Kolem a kolem

V poslední době se toho na oko nedělo nic. Ve skutečnosti to byl celkem nápor na mozek – protože jsme v Číně. Zatím to vypadá, že pokud do své promoce stihnu zrealizovat aspoň 50 % mého plánu, tak to bude velký úspěch. Co mi přijde jako naprosto jasné a jednoduché, dokonce mi to potvrdili i někteří Číňané, kterým jsem to dala přečíst… ale těm, kteří rozhodují, to přijde složité. Z mého původního plánu jsme se nadvakrát odchýlili, abychom se teď pomalu vraceli na začátek s tím, že to asi bude nejlepší řešení. Jako kdybych to od začátku netvrdila O:-). Stejně tak se nedá nic plánovat přesně. Protože co je domluvené se v daný den ukáže jako neproveditelné, protože ten a ten šéf to ještě neodsouhlasil, ta a ta učitelka je zaneprázdněná, fotograf měl přijít minulý čtvrtek, ale zatím nic. Ještě stále mě to dokáže vytočit doběla, dokonce jsem jednou ohlásila, že na to hážu bobek a končím (a to jsme ani pořádně nezačali! :-D). Ale pomalu se učím tomu přizpůsobit a hledat cesty. Rozdělila jsem si to celé na několik směrů a podúkolů, takže když se zrovna nedá provést jedna věc, připravuji jinou, a nakonec se to celé jako zázrakem spojí dohromady. Dva týdny jsem byla líná a nedělala skoro nic. I kvůli seriálu Hra o trůny. To jsem naštěstí už dokoukala a 3. série ještě nevyšla, tak jsem teď zase pracovitá. Také že jsem pěkně přibrala. V Číně jsem se ale naučila to tolik neprožívat. Nikde se sice nechlubím, kolik vážím, ale nemám problém říct, kolik jsem přibrala, tady se o tom mluví normálně. Navíc jsem zatím ve věku, kdy se stačí týden hlídat a je to zase dobrý. Není to úžasný, ale ani katastrofa :-P.

V neděli před Vánoci jsem si povídala přes ICQ s rodiči, celkem po dlouhé době. V posledních týdnech, kdybych studovala někde v Evropě, tak naskočím na první letadlo a odfrčím domů. Ale musím to zvládnout, nic jiného se ani dělat nedá.

V pátek dorazili Italové – Ale, dvě slečny a Andyho maminka. Jedna slečna, jejíž jméno si stále nepamatuji, bude trénovat se školním týmem sandu a ráno svou shaolinskou sestavu. Milena bude v moderním týmu. Večer mají domluvené tréninky s nějakým wudanským mistrem a zadarmo :-P. Ale brzy odjede do Pekingu, kde si také našel nějakého učitele. Jinak jsme se s holkama domluvily, že budeme ráno chodit cvičit spolu. Dnes jsme byly poprvé a bylo to super. Už dlouho jsem necvičila s někým a zvlášť v zimě mi to moc chybí. Včera se mě můj trenér ptal, jestli chci ještě cvičit, že po posledním tréninku měl pocit, že moc ne. Ale prd, moderna mě teď baví víc než taiji (to je v poslední době jen bolest stehen, moc jiných pocitů nemám), jen jak je zima, tak jsem zlenivěla a abych se do toho sama dokopala, je celkem náročné. Každý den ale chodím aspoň na hodinku cvičit techniku, v sobotu už jsem si to prodloužila na 1,5 hodiny a teď v pondělí jsem cvičila s holkama, tak je to zase na dobré cestě.

Abych nezapomněla:

Plíseň na zdi se zase rozrostla. Rozbily se mi dveře od skříně. Upadla mi polička v koupelně. Už týden to hlásím našemu inženýrovi, ale je moc zaneprázdněný popíjením čaje, kouřením a klábosením v kanceláři. A co je nejhorší, dochází mi můj oblíbený čaj Jemča broskvová, co jen budu dělat… Asi mi to zkazí celý den… .-)

Užijte si Vánoční svátky!

