pátek 30. listopadu 2012
Videa pana Xie Ya Lei
Chvilku mi to tady funguje, tak sem dávám taiji videa mého taiji učitele, pana Xie Ye Lei:
středa 28. listopadu 2012
Prezentace budoucí diplomky
Už jsem zmiňoval, že mi druhý
pokus na prezentaci budoucí diplomky přesunuli z prosince na konec
listopadu… přesunuli to na dnešek, 28. listopadu. Dva dny předtím ještě změnili
čas, ale dvouhodinový rozdíl mi vrásky nedělá. Spíš vám dám další příklad, jak je
paní učitelka Li z kanceláře mimo. Když si mě kvůli té změně zavolala do
kanceláře, dostala jsem hloupý nápad, že zmíním, jak nám minule čas změnili
během chvilky – aby třeba mohla varovat další studenty… Li: „Jak je možné, že
to změnili? Zavolám jim.“ To už mi bylo hned jasné, že to byl blbý nápad. Paní
z wushu katedry to samozřejmě také nepochopila a řekla jí, že když
odpolední blog začíná ve 13:30, tak tam musím být ve 13:30 a je jedno, že
začínám až v 15:00. To mi je jasné, jen jsem nečekala, že když začínám
v 15:00, tak už tam mám být v 9:00 dopoledne… No, nepochopila to. A
ještě mi začala překvapeně vyprávět, jak si Aurora stěžovala, že neprošla jen
kvůli tomu, že tam nedorazila. No, co na to říct…
Prezentaci jsme připravili na
základě předchozí zkušenosti, kdy mě nenechali odpřednášet skoro nic, takže
jsem ke každému slidu měla maximálně jednu větu. Pokud budou chtít vědět víc,
tak ať si to tam přečtou. Na druhý pokus nás dorazilo už jen šest (plus
obecenstvo), z toho jednu paní jsem nikdy neviděla, prý je to nějaká
učitelka, těžko říct. Ale chovala se strašně suverénně (prezentaci jí napsal
spolužák Xie Feng) a vtipkovala s učiteli. Ti jí samozřejmě nic nevytkli,
jen dali jeden podnět. Ostatní studenty… ne že dusili, ale dali jim zabrat. A hlavně
ten jeden, který na to vypadá už od pohledu, ale nepamatuji si jeho jméno. Ten
mluvil vždy jako první a strašně dlouho. Dál tam byl můj učitel na sandu, moje
láska největší – Wang, a zrovna když jsem začala, tak dorazil učitel Cai,
kterého jsem měla na hua quan.
I když jsem se cítila
uvolněnější, tak jsem měla se čtením větší problémy než minule. Ano, čtením –
zkuste si to celé odprezentovat v čínštině zpaměti. Celé jsem to prolétla
dost rychle, kromě toho přísného učitele se na mě nikdo nedíval, všichni listovali
mým návrhem. Když jsem domluvila, tak začala smršť. Minule jsem rozuměla, co
říkali (i když jsem jednu věc pochopila špatně), tentokrát skoro vůbec. A vůbec
nepomohlo, když začali mluvit najednou hned dva učitelé – koho mám poslouchat a
jak oddělit ty dva různé zvuky? A ještě ne v čisté mandarínštině, kterou
nás učili ve škole? Na první otázku jsem nezareagovala dost rychle, takže si
hned pak mysleli, že jim nerozumím a později už jsem skoro nedostala prostor, i
když jsem se snažila vysvětlit. Dali mi pár podnětů a bylo to, PROŠLA JSEM.
Auroru také nenechali domluvit a pak jí vytkli že zapomněla důležitou věc
(jenže ona by ji zmínila, kdyby ji nechali mluvit), další věc byla že měla
zprávu v angličtině (taky bych chtěla psát ve svém rodném jazyce, nedivím
se, že byla tak v klidu) a doporučili jí, aby kontaktovala svého
vedoucího. Jako kdyby ten byl někdy k užitku. No, prošli jsme všichni.
Wang nám potom po cestě řekl, že na téhle prezentaci až tolik nezáleží, jde jen
o to, aby nám opravili nějaké chyby, nejdůležitější je, co napíšeme.
Tentokrát jsem
nad tím nestrávila tolik času, protože mi pomáhal přítel. Zjistila jsem, že
snad všem to napsal nějaký Číňan… Horší bylo si u něj prosadit moje myšlenky.
Napřed to napsal podle sebe, jak si myslel, že je to správně, protože on tomu
prostě rozumí víc. Byla jsem vzteky bez sebe, ale Danny mi správně doporučil
nechat to plavat, důležité je projít a pak si už můžu psát, co chci.
S hotovou verzí jsme šli za mým taiji učitelem. A víte co? Vytkl mu podobné
věci jako já a jeho myšlenky se hodně podobaly mým. Tím nemyslím, že jsem
stejně chytrá jako on, ale koukáme na věc podobně – žádné velké učené bláboly,
které rádi používají lidé v kancelářích a v knihovnách, ale aby to
opravdu k něčemu bylo, aby to bylo o lidech a pro lidi. Přesně tak jsem to
myslela, děkuju. Finální verze pak už vypadala hodně podobně jako ta moje první
(která neprošla), ale srozumitelná pro Číňany (a ta prošla).
Co říct na závěr?
Dva roky
čínštiny na SUS rozhodně nestačí. A pro studium mgr. oboru by nestačilo ani,
kdyby se člověk drtil ty školní knihy den i nocí a úspěšně složil HSK 5. Proč?
Protože HSK čínština je o dost jiná než oborová čínština. Ty knihy jsou dobrý
základ, ale dost mizerný na to, abyste vysvětlili učitelům, jak hodláte provádět
svůj výzkum. Mám teď knížky pro pokročilejší úroveň, ale už snad potřetí jsem
byla v čínské restauraci, psala jsem dopis rodičům, byla jsem
v nemocnici jo a nově, předevčírem jsem vážila slona (starý čínský
příběh). No a nehledě na to, že každý pohyb ve wushu má svůj specifický název
(sranda, když to po vás chtějí v angličtině a jsou zklamaní, že to nevíte
– jenže to neví ani rodilý mluvčí), nebo všechny mezinárodní výrazy (hormon,
testosteron…) si udělali podle svého, takže se to člověk musí všechno našprtat,
protože oni ty mezinárodní prostě neví a koukají na vás jako na joudu, co že to
je za slovo.
