V poslední
době trávím víc času s Robertem (USA) a je to legrace. Ve středu mě pozval
na snídani do jedné kavárny. Dorazili jsme tam těsně po otvíračce a posadili se
ve 2. patře. Číšnice přinesla menu a sešla do prvního patra. Po chvíli přišla,
abychom si mohli objednat snídani a vypadlo z ní, že nám mohou
naservírovat všechno kromě snídaně. Fajn, tak jsme si vybrali brunch. Po chvíli
se vrátila s tím, že brunch nejde, protože na to také ještě nemají
suroviny, museli bychom počkat do 11. hodiny. Tak jsme si objednali něco
jiného. Po chvíli se ZASE vrátila s tím, že to nejde, že nemají vejce. No
tak tam ta vejce prostě nedávejte a je to…! A že to by prý šlo. Polévku donesli
studenou, tak je Robert poslal ji ohřát, pak ještě donesli kafe… Jestli takhle ta
číšnice běhá nahoru dolů po schodech u každého zákazníka, tak musí mít pěkně
nabušené nohy. Snad poprvé v životě jsem něco ukradla – měli krásný
hrníček na kafe, na který měl Robert zálusk už dlouhou dobu, tak jsme to prostě
schovali ke mně do kabelky a bylo O:-).
Na
taiji mi pomáhá s qinnou a učil mě něco i z jiu-jitsu, jenže
v tomhle je jedno úskalí. Číňané nejsou zvyklí vidět holku a kluka dělat
tyhle věci, pokud spolu nechodí. Takže člověk tyhle věci buď nedělá a nebo se
musí připravit, že má nového přítele/přítelkyni. A Číňané jsou velké drbny.
V posilovně za námi přišla jedna z Robertových holčiček. Zrovna když
jsem posilovala nohy a Robert mě povzbuzoval. Ta slečna si sedla hodně blízko
ke mně a stále na mě zírala. A i potom. Robert mi pak vysvětlil, že si myslela,
že jsem jeho nová holka a žárlila na mě, tak jí musel vysvětlit, že spolu nic
nemáme. Co se týče vztahů Číňanů, tak se mi hodně líbí filosofie, kterou razí –
na vztahu se musí pracovat a ne z něho vycouvat hned, jak první věc
přestane klapat. Jenže většina z nich to aplikuje dost prapodivně, až
z toho vychází pragmatické lásky prosté paskvily. A nejde jen o vztahy.
Myslím, že myšlenku mají výbornou (a spousta západních filosofů a dalších
odborníků čínský náhled na život propagovalo), jenže mají problém ji uvést do
praxe, a pak z toho vychází hrůzné věci – vláda, školství, byznys…
S Robertem
teď chodím i posilovat. Prý se mnou zvedne víc, protože si z něho stále
utahuju, a on se nechá hodně lehce vyhecovat :-). Vždycky říká, že až budu
zvedat tolik, co on, tak se o tom můžeme začít bavit. Ale pochválil mě, že na
to, že do posilovny nechodím každý den, tak zvedám víc, než většina Číňanů
(kluků) – kromě rukou, ty mám slaboučké. Při roztahování nohou do strany jsem
dokonce cvičila se stejnou váhou jako on! Mně se s ním cvičí skvěle,
protože mám 100 % jistotu, že daný cvik provádím správně, dává pozor, abych si
ničila tělo co nejméně a všechno mi do detailu vysvětlí. Jediný problém je, že
on je mašina. Pro něj a Dannyho u nás v posilce nemají dostatek železa a
nebo na strojích není dost místa, aby se tam naskládalo dost kotoučů. Také že
když cvičí, všichni na něj zírají. V čem že je ten problém? Tenhle typ
tréninku mi moc nezapadá do tréninku wushu. Wushisti mají jiný systém. Nejde o
nafouklé svaly, potřebují funkční rychlé svaly. Takže také zvedáme těžké váhy a
dřeme, ale drobet jinak. Navíc v jednom dni třeba jen dva cviky, dohromady
ne víc jak cca 30 minut. Včera jsem s ním posilovala nohy, a dnes se
trenér divil, jak to že skáču ještě níž než normálně a nemám žádný odraz. Já
byla ráda, že jsem vůbec nějak vyskočila, protože mě nohy pěkně bolely. Příští
týden to bude lepší, jenže já to potřebuju mít ok každý den. Wushisti tady mají
větší posilování cca 1 den v týdnu, tak to také tak nechám, i když to
znamená, že budu zase většinu času cvičit sama. Navíc mi trenér vysvětlil, že
posilování se různí i podle věku. Já už jsem v tomhle prý drobet za
zenitem, nemám se snažit hodně zesílit. Stačí trošku a hlavně se věnovat
centrální části těla.
Všimla
jsem si, že v posilovně většina lidí jen sleduje, jak při cvičení
vypadají, ale že už mají ruku vytočenou trochu jinak a posilují vlastně jiný
sval, to už jim nevadí. Navíc pokud po tréninku člověka nic nebolí, znamená to,
že buď cviky prováděl špatně a nebo se flákal. Nic jiného v tom není.
Bruce Lee začínal počítat opakování, až když ho začaly pálit svaly. Ya Qiang
posiluje na čas – břicho třeba jede bez pauzy 10 minut.
Žádné komentáře:
Okomentovat