Masáže

Většinou se nedaří všechno najednou, tentokrát mi zase vypovědělo zdraví. Někdy začátkem minulého měsíce jsem si na sandě rozhasila krk. Po asi třech týdnech to přestalo bolet a pak se mi ozvala záda. V úterý jsme vyrazili na masáž a skončili jsme v takovém pajzlu... Prý to není špatné místo. Sama bych tam nešla, protože bych si myslela, že tam dostanu „speciální“ masáž. Když mě masírovala paní rukama, tak nic moc. Pak si na mě sedla, nazula si na nohy igelitové pytlíky, stoupnula si a chytila se ručníku přehozeného přes tyč na stropě. A začala po mě klouzat, poskakovat... Naštěstí byla lehká, tak to bylo jako kdyby mě rukama masíroval slabší chlap. Bylo to rozhodně zajímavé, ale asi vás tam nevezmu, protože ve čtvrtek jsem se nemohla narovnat. Ale samozřejmě nevím, jestli to má spojitost nebo ne. Ve čtvrtek ráno jsem si byla pro snídani, všechno ok. Pak jsem si čistila zuby a najendou mě to strašně zabolelo, že jsem se nemohla narovnat a špatně se mi dýchalo. Musela jsem si dočistit zuby pravou rukou a pak jsem se dobelhala do postele. To ráno jsem se měla setkat se svým vedoucím, tak jsem jen doufala, že to tam zvládnu. Odpoledne jsem vyrazila do školní nemocnice, protože tam máme jednoho starého pána,kouzelníka. Minule mi křupnul krkem a bylo. Nic mě pak nebolelo. Jenomže: „Jo tak pokud to není teď z nového zranění, tak to musíš napřed na rentgen.“ Nevím tedy, jestli by mě tam neposílal, kdybych řekla, že jsem si to ten den zranila. „A to my tady nemáme, takže budeš muset do Changhai nemocnice.“ To je čekání minimálně na hodinu, když má člověk štěstí. „Do 300 RMB si to platíš sama a pak ti hradíme 50 %.“ Už jsem zapomněla, kolik tady stojí RTG :-/. „A až se vrátíš, tak už tady nebudeme, takže si přijdi zítra a mrkneme na to.“ Naše školní nemocnice je dobrá na to, že dostanete léky, za které byste v lékárně zaplatili desítky yuanů za pár „korun“, vyplatí se tam tedy zajít, pokud má člověk rýmu, potřebuje obvaz, nálepky, vodičky a podobné věci... Navíc tam nejsou fronty. Takže jsem nakonec nikam nešla a došla si na staré místo, kam jsem chodila se zády před dvěma lety. Tam si myslím, že to fakt umí. Jenže to by to nebyla Čína, kdyby to nemělo ALE. Jsou moc na peníze. Pěkně mi to namasíroval, tentokrát žádné křupání, nahřívali mi to lampou a pak i nějakými... jak se to zapálí a ono to čoudí... měla jsem pak na zádech červené fleky. Už po nějaké chvíli se mi zase začalo dobře dýchat – nebolelo to při nádechu. Dal mě do pořádku. Samozřejmě mi řekli, že tam mám zajít 3-5x, aby to mělo efekt a že dostanu 20 yuanů slevu. Uvidím, jak to bude vypadat dál...