Zase mě napadlo
1) V úterý
ráno jsem v tělocvičně při protahování sledovala trénink našich učitelů
pod dohledem pana Cai Long Yuna. Tentokrát byli ve třech – Xi Bin Zi (moderní
větev šk. týmu), učitel Cai (expert na hua quan) a učitel Wang. Nacvičovali
duilian a všichni byli prostě úžasní. Bylo to jako sledovat ty největší kungfu
hvězdy při nacvičování choreografie do jejich nového filmu. Až na to, že pro ně
to byla legrace, strašně se u toho bavili, smáli se a vymýšleli šílené
kombinace. Můj oblíbenec Wang byl samozřejmě největší frajer. Když dostal ránu
zleva, nafoukla se mu pravá tvář a měl super zvukové efekty :-). Rozepnutá
bunda se mu při vrutu skvěle roztočila. Byl z nich také nejaktivnější –
skákal všechno a když si učitel Cai trénoval jednu kombinaci úderů, tak neúnavně
odskakoval a padal na zem. Pan Cai Long Yun se usmíval jako bezzubé sluníčko, a
když si sedl (kdyby byl kulatější a bez vlasů), tak vypadal trochu jako veselý
Buddha. Pamatuji si, když se mi na tréninku chang quan s Wangem nedařil
jeden skok, předvedl mi ho, pak se ke mně vrátil, s úsměvem mi anglicky
řekl: „So easy“ (Tak jednoduché) a zase odešel.
2) V úterý do SH dorazili Ya Qiangovi rodiče, protože
jeho maminku pobolívá koleno, domluvil jí vyšetření v místní nemocnici. A
co že jí řekli? Že ho potřebuje vyměnit. Ale lepší bude, když ještě pár let
počká, protože za 15 let bude potřebovat nové. No a když jí dají první třeba za
5 let, tak třeba to další už ani nebude potřebovat. To je tedy přístup…:-O
3) Tak se zase ukázalo, že ještě nejsme univerzitou. A to
bylo povyku. Nenapálili jen mě, zmatených bylo i hodně dalších Číňanů. Někteří
teď tvrdí, že je to otázka měsíců. Další, že dřív jak za dva roky to nebude.
Všichni se ale shodují na tom, že je to
jisté. Tak uvidíme, s čím zase přijdou :-).
4) Když jsem projížděla webové stránky wushu škol, napadla
mě jedna věc ohledně skupinových fotek, těch „bojových“. Pokud nejde vysloveně
o fotky duilianu, tak by se to opravdu mělo fotit „bojově“ – ne že já udělám
jednu pózu a ty proti mně druhou. Př. při přímém úderu pěstí nevypadá dobře,
když je tam člověk narovnaný jako podle pravítka. Jo, je to standardní
provedení, rozhodčí vám dá body, ale není to „bojové“ provedení. Zvlášť školy
tradičního wushu by to měly zkusit…
Země splněných snů
Když
jsem byla nedávno na návštěvě ve wushu obchodě, o který se teď stará můj přítel
(nechtějte vědět, jak vypadá byznys v čínském provedení, vstávaly by vám
vlasy hrůzou), potkala jsem se tam s jednou učitelkou z wushu
katedry. Prý přemýšlí o wushu projektu a chtěla by mě do něj. Trochu se to
podobalo mým plánům, tak jsem se toho chytla. Je mi jasné, že kdybych čekala,
tak bych se nedočkala, takže jsem celý projekt sepsala sama, kamarád mi to
pomohl přeložit do čínštiny. Můj spolužák má výborné vztahy s našimi
učiteli a dostal teď na starost Wushu muzeum (starý šéf byl odejit). Představte
si – nic jste nemuseli udělat, jen pomáhat jednomu učiteli a zčista jasna –
máte na starost chod Wushu muzea. Tento týden posíláme mejly a když všechno
půjde dobře, příští týden se s nimi sejdeme a prodebatujeme to. A co víc,
doneslo se mi, že se na sjezdu wushu šéfů (ku příležitosti výročí naší školy)
nadhodila myšlenka hodně podobná té mé s tím, že by se to mělo
zrealizovat. Takže to zatím vypadá, že jsem na správném místě, ve správný čas a
se správnou myšlenkou.
Na
jednu stranu jsem z toho všeho nadšená, i přátelé, kterým jsem svůj návrh
poslala, mi řekli, že je to skvělá věc, což mě hodně povzbudilo…
Jenže
jsme v Číně… a to by to celé mohlo pokud ne zazdít, tak alespoň hodně
zkomplikovat. Číňané jsou v tomhle pomalé pandy, které vidí problémy tam,
kde nejsou a hlavně – myslí si, že všechno ví nejlépe. Mám dost obavu, aby to
nedopadlo takhle nějak: „Jo, tak děkujeme za těch pár návrhů, vezmeme je na
zřetel. Teď si jdi po svém, ty jsi cizinka, nerozumíš tomu, my víme, jak je to
nejlepší.“ A není to jenom moje sejčkování, je to moje zkušenost. Tak uvidíme,
jak to bude vypadat, držte mi všechny palce, co máte, protože pokud to bude,
tak to bude prostě paráda. A pokud to nepůjde tady a teď, tak nevadí, mám
v záloze další eso, nebojte .-).
Jestli
Amerika byla zemí splněných snů, tak Čína je jí teď, ale v jiném podání.
Musíte znát ty „správné“ lidi a vědět, jak s nimi mluvit. Potom je jedno,
že nemáte žádné zkušenosti, nic neumíte… ale stejně se můžete dostat, kam
chcete. Je to dost na hlavu, ale je to tak.
neděle 25. listopadu 2012
To byl tedy týden
Tenhle týden se mi všechno tak
smolně sešlo, že jsem většinu času projedla, prospala a nebo prostudovala.
Počasí se značně zhoršilo, každý
den prší a hodně fouká vítr, prostě dokonale sychravé počasí. Dostala jsem nový
deštník, protože starý mi ukradli. Je stejně duhový jako ten předtím, ale už
není skládací a je obrovský, takže se pod něj schovám celá :-) a nejsem ani
mokrá. Ještě jsem si přes internet vybrala gumovky, tak snad mi budou. Musím
říct, že gumovky mají naprosto úžasné, ale 190 RMB si raději ušetřím na něco
jiného. No, vybrala jsem si nejen gumovky O:-). Našla jsem tam díl upírské
kroniky, jeden ze dvou, které ještě nemám. Některé díly mám doma jen
vytisknuté, tak než z Číny nadobro odjedu, tak si pořídím celou tu sérii –
i když nejsou tak levné jako čínské knihy, stejně to vychází výhodněji, než
kdybych to kupovala u nás. Potom knihu k mému oblíbenému filmu Eat, Pray,
Love s Julií Roberts, ta byla levňoučká. Na závěr knihu o taiji meči – je
od stejných autorů, od kterých už mám knihu o taiji pěsti (Pekingská sportovní
univerzita). Žádné jiné (kvalitní) wushu tituly jsem čínsko-anglicky zatím
neobjevila.