Školní soutěž v sandě

V sobotu u nás na škole proběhla soutěž v sandě. Utkali se tam nejenom naši studenti, přijeli i lidé ze Suzhou a dalších měst z okolí. Přišla jsem se tam podívat před tréninkem, ale moc se toho nedělo. Odpoledne po 15.h mi napsal Qiao Di svou obvyklou větu: „Myslím, že bys měla přijít…“ V 19 hodin prý začne finále. Byla bych hloupá, kdybych se nešla podívat, když to mám pod nosem. Dorazila jsem o něco dřív a viděla věci… Že se plivalo po podlaze mě nepřekvapilo, to je vidět v jiných sportech a nejen v Číně. Jeden se tam ale rovnou pozvracel. Vylétlo to z něho tak rychle, že jsem ani nestačila uhnout pohledem. Začalo se překvapivě načas. Nastoupili rozhodčí – všechno studenti naší školy. Vzadu seděli v řadě naši učitelé a trenéři sandy jako „odborný dohled“. Jely se 2x 2 minuty. Byla jsem zvyklá, že Rocky dřel hromadu kol, tak mě to trochu překvapilo. Pravidla sandy jsem si ale nikdy nečetla, tak vím jen to, co mi kdo řekne. Qiao Di bohužel nesoutěžil. Minulý rok vyhrál a letos toho měl hodně, tak si dal oddych a soudcoval. Kluci z lehčích kategorií byli fakt malí, ale vypadali dobře a byli ukrutně rychlí. U některých jsem ani nepostřehla, co udělali. Zklamalo mě, že holky tam měly jen jedno utkání – to poslední. Byly ale také pěkně pohyblivé. Podle výsledků z minulých let je dívčí tým na naší škole ještě úspěšnější než ten mužský. To mi připomíná, naše Italka s nimi má dnes (pondělí) svůj první trénink, tak jsem zvědavá na dojmy.

Překvapily mě dvě věci: 1) Kluci moc nepoužívali ruce. Když se dostali do klinče, tak se prostě jen drželi a snažili se oponenta shodit, žádné údery. Shozy jsou asi lépe bodované…no, třeba k tomu časem něco dodá Péťa Kotě, naše odbornice .-). 2) Spoustu z těch technik nám ukazoval učitel Xie na našich taiji hodinách. Víc než boxu nebo kickboxu se to v sobotu podobalo právě tomuhle. Byla jsem nadšená, když jsem to viděla všechno doopravdy, občas se jim to fakt krásně povedlo. My na taiji žádné velké přehozy neděláme, aby se nikdo nezranil, protože na to nejsou moc zvyklí. Jen občas to pár kluků pod učitelovým dohledem zkouší. Když odmyslím qinnu, tak děláme spíš sražení a strhy. Taková ta taiji síla v sandě skvěle funguje, protože protivníka vychýlí z rovnováhy a člověk se tak neunaví jako když táhne oponenta přes sebe na zem celou silou.

Byl tam ale jeden kluk, totálně měkký a dělal si z toho srandu, hned několikrát se nechal shodit, tak nevím, co to mělo být. Zrovna nedávno nám učitel kladl na srdce, že se na soutěžích máme chovat slušně, patří to také k 武德 (martial virtues – etika v bojovém umění). Vyprávěl, že v Hongkongu, když jeden prohrál v tuishou, tak prostě zůstal sedět na zemi a nic. V Chenjiagou (rodiště chen stylu taiji) na tuishou někteří, když vyhrávali, tak se naparovali jako gorily, když soupeře poslali k zemi, ještě se jim šli vysmát.