Rozmanitý trénink

TAIJIQUAN

V posledních týdnech se spolužáci připravovali na velkou národní soutěž, shodou okolností myslím v Zhou Shan, kde jsem byla loni na výletě. Jde opět o sestavy ve dvojicích, kdy musí být pohyby dokonale sehrané. Od nás z týmu vyrazilo osm lidí, šest na chen 56 a 2 na soutěžní sun sestavu. Slečna z vedlejšího týmu se účastní v moderním TJQ. Učitelé jeli také, většinou jako rozhodčí, takže teď máme zase volné tělocvičny. Viděla jsem obrázky a videa a vypadá to exkluzivně – koberec je jakoby na jevišti, za soutěžícími je obrovská obrazovka, kde se promítají videa z přírody, vodopády, Zakázané město...  TJQ teď tedy zase cvičíme sami. Začali jsme s Robertem Er Lu, učitel nám sem tam ukáže nějaké pohyby. Nemám teď moc žádný plán cvičení, každý den je jiný, tak prostě cvičím, jak se to povede. Snažila jsem se cvičit víc sestavy, ale bolely mě z toho klouby, i když mi zesílily nohy. Minulou sobotu jsem měla zatím snad nejlepší Taiji cvičení. Učitel je pryč, vedl nás Zhan Qing Ran alias Pan Arogantní. Za ty čtyři roky, co se známe, ušel hodně dlouhou cestu a přesdívka, kterou jsem mu dala, mu už nesedí. Výrazně se zlepšil ve cvičení, má toho strašně moc načteného a hlavně vyzkoušeného. Na začátku jsme dělali základní pohyby, až se mi třásla stehna, potom základní kroky a jednou chen shi yi lu. Potom nám vysvětloval základní postoje a přechody mezi nimi. Chen Jia Gou se třeba v mabu pohybuje ze strany do strany, u nás je to spíš vnitřní a vnější rotace, otáčení pasem ve všech směrech, těžko se to tady vysvětluje. Když jsem to viděla a mohla si na to sáhnout, tak to bylo jasné a dávalo to smysl. Pak jsem to zkoušela a nebylo to zase tak jednoduché, zatím mi to moc nejde. Nejdůležitější ale je, že jde opravdu o učitele a to, jak věc vysvětlí. Není na tom nic tajemného, mystického... Je to ale o dřině – avšak ne typu 1000 slepých opakování vede k mistrovství. Proto mě výkřiky typu: „Budeme mít super trénink! Mistr bude sedět a my budeme makat,“ dokáže pěkně vytočit. To je jeden z důvodů,proč se v tom spousta z nás tak plácalo a ztratilo strašně moc času. ZQR nám hezky do detailu vysvětlil fali a hlavně nás všechny opravoval, stále dokola. Lidé se ho ptali na přeskáčku, vůbec ho to nerozhodilo. Měl velkou trpělivost a nakonec zodpověděl všechny dotazy. Dozvěděla jsem se, že podsazení pánve chápu špatně, opravil mi to, vysvětlil a nezapomněl mě třikrát upozornit, že mám ztuhlé kyčle. Dozvěděla jsem se víc než v posledních měsících, teď je otázka, jak se mi to povede uvést do praxe.

SANDA

V úterý jsme měli zkoušku ze sandy: 1 minuta technik „nasucho“, 3 libovolné strhy na zem, 1 minuta na pytli – takže stejné jako jsem to měla na mgr. studiu. Minuta někdy dokáže být pěkně dlouhá... :-) Naštěstí jsme chodili ve dvojici, tak jsem nebyla až tak strašně nervózní. Sanda není zrovna můj obor, takže mi to první a třetí moc nešlo, i když na pytel jsem v poslední době chodila trénovat a budu v tom pokračovat, protože mě to baví a hezky mě to unavuje. Strhy byly v pohodě, protože to trénuji na judu. Spolužáci byli super, povzbuzovali jsme se, smáli jsme se. Učitel Jiang je taky v pohodě, po zkoušce jsme si všichni povídali. Až mi skončí předměty, máme domluvený mix sandy a juda, tak uvidím, jak to dopadne.

QIGONG

Minulý pátek ráno jsem vstávala v 5 ráno, protože v 6:30 jsme museli být v Huang Xing parku, kde měla proběhnout zkouška z Qigongu a přátelské zakonční hodiny s učitelkou Zhang Yun Ya. Našli jsme si dobré místo a začali jsme. Učitelka vzala kameru s tím, že nás natočí při Ba Duan Jin a Wu Qin Xi. Poslali mě dopředu, protože si to nejlépe pamatuji a dělám to nejvíc „standardně“. Osm kusů brokátu ale moc necvičím, takže jsem tam samozřejmě udělala chyby... A museli jsme to pak natočit ještě jednou jinde... :-D Tyhle zdravotní qigongy jsou dost matoucí – u jednoho se na konci překříží palce, u jiného ne, u jednoho se ustupuje doleva, u dalšího doprava... Celé se mi to pomotalo :-D. Ale měli jsme z toho legraci a Wu Qin Xi už byl v pohodě až na to, že ta hudba je dost rychlá, což říkají všichni. Pak jsme chodili po parku a různě se fotili. Následovala snídaně v Pizza Hut.