Jak jsem řekla, počasí je na
prdlačku, ve třídě nám tabule hlásila vlhkost až 73 % (porovnejte například
s říjnem, kdy bylo cca 30 %). Vůbec se mi nechce nic dělat, protože je
stále zataženo, ráno se probudíte a vypadá to jako v pozdním odpoledni.
Navíc moje spolubydlící… mám teď období, kdy ji nemůžu vystát. Ona opravdu
prospí celý den, včera vstávala v půl páté odpoledne – a to jen proto, že
od půl šesté pracuje v nemocnici. Chápu, že tady nemá co na práci, nemá tu
moc přátel, učit se také nemusí… že si plýtvá životem mi nevadí, spíš mě štve,
že tak jsou u nás závěsy zatažené celý den, a to člověku moc energie zrovna
nepřidá. Vždycky si trochu odtáhnu, abych tu měla světlo. Navíc je v celém
pokoji taková spavá atmosféra a té se špatně odolává. Nok chodí spát kolem 3.
hodiny ranní, ale zhasíná dvě světla ze tří, takže se to dá. Jen nechápu, proč
zrovna když jdu spát, musí začít rachtat. Celou dobu v klidu sedí u PC,
ale jak zalehnu, tak začne mýt nádobí, vybírat si oblečení atd. Rozumím, že to
chce mít rychle hotové, abych mohla spát, jenže jí to trvá třeba hodinu a
prostě neusnu. Kolikrát usínám, až zhasne všechna světla… a to se pak ráno
špatně vstává. Jsem také ve fázi, kdy mi thajština přijde jako naprosto úděsný
jazyk. Jak je tady stále sama, tak večer telefonuje se svými přáteli, HODINY, a
to nepřeháním! S jednou slečnou mluvila skoro hodinu, potom hned volala někomu
dalšímu. Od pátku do pondělí ale bývá pryč O:-).
Minulý týden mě hodně bolelo celé
tělo – klouby, svaly… V neděli jsem si prostudovala leták od léků, které
mi předepsala česká doktorka na bolest zad. Kromě léků na nachlazení nemám
prášky moc ráda, ale už mi docházela trpělivost. Mám tu dva typy, vybrala jsem
si to „menší zlo“ a hned od pondělí to začala brát – 2x denně (Surgam). Hned
v úterý jsem cítila velkou úlevu. Bolest zad se skutečně téměř ztratila,
ramena v pohodě. Tělo jsem měla krásně uvolněné, skoro jsem o něm
nevěděla. Jenže ve středu to začalo – špatná nálada, podrážděnost, chvíli
bolest v podbřišku, namožené svaly, stále jsem musela něco jíst (samé jedy
samozřejmě), takže jsem přibrala, a vůbec jsem se necítila plná, i když jsem
trpěla zácpou… Přes celý týden jsem kromě mizerného taiji (jen jeden den jsem
cítila sílu) nezacvičila skoro nic!! Trenéry jsem odřekla, protože nemá smysl
platit si s nimi trénink, když jsem na tom takhle – líně. A to jsem si
v úterý udělala sama skvělý trénink (2,5 hodiny!). V pátek jsem se
probudila a jako kdybych vůbec nespala a ještě k tomu byla nemocná. Stehna
mě strašně bolela, zbytek těla jsem necítila, když jsem scházela do obchůdku
pro instantní nudle k obědu (ne, ven nejdu, je tam hnusně!), tak mi bylo
hodně nedobře, jako kdyby mi na hrudníku seděl slon, ztěžka se mi dýchalo,
zatočila se mi hlava… Určitě to nebude jen těmi prášky, tak nějak se to asi
celé sešlo, ale přestala jsem je pro jistotu brát, v příbalovém letáku
některé tyhle reakce popisovali.
Po týdnu obžerství a nesportování
to bude zase dost drsné dostat se zpátky. Naštěstí mě vždycky nakopne trénink
s trenéry. Musím se dát do úterý dohromady a pak už to zase půjde. No, byl
to veselý týden… projela jsem ale dvě lekce z učebnice čínštiny, přečetla
pár kapitol v knížkách, sepsala celý projekt pro jednu učitelku
z naší katedry… takže jsem přeci jen něco udělala.
pondělí 19. listopadu 2012
Češi v Šanghaji
V sobotu jsem po moderně
s Caiem přešla do vedlejší tělocvičny na taiji. Při sérii kopů jsem
zahlédla u vchodu skupinku cizinců oblečených v červeném a nejméně jeden
z nich vypadal povědomě. Říkala jsem si, že to není možné, musela jsem se
jít podívat zblízka. A nepletla jsem se. Byl to Jirka Hauska, Káťa, Martina,
malý Filip… prostě polovina jejich bandy, která se vypravila do Číny. Vrátili
se ze soutěže v Huang Shan a na poslední den se ještě přišli podívat do
wushu muzea. Kdyby se neztratili a nedošli až do naší tělocvičny, tak bychom se
nepotkali. Nikdy jsme spolu nemluvili, tak to ze začátku bylo trochu zvláštní,
navíc jsem měla problémy přepnout do češtiny, protože už jsem jí několik měsíců
ke konverzaci nepoužila. Když jsem jim chtěla představit svého trenéra, který
se tam zvědavě nahrnul, tak jsem začala mluvit anglicky, aniž bych si toho ze
začátku všimla. Přišlo mi, že mluvím česky. Vyfotili jsme se tam, omluvila jsem
se učiteli Xie a vyrazili jsme už opravdu do toho muzea. Z muzea pak do
centra a na večer jsme se chystalo do muzea sexu, které má být v Šanghaji
jako jediné v Číně. Myslím, že jsme došli na správné místo, ale když jsem
se zeptala už druhého člověka a dostala jsem stejnou odpověď: „To už tady není,
je zrušené,“ tak jsme to vzdali. Zdá se, že místo toho otevřeli muzeum hmyzu.
Aspoň je vidět, co v Číně frčí… :-) Byli jsme ale dost zklamaní, protože
průvodce ještě z roku 2011 na něj upozorňoval. Už bylo před 22. hodinou
večer, takže spousta restaurací již mělo před zavíračkou. Šanghaj je sice
velkoměsto s mrakodrapy a hromadou lidí, ale žádný noční život. Naštěstí
jsme nějakou objevili, ale nebylo to nic úžasného… :-/
Stejně to ale bylo fajn,
procvičila jsem si češtinu, vypadla z univerzity a poznala nové fajn lidi…
jen by to chtělo víc takových akcí :-).