Noviny

Nedávno mi kamarád Číňan říkal, jak je hrozné, že se v Americe střílí ve školách, že to v Číně rozhodně nemají. No a asi má pravdu – nemají. Jak jsem se dnes dočetla, v Číně totiž používají nože, sekáčky a podobné zbraně.

http://zpravy.idnes.cz/cinana-jenz-pobodal-22-deti-ovlivnily-vestby-o-blizicim-se-konci-sveta-1j4-/zahranicni.aspx?c=A121217_094128_zahranicni_ipl

V tom samém článku ještě popisují:

„V severozápadní provincii Čching-chai bylo zatčeno 37 členů křesťanské skupiny Bůh všemohoucí, která podle státního deníku Global Times věští, že 21. prosince začne třídenní období temnoty. Skupina prý vyzvala své členy, aby svrhli vládu čínské komunistické strany, kterou označuje za „velkého rudého draka“, a věřícím slibuje, že se blíží nová éra, v níž bude vládnout žena-spasitelka.“ Jo, žena-spasitelka dorazila před více jak dvěma lety, tak na mě koukejte být hodní :-)).

Trenérka se mě ptala, jestli věřím v konec světa, a že ona ne, že jí je jasné, že v sobotu bude mít zase trénink… :-D Také se mě ptala, jestli i v ČR slavíme Vánoce a nový rok v jeden den jako v USA. Cože? Vždycky se prý přeje: „Veselé Vánoce a šťastný Nový rok!“ Říká se to dohromady, tak si myslela, že je to všechno v jeden den. To mě hodně překvapilo, vždyť někteří Číňané také slaví 31. prosince – protože západ slaví, oni musí také. Ale jak se zdá, hodně lidí neví, co to vlastně slaví. Ya Qiang se mě na to také zeptal! A to mají 31. pracovní oslavu, kde se sejde hromada lidí. Ptám se: „Proč si myslíš, že slavíte zrovna v ten den?“ Že neví, prostě to tak naplánovali.

Veselé Vánoce a POTOM šťastný nový rok!!!! .-)

Každá mince má dvě strany

Nedávno jsme se bavili s Levim o studiu v Číně. Na jednu stranu o SUS neříká moc pěkných věcí, o tom jsem vám už povídala. To je samozřejmě pravda. Na druhou stranu říká, že pokud by tahle univerzita opravdu byla hodně dobrá, tak by tady nikdo z cizinců, kteří tady teď jsou, neměl šanci studovat – prostě by to nedávali.

1) Joel (Švédsko) studuje na Fudanu a kolikrát si stěžoval, že tráví celé dny v knihovně a učí se na testy. U nás v knihovně cizince skoro nepotkáte a pokud ano, tak rozhodně nestuduje. Většina lidí se tady prostě neučí vůbec a stejně projdou. Naproti tomu spousta jejich čínských spolužáků se šrotí dnem i nocí, kolikrát zkoušku nedají… a že nemají stipendium jako cizinci, o tom vůbec nemusím mluvit.

2) Na jiných VŠ v Číně si prý vedou i docházku cizinců, a když si pak následně žádají o prodloužení víza v Číně, mají s tím dost velké problémy (pokud zapejkali). Tady když se nejde do školy, tak o nic nejde. Pokud šlo o nudné hodiny, tak jsem si vždycky pojistila, abych měla dostatečný procent k docházce a na zbytek jsem nešla. Robert na hodiny nechodí často. Proč? Protože má třeba opici z pitky z předešlé noci. A nebo má rande. A tak…

3) Když po vás chtějí nesmysly, tak to prostě odmítnete a nebo to odkýváte a pak se už neukážete – to je normální přístup Číňanů. Ale vy jste cizinci, takže jste „nedotknutelní“.

4) Moje spolubydlící studuje sportovní medicínu – rehabilitace, a minulé dva týdny doslova prospala. Budila se teprve, když jsem odcházela na večerní trénink – a to jen proto, aby se najedla a sledovala seriál. Teď je už týden stále někde pryč se svými přáteli z Thajska.