JUDO

Trénujeme nepravidelně, občas každý den, občas je pauza pár dní, někdy cvičíme hodinu, někdy dvě. Nejde o tréninky v pravém slova smyslu, prostě zkouším a Lu Kai mě pomalu učí. Nejdříve mě naučil několik technik v závislosti na situaci, ve které se můžu ocitnout a teď se je pokouším užít – ve stoje nebo na zemi. Dobré je, že ho můžu hodit na zem kolikrát chci a dává pozor, abych se nezranila. Když chce hodit mě, abych věděla, o co jde, tak jdeme na měkčí žíněnku. Postupně mě učí padat, když i teď tam dám špatně ruku, tak mě přes ní plácne. Je fakt, že si to tak lépe pamatuji. Jsem z toho unavená a za dva týdny jsem zhubla 2 kila, tak snad to půjde dobře i dál. Dnes se mi povedlo ho 2x dostat na zem, aniž by to čekal – protože to přeci neumím a on je profík :-). Hodně ho to překvapilo a přimělo k tomu, abychom začali s normálním tréninkem, že prý by mi to mohlo jít. :-D Tak jsem dostala dětského panáka, který váží 30 kg. Nejtěžší panák, se kterým cvičí oni má 110 kg. Už ten můj mi na přehazování přišel dost těžký. Nejprve jsem posilovala pas tak, že jsem panáka zvedala a klesala zpět do mabu. Pak jsem skákala žabáky a trochu jsme běhali. Byla jsem dnes ale trochu unavená, tak toho nebylo tolik. Když mi pomáhal připravit se na zkoušku ze sandy, tak mi to všechno šlo, ale se spolužákem na hodině se mi to příliš nedařilo – protože Lukai ví, jak na můj pohyb správně reagovat, ale normální člověk nemá tušení, navíc někteří bývají nervózní a to pak také dělá hodně.Takže když trénuji techniku, tak mi občas „zahraje“ člověka, co to nikdy nedělal, abych si mohla techniku vyzkoušet v různých situacích a mohla se opravdu zlepšovat. Další problém mám v tom, že se vrhnu do pohybu a pak najednou začnu přemýšlet, jestli jo a jestli ne jinak. No a to už jsem na zemi. Opakuje mi, že nad tím nemám přemýšlet, ale brát to pocitem a nevzít si do hlavu jednu techniku, protože podmínky se rychle mění a musím být schopná reagovat. To je něco pro mě :-D.

Zase se mimo jiné potvrdilo, jak jsem zmínila minule, že výslovnost je v čínštině základ a také kamenem úrazu. Když jsem ho měla strhnout na zem, chtěla jsem se ujistit, že ho mám zaháknout chodidlem a zeptala jsem se: 要口交吗?  místo 沟脚. Vytřeštil oči a několikrát se zeptal, co jsem to zrovna řekla. Tak jsem mu to samozřejmě zopakovala. Rozhlédl se kolem, šrotovalo mu to v hlavě... tak jsem mu ukázala ten pohyb nohou a teprve potom mu to došlo...:-D Místo „zaháknutí nohy“ jsem se zeptala, jestli nechce orál... :-D

GYMNASTIKA

Manuel má neuvěřitelný mozek. V sobotu jsme byli na obědě a skončili u stolu zavaleném papíry s náčrty, výpočty... řešili jsme fali z pohledu úderu biče. Ukázal mi také, jak si plánuje trénink, musím říct, že je to hodně úsporné a efektivní. Věci, co dělá, mu fungují, dělá velké pokroky. A pokud to nefunguje, má vypracovaný systém proto, aby odhalil, kde je chyba a mohl to změnit. V jeho „stylu“ platí, že méně je více. Takže mě vždycky brzdí, abych danou věc neopakovala stále dokola. Beru to jako rozšíření obzoru, protože už je to hodně dlouho, co jsme ve Vochově něco skákali. Navíc nás s Laurou učí, jak dávat dopomoc, jak o pohybu přemýšlet a rozlišovat, co je správně a co ne, nebo jinak – co ubližuje a co ne. A bohužel i trenér gymnastiky u nás na škole není asi zrovna kompetentní. Podle toho, co mi bylo vysvětleno a co jsem si k tomu našla na videích, tak bude mít ta malá, co tam dře každý den až do slz, brzy zničená záda... I Lukai mi občas zmíní, že má trenérka zvláštní metody a její plán není moc přínosný. Takže cvičí podle toho, co si k tomu přečetl a co na něj sedí – a všichni jsou překvapení, že je z týmu nejsilnější, nejrychlejší a na soutěžích má nejlepší výsledky. Protože měla včera špatnou náladu a nelíbilo se jí, jak ostatním postavil trénink, třebaže když se zeptal, co mají dělat, nic neřekla, tak ho ráno v 5 hodin nechala běžet 10 km v 50 minutách a na každý den v následujícím týdnu budou na řetězech tahat těžké pneumatiky. Už první den se jim z toho prý točila hlava a necítili ruce. A takových věcí mám zásobu. Člověk by řekl, že když je tohle sportovní univerzita, tak by tady tomu mohl aspoň někdo rozumět... Jenže oni mají k dispozici tolik lidí, že když to jeden nevydrží, nic se neděje a nic to neznamená.