Jo, a
v neděli jsem se byla podívat na místní karate soutěži. Popovídala jsem si
tam s jedním Číňanem, který má na karate a taekwondo podobný názor jako
já, mimo to cvičí xingyi quan a má 6letého syna, který také cvičí wushu. Jinak
nic zajímavého…
NOVINKA: Zrovna mi volali
z kanceláře, že další prezentace diplomky je už příští týden a ne
v prosinci, jak jsem doufala… No, to je hned radosti… :-/
pátek 16. listopadu 2012
Nový pas
Nevěřte
Číňanům, když vám řeknou: „To nebude žádný problém.“ Problém je to vždy. Pokud
se obrníte a od začátku nepředpokládáte, že vše půjde hladce, tak to přežijete
bez úhony, protože Číňané jsou kouzelníci. Tak najednou, jak se problém
objevil, i zmizí. Po tom, co náležitě projevíte své rozčarování a
nespokojenost. Mám trochu podezření, že to dělají i pro dobrý pocit. Kdyby šlo
vše bez problémů, neměli byste z toho takovou radost jako když se něco
přihodí, ale zázračně se to vyřeší, že jo… :-)
Na
čínské ambasádě v Praze už mají vymytý mozek asi i Češi. Před odjezdem do
Číny jsem se ptala, jestli je pak problém si nový pas a vízum obstarat
v Číně. A že není, mám být klidná, všechno jde hladce. Mám štěstí, že
studuji v Šanghaji, protože v Číně jsou jen dvě místa – Generální
konzulát v Šanghaji a Velvyslanectví ČR v Pekingu. Být v jiném
městě, musela bych si udělat výlet. I takhle mi ta celá sranda vyjde na cca 3
hodiny času. Paní na konzulátu je ale super, vždycky mi se vším moc pomohla.
Mám velké štěstí, že jsem tam volala ve středu, protože v pátek budou
dělat něco se systémem, takže příští týden by se také mohlo stát, že by mě
nemohli přijmout. Schůzku jsem měla sjednanou na čtvrtek, protože vyřízení
nového cestovního dokladu trvá cca 2 měsíce, a mně starý vyprší v únoru,
tak je to úplně akorát.
Dorazila
jsem tam dřív, protože jsem se ještě potřebovala vyfotit, tak abych neztrácela
čas. Fotka je větší než klasická pasová, nový pas bude totiž bioněco :-). Foťák
je 5 minut cesty od konzulátu, paní mi to ukázala pěkně z okna kanceláře,
takž jsem to ani dlouho nehledala. Navíc je to přímo po cestě na metro. Focení
bylo něco. Pánovi se stále něco nelíbilo – náušnice, řetízek, vlasy… Za 50 RMB
jsem dostala 4 fotky. Vrátila jsem se na konzulát, přesunuli jsme se do místnosti
speciálně určenou na vyřizování víz a pasů. Přepážky byly neprůhledná zrcadla,
cítila jsem se tam dost divně. Paní mě viděla, ale já jí ne. Co ale oni asi
neví, když si v kanceláři otevřou okno, tak je to zrcadlo celkem
průhledné… :-) Jejich speciální počítač mou fotku nevzal, prý tam jsem trošku
křivě. Paní se snažila fotku ostřihnout, ale nepomohlo to. Nedalo se nic dělat,
musela jsem se nechat vyfotit ještě jednou. Ještě že už trochu mluvím čínsky a
mohla jsem to fotografům vysvětlit. Normálně mám jedno rameno výš než druhé,
řekla jsem jim, aby na to dali pozor. Paní fotografka mi řekla, že to může být
i barvou oblečení, tak mi dala svůj černý kabát a stáhla jsem si vlasy do
culíku. Na konec mi ještě trochu dokreslila rameno na počítači. Byli moc hodní,
druhou várku mi udělali zadarmo. Doběhla jsem zpět na konzulát, ale co myslíte?
Ten počítač se jim mezitím vypnul! Při zapnutí se objevila modrá obrazovka,
paní ho restartovala 3x, pokaždé zamrzl… To mi bylo jasné, že hodinu od 13:00
už nestihnu, protože jen cesta metrem trvá fakt 60 minut. Ještě že jsem si
s sebou vzala knihu! Slyšela jsem pak ještě hlas nějakého pána, který mě
fakt rozesmál, protože aspoň 4x opakoval: „No, to musíme zavolat Peking, to
musí přeci řešit, ne?!“ Po nějaké době se to nějak povedlo nastartovat.
Vyplnila jsem jeden formulář, podepsala ofocený starý pas, sejmuli mi otisky
levého a pravého ukazováčku… třikrát :-) Pak jsem podepsala další formulář… a
paní mi zase hlásila, že ani tentokrát to s tou fotkou nevypadá dobře.
Vzala si mé telefonní číslo, že mi dá vědět, pokud to nedopadne. To už mi došla
trpělivost. Nezlobila jsem se na paní, jen jsem řekla, že by mi tedy měli říct,
jak se přesně nechat vyfotit (fotila mě stejná paní jako ta, která fotila
vzorovou fotku, se kterou mě k foťákovi poslali!), protože takhle bych tam
také mohla chodit pěkně dlouho a pochybuji, že příště to bude zase zadarmo. Ona
to také neví, k formuláři napsala, že jsme s tím měli problémy a ať
to nějak vyřeší, že tam kvůli tomu jezdit nebudu. To jsem sice neřekla, ale
paní je hodná.
Sjednala
jsem si schůzku na 11 hodinu, byla jsem tam sama jediná, ale i tak jsem odcházela
ve 12:30. Fotila jsem se dvakrát. Člověk se nemůže ani zlobit, oni za to prostě
nemůžou. Sami řekli, že najeli na nový počítačový systém, jenže je jenom
zpomaluje, navíc nechápou, v čem je ta výhoda, protože stejně všechny
papíry musí posílat do Prahy jako předtím. No, prostě česká normálka. A vypadá
to, že ten speciální počítač je jen jeden jediný… No, potěš koště… Světlým bodem
bylo, že i když jsem měla culík, tak mi to na té fotce moc slušelo. Překvapivě
víc než s rozpuštěnými vlasy, které dobře schovají uši :-P.
Káti videa
Tady je první video, jsem tam
jenom kraťoučce, někde kolem 5. minuty 20. sekundy, asi. Natáčel to kamarád
z oboru novinařiny. Není to moc zajímavé ani dobře udělané, ale aspoň si
trochu prohlédnete naši univerzitu. Je to o nové studentce, která se na SUS zabydluje.