Levi řekl: Kdybychom takhle „studovali“ na některé z evropských univerzit, tak bychom pěkně rychle skončili. Navíc takhle se můžeme pak chlubit, že jsme vystudovali v Číně. Většina lidí nikdy nezjistí, jak jsme ty roky tady strávili. Sice je tu hodně věcí postavených na hlavu, ale na druhou stranu tady máme úžasně hodně volného času, můžeme pracovat na plný úvazek, vydělat si slušné peníze a k tomu pak dostaneme ještě zadarmo univerzitní diplom. Vlastně ne zadarmo – ještě k tomu máme to stipendium :-). Kde by se vám stalo, že máte wushu tělocvičnu se vším vybavením k dispozici 6 dní v týdnu? Stejně tak tělocvičnu na sandu, posilovnu, atletickou halu, výborného učitele na taiji a nejen to… Všechno zdarma. Jo, s tím nemůžu než souhlasit. Každá mince má dvě strany, jen si člověk musí vybrat.

Do kina...

1) Při psaní seminárky na téma porovnání, jak se wu wei projevuje v Číně a na západě. Musím říct, že jsem se – co se týče Evropy – dozvěděla hodně zajímavé věci. Některé zdroje tvrdí, že první kontakt s Čínou proběhl už v roce 166 n. l., kdy do Číny dorazili římští vojáci. Jiní ale tvrdí, že Čína se k nám podívala o dost dříve, no kdo ví :-). Hlavně, Evropa byla Čínou ovlivněna víc, než si většina z nás myslí.

2) Šanghajské počasí nezklamalo, opět překvapuje každý den. Že prší mi nevadí, protože už mám gumovky a deštník. V pátek bylo prý stejné počasí jako v Yunnanu, tahle provincie je proslulá mimo jiné tím, že je tam stále jarní počasí. Minulý týden jsem se oproti tomu klepala zimou. Ale hlavně – loni a předloni touhle dobou už byla fakt zima. Tady teď bylo kolem nuly jen asi dva dny a to jen ráno. To globální oteplování se nějak zrychlilo… :-/ :-)

3) Určitě si v Číně zajděte do kina, hlavně na nějaké masovější pecky jako Harry Potter, Hobit a tak. Když odmyslím to, že se ze všech stran ozývá mlaskání, jak do sebe všichni hrnou popcorn a nějaké čínské chuťovky, tak je to větší zážitek než kino u nás, protože Číňané všechno dost prožívají. Když se objeví nějaká vtipná scéna, tak se smějí na plné kolo, tu hlášku ještě několikrát opakují nahlas a dál se smějí. Když se leknou, tak to stojí za to…Když se jim nelíbí rozhodnutí některé z postav, tak jí to dají jasně najevo… prostě sranda :-). Za kolejí nám otevřeli nový obchodní dům s kinem, které zahájilo zkušební provoz, tak byly levnější lístky. V pátek jsme zašli na Flying swords of dragon gate 3D s Jet Li (50 RMB). Překvapilo mě, že sál byl skoro plný. Musím říct, že mě tentokrát 3D hodně potěšilo. Vždycky mě z toho bolely oči a nestávalo se, že bych měla pocit, že to fakt létá kolem mě a tak. Tentokrát to ale bylo super, až na nějaká místa byly ty postavy fakt jako živé. A když létaly nože nebo části meče, tak jsem se kolikrát lekla, že mi to vlétne do oka. Tak to má být…:-) Moc se mi ale nelíbilo zpracování souboje v písečném tornádu, to se jim nepovedlo. Jak jsem jim moc nerozuměla, všímala jsem si kostýmů, mimiky a tak. Jednomu se tam odlepovaly falešné vousy :-). Zajímavé je, že Jet Limu se skoro nehýbe pusa, ale hlas má vždycky strašně silný. A zjistila jsem, že Číňané jsou také schopní suchého humoru. Bojové scény celkově mi přijdou v poslední době hodně chaotické. Samé střihy ale vlastně nic není vidět. V tomhle mám raději ty staré kungfu filmy.

