sobota 15. prosince 2012

Cvičení s Mašinou


V poslední době trávím víc času s Robertem (USA) a je to legrace. Ve středu mě pozval na snídani do jedné kavárny. Dorazili jsme tam těsně po otvíračce a posadili se ve 2. patře. Číšnice přinesla menu a sešla do prvního patra. Po chvíli přišla, abychom si mohli objednat snídani a vypadlo z ní, že nám mohou naservírovat všechno kromě snídaně. Fajn, tak jsme si vybrali brunch. Po chvíli se vrátila s tím, že brunch nejde, protože na to také ještě nemají suroviny, museli bychom počkat do 11. hodiny. Tak jsme si objednali něco jiného. Po chvíli se ZASE vrátila s tím, že to nejde, že nemají vejce. No tak tam ta vejce prostě nedávejte a je to…! A že to by prý šlo. Polévku donesli studenou, tak je Robert poslal ji ohřát, pak ještě donesli kafe… Jestli takhle ta číšnice běhá nahoru dolů po schodech u každého zákazníka, tak musí mít pěkně nabušené nohy. Snad poprvé v životě jsem něco ukradla – měli krásný hrníček na kafe, na který měl Robert zálusk už dlouhou dobu, tak jsme to prostě schovali ke mně do kabelky a bylo O:-).
Na taiji mi pomáhá s qinnou a učil mě něco i z jiu-jitsu, jenže v tomhle je jedno úskalí. Číňané nejsou zvyklí vidět holku a kluka dělat tyhle věci, pokud spolu nechodí. Takže člověk tyhle věci buď nedělá a nebo se musí připravit, že má nového přítele/přítelkyni. A Číňané jsou velké drbny. V posilovně za námi přišla jedna z Robertových holčiček. Zrovna když jsem posilovala nohy a Robert mě povzbuzoval. Ta slečna si sedla hodně blízko ke mně a stále na mě zírala. A i potom. Robert mi pak vysvětlil, že si myslela, že jsem jeho nová holka a žárlila na mě, tak jí musel vysvětlit, že spolu nic nemáme. Co se týče vztahů Číňanů, tak se mi hodně líbí filosofie, kterou razí – na vztahu se musí pracovat a ne z něho vycouvat hned, jak první věc přestane klapat. Jenže většina z nich to aplikuje dost prapodivně, až z toho vychází pragmatické lásky prosté paskvily. A nejde jen o vztahy. Myslím, že myšlenku mají výbornou (a spousta západních filosofů a dalších odborníků čínský náhled na život propagovalo), jenže mají problém ji uvést do praxe, a pak z toho vychází hrůzné věci – vláda, školství, byznys…
S Robertem teď chodím i posilovat. Prý se mnou zvedne víc, protože si z něho stále utahuju, a on se nechá hodně lehce vyhecovat :-). Vždycky říká, že až budu zvedat tolik, co on, tak se o tom můžeme začít bavit. Ale pochválil mě, že na to, že do posilovny nechodím každý den, tak zvedám víc, než většina Číňanů (kluků) – kromě rukou, ty mám slaboučké. Při roztahování nohou do strany jsem dokonce cvičila se stejnou váhou jako on! Mně se s ním cvičí skvěle, protože mám 100 % jistotu, že daný cvik provádím správně, dává pozor, abych si ničila tělo co nejméně a všechno mi do detailu vysvětlí. Jediný problém je, že on je mašina. Pro něj a Dannyho u nás v posilce nemají dostatek železa a nebo na strojích není dost místa, aby se tam naskládalo dost kotoučů. Také že když cvičí, všichni na něj zírají. V čem že je ten problém? Tenhle typ tréninku mi moc nezapadá do tréninku wushu. Wushisti mají jiný systém. Nejde o nafouklé svaly, potřebují funkční rychlé svaly. Takže také zvedáme těžké váhy a dřeme, ale drobet jinak. Navíc v jednom dni třeba jen dva cviky, dohromady ne víc jak cca 30 minut. Včera jsem s ním posilovala nohy, a dnes se trenér divil, jak to že skáču ještě níž než normálně a nemám žádný odraz. Já byla ráda, že jsem vůbec nějak vyskočila, protože mě nohy pěkně bolely. Příští týden to bude lepší, jenže já to potřebuju mít ok každý den. Wushisti tady mají větší posilování cca 1 den v týdnu, tak to také tak nechám, i když to znamená, že budu zase většinu času cvičit sama. Navíc mi trenér vysvětlil, že posilování se různí i podle věku. Já už jsem v tomhle prý drobet za zenitem, nemám se snažit hodně zesílit. Stačí trošku a hlavně se věnovat centrální části těla.
Všimla jsem si, že v posilovně většina lidí jen sleduje, jak při cvičení vypadají, ale že už mají ruku vytočenou trochu jinak a posilují vlastně jiný sval, to už jim nevadí. Navíc pokud po tréninku člověka nic nebolí, znamená to, že buď cviky prováděl špatně a nebo se flákal. Nic jiného v tom není. Bruce Lee začínal počítat opakování, až když ho začaly pálit svaly. Ya Qiang posiluje na čas – břicho třeba jede bez pauzy 10 minut.

Žádné komentáře:

Okomentovat