a úroveň ve dvaceti, tak bych byla víc než nadšená, v mém věku je už tělo na některé věci celkem dost staré. Na druhou stranu hodně z toho jsou výmluvy a spousta lidí dokáže neuvěřitelné věci i v padesáti… i když to záleží na spoustě věcech… no ale nebudeme si to kazit :-).

Jinak si teď na nic moc nevzpomínám…

Studium - semifinále

Obtížnost života v Šanghaji se rok od roku stupňuje. První rok byla legrace, protože jsme měli jen lehké hodiny čínštiny a jinak volno pro sebe. První a druhý rok studia byl vyčerpávající v tom, že jsem měla od rána (8:00) do večera (někdy i 21:40) hodiny nebo tréninky, takže jsem většinou vyrážela ráno a vracela se večer. Navíc všechno komplet v čínštině, takže jsem si hodně rychle musela najít nějaký způsob, jak si z hodin odnést něco, podle čeho si to, čemu jsem nerozuměla v průběhu výuky dostudovat. A stejně tak, jak si nastudovat knihy v čínštině, protože přečíst jednu by mi trvalo několik měsíců a ještě bych si většinou nebyla jistá významem. Naštěstí magisterský obor není, co se zkoušek týče, tak drsný jako bakalářský, kde dělají lidem hodně problémy. Druhý rok mi navíc „zpříjemňovala“ příprava na diplomku – nekonečné porady s vedoucím, přičemž jestli jsem si z každé odnesla jednu trochu hodnotnější informaci, bylo to hodně, dále prezentace před učiteli, kteří byli na té první mimořádně nepříjemní. Asi proto, že jsme s Aurorou (která se na první kolo nedostavila) úplně první cizinci/cizinky, které tady studují wushu mgr obor, cizí bakaláře mají vlastně také poprvé, tak nějak sami nevědí. Tenkrát mě hodně vytočili, takže tu druhou jsem projela hodně rychle, všechno odkývala a šla jsem. Překvapilo mě, že podruhé na mě byli nějak o dost hodnější, hlavně Liu Tong Wei se hodně snažil, abych všechno správně pochopila. A třetí rok? To je práce na diplomce. No jo, ne každý to tady má jako placené prázdniny…

S diplomkou taky vůbec nebyla sranda, protože vlastně až do někdy října jsem nevěděla, o čem přesně budu psát – okruh byl, ale nic do detailu. Dvěma koly prezentací jsem prošla se značně odlišným tématem, i když také šlo o taiji a bylo to někde v Evropě :-). Vzhledem k tomu, že jsme se s mým vedoucím nesešli na společných zájmech co se výzkumu týče, jsem nebyla schopná si udržet své původní téma – literaturu a případnou pomoc jsem našla až příliš pozdě, tak snad jindy. Vybrala jsem si tedy to nejjednodušší, a to taiji v ČR. Každý cizinec píše o tom, jak je to u nich, tak proč ne – hlavně aby to bylo rychle a prošlo to. Víc smysluplné věci dělám mimo. Ne že by to byla práce o ničem, jen jsem se prostě zajímala o něco trochu jiného a měla k tomu už i celkem zajímavé podklady. Nicméně během vytváření téhle diplomky jsem se seznámila se zajímavými lidmi, s některými jsme se i spřátelili, nahlédla na taiji zase jinýma očima, vyslechla si hodně jiných názorů.. prostě jsem se toho docela dost naučila. Za pomoc budu děkovat, až budu po všem, protože ještě určitě nějakou potřebovat budu :-).

Dnes jsem dokončila diskusní část k dotazníkům, byly celkem tři, takže všechno to tabulkování,

počítání, porovnávání a vypisování dalo dost práce. Vyšlo to ale na hezkých 28 stránek. Měsíc a půl jsem z diplomky byla hodně nervózní, protože moje bakalářka na ZČU měla celkem 116 stránek. Od diplomky bych na základě toho čekala daleko víc – jak to ale napíšu, když na to mám cca 3 měsíce? No a pak mi řekli, že stačí 30-35 stránek – čínsky, takže anglicky tak 50-60 v závislosti na obsahu (text, tabulky atd.). To tedy znamená, že jsem v půlce, a to jsem vlastně jen vypisovala, co vidím v předpřipravených tabulkách. Trochu mě to už uklidnilo, ale stejně – už aby to bylo za mnou, protože tady prostě člověk nikdy neví.