4) Nedávno jsem viděla klip Fascinated (Freesol&Justin Timberlake), a kdybych si v novinách nepřečetla, že tam hraje Taťána Kuchařová, tak bych ji tam vůbec nepoznala. No, ale je tam…

Cvičení s Mašinou

V poslední době trávím víc času s Robertem (USA) a je to legrace. Ve středu mě pozval na snídani do jedné kavárny. Dorazili jsme tam těsně po otvíračce a posadili se ve 2. patře. Číšnice přinesla menu a sešla do prvního patra. Po chvíli přišla, abychom si mohli objednat snídani a vypadlo z ní, že nám mohou naservírovat všechno kromě snídaně. Fajn, tak jsme si vybrali brunch. Po chvíli se vrátila s tím, že brunch nejde, protože na to také ještě nemají suroviny, museli bychom počkat do 11. hodiny. Tak jsme si objednali něco jiného. Po chvíli se ZASE vrátila s tím, že to nejde, že nemají vejce. No tak tam ta vejce prostě nedávejte a je to…! A že to by prý šlo. Polévku donesli studenou, tak je Robert poslal ji ohřát, pak ještě donesli kafe… Jestli takhle ta číšnice běhá nahoru dolů po schodech u každého zákazníka, tak musí mít pěkně nabušené nohy. Snad poprvé v životě jsem něco ukradla – měli krásný hrníček na kafe, na který měl Robert zálusk už dlouhou dobu, tak jsme to prostě schovali ke mně do kabelky a bylo O:-).

Na taiji mi pomáhá s qinnou a učil mě něco i z jiu-jitsu, jenže v tomhle je jedno úskalí. Číňané nejsou zvyklí vidět holku a kluka dělat tyhle věci, pokud spolu nechodí. Takže člověk tyhle věci buď nedělá a nebo se musí připravit, že má nového přítele/přítelkyni. A Číňané jsou velké drbny. V posilovně za námi přišla jedna z Robertových holčiček. Zrovna když jsem posilovala nohy a Robert mě povzbuzoval. Ta slečna si sedla hodně blízko ke mně a stále na mě zírala. A i potom. Robert mi pak vysvětlil, že si myslela, že jsem jeho nová holka a žárlila na mě, tak jí musel vysvětlit, že spolu nic nemáme. Co se týče vztahů Číňanů, tak se mi hodně líbí filosofie, kterou razí – na vztahu se musí pracovat a ne z něho vycouvat hned, jak první věc přestane klapat. Jenže většina z nich to aplikuje dost prapodivně, až z toho vychází pragmatické lásky prosté paskvily. A nejde jen o vztahy. Myslím, že myšlenku mají výbornou (a spousta západních filosofů a dalších odborníků čínský náhled na život propagovalo), jenže mají problém ji uvést do praxe, a pak z toho vychází hrůzné věci – vláda, školství, byznys…

S Robertem teď chodím i posilovat. Prý se mnou zvedne víc, protože si z něho stále utahuju, a on se nechá hodně lehce vyhecovat :-). Vždycky říká, že až budu zvedat tolik, co on, tak se o tom můžeme začít bavit. Ale pochválil mě, že na to, že do posilovny nechodím každý den, tak zvedám víc, než většina Číňanů (kluků) – kromě rukou, ty mám slaboučké. Při roztahování nohou do strany jsem dokonce cvičila se stejnou váhou jako on! Mně se s ním cvičí skvěle, protože mám 100 % jistotu, že daný cvik provádím správně, dává pozor, abych si ničila tělo co nejméně a všechno mi do detailu vysvětlí. Jediný problém je, že on je mašina. Pro něj a Dannyho u nás v posilce nemají dostatek železa a nebo na strojích není dost místa, aby se tam naskládalo dost kotoučů. Také že když cvičí, všichni na něj zírají. V čem že je ten problém? Tenhle typ tréninku mi moc nezapadá do tréninku wushu. Wushisti mají jiný systém. Nejde o nafouklé svaly, potřebují funkční rychlé svaly. Takže také zvedáme těžké váhy a dřeme, ale drobet jinak. Navíc v jednom dni třeba jen dva cviky, dohromady ne víc jak cca 30 minut. Včera jsem s ním posilovala nohy, a dnes se trenér divil, jak to že skáču ještě níž než normálně a nemám žádný odraz. Já byla ráda, že jsem vůbec nějak vyskočila, protože mě nohy pěkně bolely. Příští týden to bude lepší, jenže já to potřebuju mít ok každý den. Wushisti tady mají větší posilování cca 1 den v týdnu, tak to také tak nechám, i když to znamená, že budu zase většinu času cvičit sama. Navíc mi trenér vysvětlil, že posilování se různí i podle věku. Já už jsem v tomhle prý drobet za zenitem, nemám se snažit hodně zesílit. Stačí trošku a hlavně se věnovat centrální části těla.

