Kolem a kolem

V poslední době se toho na oko nedělo nic. Ve skutečnosti to byl celkem nápor na mozek – protože jsme v Číně. Zatím to vypadá, že pokud do své promoce stihnu zrealizovat aspoň 50 % mého plánu, tak to bude velký úspěch. Co mi přijde jako naprosto jasné a jednoduché, dokonce mi to potvrdili i někteří Číňané, kterým jsem to dala přečíst… ale těm, kteří rozhodují, to přijde složité. Z mého původního plánu jsme se nadvakrát odchýlili, abychom se teď pomalu vraceli na začátek s tím, že to asi bude nejlepší řešení. Jako kdybych to od začátku netvrdila O:-). Stejně tak se nedá nic plánovat přesně. Protože co je domluvené se v daný den ukáže jako neproveditelné, protože ten a ten šéf to ještě neodsouhlasil, ta a ta učitelka je zaneprázdněná, fotograf měl přijít minulý čtvrtek, ale zatím nic. Ještě stále mě to dokáže vytočit doběla, dokonce jsem jednou ohlásila, že na to hážu bobek a končím (a to jsme ani pořádně nezačali! :-D). Ale pomalu se učím tomu přizpůsobit a hledat cesty. Rozdělila jsem si to celé na několik směrů a podúkolů, takže když se zrovna nedá provést jedna věc, připravuji jinou, a nakonec se to celé jako zázrakem spojí dohromady. Dva týdny jsem byla líná a nedělala skoro nic. I kvůli seriálu Hra o trůny. To jsem naštěstí už dokoukala a 3. série ještě nevyšla, tak jsem teď zase pracovitá. Také že jsem pěkně přibrala. V Číně jsem se ale naučila to tolik neprožívat. Nikde se sice nechlubím, kolik vážím, ale nemám problém říct, kolik jsem přibrala, tady se o tom mluví normálně. Navíc jsem zatím ve věku, kdy se stačí týden hlídat a je to zase dobrý. Není to úžasný, ale ani katastrofa :-P.

V neděli před Vánoci jsem si povídala přes ICQ s rodiči, celkem po dlouhé době. V posledních týdnech, kdybych studovala někde v Evropě, tak naskočím na první letadlo a odfrčím domů. Ale musím to zvládnout, nic jiného se ani dělat nedá.

V pátek dorazili Italové – Ale, dvě slečny a Andyho maminka. Jedna slečna, jejíž jméno si stále nepamatuji, bude trénovat se školním týmem sandu a ráno svou shaolinskou sestavu. Milena bude v moderním týmu. Večer mají domluvené tréninky s nějakým wudanským mistrem a zadarmo :-P. Ale brzy odjede do Pekingu, kde si také našel nějakého učitele. Jinak jsme se s holkama domluvily, že budeme ráno chodit cvičit spolu. Dnes jsme byly poprvé a bylo to super. Už dlouho jsem necvičila s někým a zvlášť v zimě mi to moc chybí. Včera se mě můj trenér ptal, jestli chci ještě cvičit, že po posledním tréninku měl pocit, že moc ne. Ale prd, moderna mě teď baví víc než taiji (to je v poslední době jen bolest stehen, moc jiných pocitů nemám), jen jak je zima, tak jsem zlenivěla a abych se do toho sama dokopala, je celkem náročné. Každý den ale chodím aspoň na hodinku cvičit techniku, v sobotu už jsem si to prodloužila na 1,5 hodiny a teď v pondělí jsem cvičila s holkama, tak je to zase na dobré cestě.

Abych nezapomněla:

Plíseň na zdi se zase rozrostla. Rozbily se mi dveře od skříně. Upadla mi polička v koupelně. Už týden to hlásím našemu inženýrovi, ale je moc zaneprázdněný popíjením čaje, kouřením a klábosením v kanceláři. A co je nejhorší, dochází mi můj oblíbený čaj Jemča broskvová, co jen budu dělat… Asi mi to zkazí celý den… .-)

Užijte si Vánoční svátky!