A mimo jiné má kamarádku cizinku, se kterou hraje badminton… no, spíš si tak
pinkají… :-)
http://v.youku.com/v_show/id_XNDcxMzU3MTgw.html
Tak už vím, jak
to je, to wushu video, které jsme natáčeli, je jen pro wushu katedru. Další
části univerzity mají své video, proto tam bylo tolik wushu :-)). Už se vám
můžu i pochlubit, protože to pověsili na youku (čínská obdoba youtube). Moc se
mi nesmějte, snažila jsem se dělat to, co mi řekli: zasněně se dívat na
skupinku studentů cvičících taiji, jako kdybych wushu předtím nikdy neviděla…
:-D Přede mnou samozřejmě nikdo necvičil, takže jsem vejrala kamsi a spolužáci
zase vejrali na mě. A taiji? No jo, čeká mě ještě kus práce, aby to nebylo tak
hranaté…
http://v.youku.com/v_show/id_XNDczNjYyMzQw.html
úterý 13. listopadu 2012
Únava
Už to bude víc jak měsíc, kdy mě
začala bolet vnitřní strana kolena. Mám podezření, že z protahování
v provaze (přední noha na vyvýšeném místě). Potom se mi to přesunulo na
vnější stranu a pak přímo koleno. Nevypadalo to dobře, už jsme se chystali do
nemocnice. A pak po 14 dnech najednou nic, všechno se mi to jakoby dalo do
lýtkového svalu, který mě bolí už pěkně dlouho. Když si v sedě pokrčím
levou nohu, tak je to hodně nepříjemné… takže to nedělám :-). Nedávno jsem to
konzultovala s tím nejlepším doktorem, kterého znám, a který je snad ještě
rozbitější než já :-D (Petr), a prý dobrý, jen to chce klid a teplo. Lýtko se
zrovna špatně šetří, i jenom při jízdě na kole to ho cítím. Hlavně že koleno je
v pořádku.
Brácha mi nedávno napsal do
mejlu, že ho seklo za krkem a nemůže otáčet hlavou. Asi v rámci solidarity
jsem se druhý den vzbudila a také se mi špatně hýbalo krkem :-D, další den mi
to přešlo do ramene… no, samé radosti :-D
Nevím, kde Číňané vzali, že
strečink je zdravý. Když jim řeknu, že mám něco ztuhlého, tak oni: „Jo tak to
musíš pořádně protahovat. Každý den.“ Pořádně to protáhnu v pondělí a
v úterý se ani nepředkloním. Ve čtvrtek se mi to uvolní, v pátek jsem
za hvězdu, přes víkend to zase léčím a tak stále dokola :-). V sobotu mi
trenér řekne: „Ty jo, ty seš teda ztuhlá, jak to děláš?!“ No, vysvětlujte mu
to…
Pravá kyčel se ozve, když je
cvičení moc, ale už to není tak hrozné jako to bývalo a záda se zlepšila. I
když někdy bolí tak, že je nepříjemné ležet na zádech a nejdříve musím ležet na
boku. Jenže to mě zase bolí nohy… :-D Fakt, kvůli nohám teď spím jen na zádech,
protože to jsou nejuvolněnější, občas mám pocit, jako kdyby ani nebyly moje, že
já se zvednu a nohy mi zůstanou na posteli :-D. I teď, když píšu tenhle článek,
tak mám nohy na posteli, protože sedět s nohama dolů je nepříjemné.
Nejhorší je ale neustálá únava.
Už nevím, co s tím. Takhle přes celý den fakt nic neudělám. Jenom spím,
cvičím, sprchuji se a jím. Nic jiného prostě nejsem schopná udělat. Čas na
studium si vyšetřím, fakt se snažím, ale třeba po hodině už to nevydržím. Na
pokoji je klid, protože spolubydlící přes den spí furt, ve vzduchu se vznáší ta
omamná vůně spánku, která mě tahá do postele – po sprše nejteplejší místo
v pokoji. Já sama nemám energii na nic, v takovém stavu si nedokážu
představit dobrý trénink a navíc – spánek je tady mým koníčkem. Takhle bez
života jsem se ještě necítila. Minulé roky jsem prostě onemocněla, vyzdravěla a
bylo to. Teď jsem nemocná jen trošku – po taiji a po spánku se to vždy zlepší,
za to vyždímaná jako citron. Dnes jsem po tréninku s Du Hui vydržela
v vzhůru jen slabé dvě hodinky a pak to zapíchla na 3 hodiny, probudila se
akorát na večeři a večerní trénink taiji. Za celý den jsem neudělala vůbec nic.
Už fakt nevím, co s tím mám dělat. Nespat… jenže pak jsem jako zombí. Ve
středu ráno jdu s Ya Qiangem do nemocnice vyzvednout si léky na nachlazení
a na odběr krve. Tvrdí mi, že mám málo cukru v krvi nebo co. Že to měl
podobně, když byl na bakalářském studiu – po tréninku usnul i při přezouvání
:-D. Tak uvidíme. Myslím ale, že to dopadne jako vždycky – budu za simulantku,
které nic není, jen to nesmí tak prožívat :-). Dnes už jsem byla fakt zoufalá.
Seděla jsem za stolem, snažila se naučit nějaká slovíčka, ale prostě to nešlo.
Říkala jsem si: Dejte mi léky, nápoj, napojte mě na nějaký přístroj, dejte mi
drogy, prostě cokoliv, abych se zase cítila plná síly. Už dlouho se mi to
nestalo. Na trénincích jedu jen silou vůle. Kolikrát se divím, že jsem ještě
něco skočila. Do toho ještě úklid pokoje, praní (kolikrát ručně, protože je
pračka rozbitá a nebo karta není k dostání), péče o tělo (je až
k nevíře, kolik času člověk stráví sprchováním, čištěním zubů, manikúrou,
pedikúrou atd.), zašívání oblečení a podobné legrace. Fakt nechápu, jak to vy,
pracující, všechno stíháte!!!
Pondělí
7:00 – 8:30 – taiji rozcvička s Qiao Di = qigong Yi Jin Jing,
yang 24, wu sestava, yang 42 a
v poslední době hodně yi lu.