Všimla jsem si, že v posilovně většina lidí jen sleduje, jak při cvičení vypadají, ale že už mají ruku vytočenou trochu jinak a posilují vlastně jiný sval, to už jim nevadí. Navíc pokud po tréninku člověka nic nebolí, znamená to, že buď cviky prováděl špatně a nebo se flákal. Nic jiného v tom není. Bruce Lee začínal počítat opakování, až když ho začaly pálit svaly. Ya Qiang posiluje na čas – břicho třeba jede bez pauzy 10 minut.

Čínský "vtip"

V poslední době se toho bohu dík moc neděje. Hodně jsem v poslední době sledovala svůj oblíbený seriál Přátelé, takže jsem toho moc nenastudovala. Ale už jsem to dokoukala, tak jsem se dala zase do čtení, musím napsat článek, kde porovnám čínský a západní náhled na wuwei (non-action…). Myslím ale, že celý článek, aby to bylo zajímavé, nedám, takže sáhnu do své zprávy k diplomce, kde jsem se věnovala porovnání filosofických základů v Evropě a v Číně.

Poslední týden nám trochu čachrují s vodou. V pondělí vůbec netekla teplá, tak jsem si uvařila vodu v konvici a v kbelíku na prádlo ji smíchala s tou z kohoutku a bylo to. Když jsem se chystala spát, spolubydlící mi oznámila, že už zase teče, no, nevadí. Ya Qiang mi tvrdí, že podle čínské medicíny prý není zdravé se sprchovat každý den… :-D

Příští týden bude hodně akcí v okolí – sanda soutěž, několik vystoupení… je v tom dost hokej, tak ani nevím, jestli se na nějaké půjdu podívat. Chtěli po mně, abych šla vystupovat – za pěkné peníze – jenže to byla sanda a ta moje na vystoupení fakt nevypadá. Cokoliv jiného kromě sandy a bagua :-D. I když, kdyby mě někdo zbušil v ringu, tak by to asi byla sranda :-). Pamatuji si na svůj první a také poslední „zápas“ v boxu (Plzeň), kdy mi trenér řekl, že to bude jen přátelské s jeho dcerou. Pro ni to asi bylo šmrdlání, ale mě to pěkně bolelo a asi bych musela být hodně ZEN, aby mě přestalo štvát, když dostávám do tlamy nebo když mi někdo pěkně dlouho buší do žeber… :-D Tuishou a qinna, to už je trochu lepší.

Těmito vtipy nás zásobuje naše učebnice čínštiny:

Manžel si pořídil nové auto. Jeho žena řídí moc ráda, avšak špatně, proto jí své nové auto nechce půjčit. Jednoho dne se manželka chystá do kina a auto bude potřebovat. Nedá se nic dělat, musí jí ho půjčit. Před odjezdem ji varuje: „Dávej cestou pozor, jestli způsobíš dopravní nehodu, tak v novinách otisknou tvůj věk.“ Jak to manželka uslyšela, tak z auta rychle vystoupila.