10:00 – 12:00 – vlastní trénink = základní pohyby, skoky, meč/kopí,
lehčí posilování
17:30 – 20:30 – taiji
Úterý
9:30 – 11:30 – trénink s Du Hui
17:30 – 20:30 – taiji
Středa
9:30 – 11:30 – vlastní trénink = základní pohyby, skoky, meč/kopí,
lehčí posilování
14:30 – 17:30 – taiji
17:30 – 18:00 – velké posilování, běhy
Čtvrtek
7:00 – 8:30 – taiji rozcvička s Qiao Di
10:00 – 12:00 – vlastní trénink = základní pohyby, skoky, meč/kopí,
lehčí posilování
17:30 – 20:30 – taiji
(většinou ještě před taiji těžší
posilování)
Pátek
7:00 – 8:30 – taiji rozcvička s Qiao Di
10:00 – 12:00 – vlastní trénink = základní pohyby, skoky, meč/kopí,
lehčí posilování
14:30 – 17:30 – taiji
17:30 – 18:00 – lehčí posilování, běhy
Sobota
7:00 – 8:30 – taiji rozcvička s Qiao Di
12:00 – 14:00 – trénink s Cai Si Wu
14:30 – 18:00 – taiji, posilování
Neděle
7:00 – 8:30 – taiji rozcvička s Qiao Di
Těší mě ale, že
teď nemusím tolik skákat a posilovat s těžkými váhami. Mám se nejvíce
zaměřit na techniku a pohyb těla. To znamená hodně posilování a sprintování,
ale je to jiná bolest a během tréninku nejsem tak unavená jako předtím. Velká
únava přijde právě po tréninku, když bych se měla učit. Učitel Xie nám zrovna
včera říkal, že kulturistika není užitečná – posiluje hlavně větší svaly,
kdežto ty malé nepracují. Člověk má velkou sílu, ale když ji má použít, tak
jenom bezhlavě tlačí vší silou, neumí se hýbat a je pomalý. Dnes nám předvedl,
jak si poradit, když do vás tlačí někdo velikou silou – na krátký okamžik šel
se silou protivníka a pak zvedl pravý bok, vytočil pas a bylo to, všichni tři
byli na zemi. Ano, tlačili do něj tři lidé :-D. Pak zkoušeli i pět, ale pokud
je technika správná, tak je jedno, kolik lidí do vás tlačí. Také myslím, že je
lepší mít chytré tělo než nabouchané. Mám „štěstí“, že mi celkem rychle rostou
svaly – stačí chvíli posilovat a je to vidět. Abych vypadala dobře, musela bych
se tomu soustředěně věnovat, protože jsem vždycky byla oplácaná a stačí, abych
se jen podívala na dortík a už jsem těžší. Nemám ale čas posilovat a běhat
proto, abych vypadala dobře. Všechen čas dávám do cvičení a do posilování a
běhání, které podporuje moje cvičení – a bohužel se to u mě ne vždy spojí. Mám
pevnější břicho, záda a ruce, ale na nohou mi vyrostly velké svaly, které jsou
zalité tukem, takže mám prostě dva sloupy. Nemám čas to rýsovat a dělat
s tím podobná kouzla. Tak se prostě jen snažím večer nejíst tolik hříšných
věcí a celkem to jde. Už mám 2
kg dole. Ale v zimě to moc nadějně nevidím…
Jo, mimochodem…
od pondělí 12. listopadu 2012 jsme prý oficiálně UNIVERZITOU!!!! Pro mě v tom žádná přímá změna není. Nepřímo to
něco znamenat bude. Škola bude mít víc peněz, tak tu bude kolem asi ještě víc
kytek a tak :-).
Stručně ze světa
1) Spisovatelka Milena Holcová v jednom rozhovoru řekla: „Ani
psát se mi i tom už nechtělo, protože jsem pociťovala jakousi marnost. Buď je
při líčení cizích končin člověk přesný, ale zároveň není srozumitelný, nebo je
srozumitelný, ale nepřesný. Taky jsem došla k depresivnímu závěru, že ať
si namlouváte, co chcete, v cizí zemi jste vždycky za blbečka. Tak dobře.
A co má být?“
2) Jody pochází z Henanu, ale rodina se přestěhovala do
Hangzhou, nejdříve mi tvrdil že kvůli počasí. Jednou z něho vypadlo, že
lidé z Henanu nejsou dobří lidé… Sranda je, že mí přítelové jsou oba
z Henanu a nejbližší čínští kamarádi skoro všichni z Henanu :-D. Ale
hlavně – Henan je nejlidnatější čínská provincie a lidi odtud najdete v celé
Číně. A nejen v ní. Co to může znamenat si doplňte podle libosti :-).
3) Je za námi zimní slunovrat, Číňané
tomu říkají 冬至. V ten den je tradicí jíst 水饺-
taštičky plněné vším možným, a pít žluté víno vyrobené z bylinek… no, pít
a jíst všechno, co člověka zahřeje… V tomhle období jsou plné hlavně
restaurace, kde se podávají vařící kotlíky naplněné masem, zeleninou, tofu
atd., jehněčí maso prý dokáže také skvěle zahřát…
5) 11. 11. 2012 je v Číně dnem
všech osamělých, tedy těch, kteří nemají partnera. Minule jsme byli
s Dannym a Benem na jejich školní párty pořádané právě k této
příležitosti. Možná si někdo z vás vzpomene na alba z téhle akce.
Trenér se mi chlubil, že mu jedna slečna k tomuto „svátku“ poslala puket
květin. Takový obrovský jsem snad nikdy nedostala ani já – plný růží a lilií.
Pro Číňana je prý normální obdržet květiny – záleží prostě jen na tom, jestli
má květiny rád nebo ne a je to. A jemu to prosvítilo celý den, tak proč ne.
Jody strávil celý den zavřený na konzervatoři, kde hrál na piano a učil se
anglicky. Zdůraznil mi, že tam byl SÁM, protože byl právě Den nezadaných.
Minulý rok to museli Číňané prožívat ještě daleko víc, protože těch jedniček (1
= jeden člověk) bylo o jednu víc (11.11. 2011) :-D. Další oblíbená činnost lidí
během tohoto dne je nakupování přes internet, protože je všechno ve slevách.
6) Už jsem viděla nové školní
propagační video, které jsme natáčeli před nějakou dobou. Vypadá úžasně, krásné
barvy, dobře sestříhané… nejvíce je tam wushu, což mě samozřejmě těší :-). Káťa
je tam také hodně – v publiku, chvilku bubnuje, pak se zasněně dívá na
„budoucí“ spolužáky, kteří cvičí taiji a následně cvičí s nimi… Super je
Kiki. Záběr je na hlavu lva a z ní se pak najednou vynoří Kiki :-). Na
chvilku je tam i Andi (Itálie). Má nejoblíbenější část je jak jinak… -
z pánských sprch :-D. No, prostě úžasné video! :-D
Při ranním taiji byla první věc,
na kterou se mě Jody zeptal, jestli už jsem to video viděla. Že prý jsem tady
teď za hvězdu. Když jsem si pak o 1,5 hodinu později nesla snídani na pokoj,
potkala jsem dva učitele naší katedry a strašně mě chválili. Všichni víme, že
cizinci stačí jednou máchnout rukou a Číňan vám hned nadšeně řekne, jak máte
skvělé taiji… ale i tak mě to od nich potěšilo. Zmínila jsem se, že tady cvičím
zatím jen dva roky a všechno mě to naučil pan Xie. Uznale pokyvovali hlavami,
že pan Xie je třída a skvělý člověk. .-)
Vystoupení wushu katedry
V pátek
odpoledne se v tělocvičně konalo vystoupení wushu katedry. Kamarádi mě
upomínali už od rána, že mám určitě dorazit. To si samozřejmě nenechám ujít!
Dopoledne jsem tam byla trénovat a oni už tam všechno připravovali…
Foto a snad i nějaká videa zde: http://kacnupi.rajce.idnes.cz/Vystoupeni_wushu_katedry_SUS/
Info najdete v komentářích u
fotek. Představili se hlavně bakaláři, magistrů už bylo jen malinko. Všem se to
moc povedlo, i když ne vždycky to bylo stoprocentní. Stejnak jsme všichni
tleskali jako diví :-). První bylo vystoupení dračího a lvího tance. Kluci to
zvládli skvěle. K tomu mě napadá jen tohle: Lev je lev, ten neskáče jako
koza… a je jedno, jestli jde o jeho jižní nebo severní variantu… Potom se
předvedli taekwondisti, ale někteří z nich jsou i v sanda týmu, tak
to byl takový mix. Následovalo taiji, byla tam i zkrácená verze vystoupení
qigongu, které jsme připravili na středu. Povedla se mi zatím zveřejnit jen dvě
videa. Bakaláři předvedli povedené vystoupení – mix šavlí a praporů,
v prostřední části se rozestoupili do kruhu a každý předvedl něco svého
(trojdílná tyč, nan quan – jeden z nich při nácviku skočil neskutečně
vysoko a jakoby visel ve vzduchu!, meč s dlouhým střapcem atd.). Předvedli
se i naši sandisti. Je fakt super, že jim jdou i jiné styly – nacvičili
hromadnou sestavu, potom nám ukázali něco s mečem, s tyčí… Qiao Di se
pokusil o bič, jenže se mu utrhl a skončil v zrcadle (naštěstí se nerozbilo).
Nevykolejilo ho to, udělal pár přemetů o hlavě, vysoko nadskočený kotoul a
pokračovalo se. Pak bušili a kopali do lap, rozrazili pár desek. Qiao Diho jsem
takhle v životě neviděla, vždycky působí bezstarostně a jemně. Tady yin a
yang funguje skvěle. Největší potlesk sklidilo nejkratší vystoupení – předvedli
se naši učitelé, borci z největších :-). V první dvě řadě cvičily dvě
učitelky taiji, i když nevím proč, když to asi není jejich nejsilnější
disciplína… za nimi trenér školního týmu a má láska největší, učitel Wang. Na
začátek dali kousek hua quan a pak spolu souboj s moc pěknými prvky,
zakončili to vrutem. Wangovi bude cca 35 let a furt je prostě boží :-). Za nimi
to rozjela Cheng Bei se svou famózní ba gua zhang – takové pohyby prostě jinde neuvidíte…
V zadní řadě byl náš „Číňan-Rus“ a jedna učitelka – předváděli techniky ze
sandy.
Na závěr bylo nejvíc profi
vystoupení, se kterým se tým prezentoval i na turné v Koreji. Měli krásné
obleky, celé to připomínalo pár čínských příběhů a neustále se střídaly síly
yin a yang. Byly tam hned tři páry: Jane a Xie Feng, Li Yang a Hadice, kluk
s kopím a slečna s dlouhatánskými rukávy. Pár Li Yanga a Hadice byl
nejvíc… (meč proti dvojitému meči). Musím říct, že se mi to moc líbilo,
atmosféra byla přátelská, všichni se povzbuzovali a tleskali prostě za všechno.
I když byli znatelně unavení, tak si to skoro všichni užívali. Číňané hodně umí
dát lidem hřejivý pocit sounáležitosti, i proto jsem se předtím účastnila
vystoupení qigongu. Být součástí naší univerzitní wushu rodiny je prostě úžasný
pocit.
čtvrtek 8. listopadu 2012
Pondělí II.
Potom jsem se vrátila zpět do tělocvičny a pokračovala
v tréninku s Italy. Luka má strašlivě dlouhý meč, taky že má špičku
zohýbanou. Svůj jsem si nevzala, takže jsem cvičila kopí. Tu sestavu jsem
necvičila už cca 4 měsíce, a bylo to dost znát. S Andim jsme se střídali
v řadách a povzbuzovali se. Vypadalo to, že večerní taiji trénink nebude.
Po nácviku na vystoupení už většinou moc lidí nedorazí. Byla jsem dost unavená
a hladová, přítel mě vyzvedl a šli jsme na večeři. Zrovna když jsme si
objednali můj oblíbený lilek, na který se ale musí čekat 10 minut, jsem se
dozvěděla, že večerní trénink bude v 18:00. Už bylo 17:45 a já musela
ještě na pokoj pro suché triko. No nic, budu pokračovat v dnešní tradici a
dorazím později. Spolužáci stejně nacvičovali na další vystoupení a zbyl tam
jenom Qiao Di, učitel dorazil dokonce po mně, takže to bylo jedno.
Cvičit s někým a dívat se na někoho, to jsou dvě odlišné
věci. Poprvé jsem se opravdu dívala na Qiao Diho, jak cvičí. No a cvičil fakt
dobře, ty jo. Dala jsem si pak s ním yi lu ještě jednou. Potom už dorazil
učitel a Zhang Wei a probírali jsme další pohyby v yi lu. Málo jsme
cvičili a hodně povídali. Učitel nejen že měl povídavou (tu má vždycky), ale
měl i drsně upřímnou. Ukázalo že, že máme na univerzitu podobný náhled.
Všechno, co jsem tady už zjistila, mi potvrdil a přidal hodně navíc. Qiao Di
napřed vypadal jako: „Ty jo, už se zase vykecává…“ Ale potom ho to také zaujalo
a nejvíc otázek pokládal sám. Učitel Xie totiž není žádný teoretik ani učenec.
Je to člověk, který má fakt kungfu. Všechno co v životě dělal, dělal pro
své taiji. A jeho taiji je výsledkem zkušeností nejen z tělocvičny ale
prostě ze života. U jednoho pohybu nám vysvětlil: „Tenhle pohyb mě původně
učili takhle. Několik let jsem ho pak tak cvičil. V souboji mi to ale moc
nefungovalo, tak jsem hledal, zkoušel, ověřoval, a tohle je výsledek. Na
dlouhou vzdálenost původní pohyb funguje, na krátkou to musíte ale udělat
takhle a takhle…“
V poslední době mi učitel Xie hodně pomáhá. I já sama
cítím zlepšení. A čím víc pomáhá, tím větší zlepšení cítím. Jednou mi řekl: „Z
každého dokážu udělat šampiona.“ A opravdu tomu věřím, on je šampion, má
zkušenosti a stačí pár oprav a pocit je úplně jiný. Mít s ním skutečné
tréninky, i ze dřeva by vytvořil krásnou sochu. Cítím ale trochu tlak – pomáhá
mi, ale já dělám stále strašně chyb, co když to pak vzdá? To je také proč jsem
teď po trénincích tak strašně unavená a občas mám při tréninku pocit, že mám
v hlavě úplně vymleto. Včera se ale ukázalo, že mít stres je zbytečné,
naopak to zpomaluje. Včera jsem se na tréninku cítila moc příjemně. Prostě jsem
cvičila a pohyby buď šly nebo nešly. Věděla jsem, že se snažím a pokud nejdou
teď, půjdou za měsíc nebo za rok. Záleží, jak moc budu cvičit, jak moc to budu
chtít a co je reálné. Nemůžu chtít, abych plavala v qi, když mám problém i se
základními postoji. Učitel kolikrát jako by mi četl v hlavě. Řekl mi, že
sestavu se člověk opravdu dokáže naučit za půl roku – naučit tak, že si všechno
pamatuje a je schopný cvičit sám. Potom už nepotřebuje učitele a může to cvičit
a hledat sám. Občas přemýšlím, u koho budu cvičit, až tady skončím. Protože
přeci potřebuji učitele, potřebuji vedení… Teď už ale vím, že to není pravda.
Říká, že když je člověk mladý, má hlavně cvičit a orientovat se na praktickou
stránku wushu. Na začátku prý studenty taiji (na univerzitě) neučil nic o jeho
zdravotních účincích, všechno bylo zaměřené na boj. Teď už učí jinak, podle
požadavků univerzity. Venku ale učí jinak a hodně věcí si nechává jen pro pár
svých studentů, pro které je Mistrem. Univerzitní studenti ho tak neberou a
podle toho se k nim také chová, i když se samozřejmě snaží o kultivaci
studenta a jeho wushu. Dokážu si ho představit, až mu bude 80 let, bude mít
bílé vlasy, tmavé oči jako dva kamínky, bude to wushu dědeček jako ze starých
kungfu filmů. Jen s tím rozdílem, že žije v Šanghaji, jezdí na skútru,
je stále online a nikdy by vám neřekl, že vaše kungfu smrdí jako pes hovno
:-)). I když, někteří lidé to slyšet potřebují :-).
Člověk má často pocit, že „předtím“ to bylo lepší, zvlášť
z vyprávění. Z toho, co například povídal učitel, věci nebyly tak
komplikované jako jsou dnes. Vybral si jednu cestu a po té prostě šel. Studenti
dnes musí studovat strašně moc stylů najednou, k tomu ekonomii, jazyk… Od
každého umí něco, ale nic skutečně pořádně, jen hrstka z nich – ti co
vyrůstali v profi týmech, kde nedělali skoro nic jiného než trénovali. Po
deseti letech každodenního tvrdého tréninku mají už dobré nejenom základy,
takže nepotřebují trénovat 4 hodiny denně a mohou se vrhnout na studium – číst
knihy a tak. A protože jsou zvyklí na nepohodlí a disciplínu, velmi rychle
dohoní to, co předtím zameškali. I tady ovšem platí, že jen hrstka z nich,
protože většina už je unavená a chce mít klid. Další věcí je, že měl daleko víc
příležitostí si svoje kungfu ověřit v praxi – se spolužáky se neustále
rvali, když nebylo s kým, šel vedle k judistům nebo sandařům. Dnes?
Jedinou šanci mají právě na tréninku, navíc se o to zajímá jen pár kluků. A
žádná taiji holka, takže to mám dost složité.
Takže první fáze je
praxe. Druhou fází je vložení myšlenky, cvičení kungfu. Třetí fáze je cvičení
pro zdraví. Tenhle proces je
kruh…
Ale (Itálie) mě vždycky pobaví tím, že hledá nějakého
opravdového tradičního Mistra a učitelé na naší univerzitě o tom nic neví.
Netvrdím, že naši jsou nejlepší. Navíc cvičit v parku s dědečkem,
který vám jí napálí takovou, že sotva držíte rovnováhu, je prostě sen každého
cizince. Když jsme v Číně cvičili venku s Mistrovo bratrem, bylo to
super. Doufám, že budu mít zase někdy podobnou příležitost. Jen je prostě
poznat, že i když tady strávil asi tři roky, tak dovnitř moc nepronikl. Já jsem
stále někde na povrchu, ale nikdy bych neřekla, že naši učitelé tomu nerozumí.
Hua quan učitele Caie je vyhlášená nejen v Šanghaji. Že během školních
hodin učí standardní verzi a nic k tomu, je věc druhá. Moje láska, učitel
Wang, je mazák z henanského profi týmu. Zrovna včera se na tréninku
chlubil, že se to ráno naučil novou aplikaci jednoho pohybu a skosil pět
studentů v řadě, jakou měl radost, že mu to bezchybně funguje :-). A spolu
s trenérem školního profi týmu Xi Bin Zi jsou studenty naší legendy, pana
Cai Long Yun, a ten tomu sakra rozumí. Cheng Bei a její meč/kopí… poznáte ji už
z dálky, protože nikdo nemá pohyby jako ona. No a o učiteli Xie jste už
něco slyšeli :-). Člověk se prostě na věci musí dívat komplexněji. Učitelé tady
učí to, co od nich univerzita očekává. To neznamená, že nic jiného neumí. U
některých si můžete zaplatit soukromé hodiny a hned je to o něčem jiném. Ale ne
vždy. Někdy jsem je viděla se fakt snažit, někdy to bylo vlažné – tohle už
záleží jen na jejich studentovi. Dědečkovi v parku nic platit nemusíte,
ale i on vás může fakt učit a nebo to brát lážoplážo – „haha, mám bílého
studenta s velkým nosem, to budou holky v parku (rozumějte ostatní
80leté babičky :-) ) čumět.“
Když se chcete učit anglicky, tak si zaplatíte hodiny
v jazykovce a nebo si najdete doučování. Za obojí platíte. Proč stále
tolik cizinců nedokáže pochopit, že i za wushu se platí? V Číně se ti
dobří wushu živí, takže vás samozřejmě nebudou učit zadarmo. Kdyby měli učit
každého pro dobrý pocit, tak by za chvíli žebrali na ulici. S některými si
časem vybudujete dobrý vztah, platit nemusíte, můžete přijít kdykoliv a
přitáhnout s sebou kohokoliv (Měli byste ale dobře zvážit, koho přivedete,
protože i to hodně ovlivní to, jak vás váš učitel vidí. Pokud ten nový student
jen plýtvá učitelovo časem, je to jako kdybyste tím časem plýtvali vy sami,
protože vy jste ho přivedli) – zadarmo. Tak to má Levi s učitelem Xie.
Vyplatilo se mu si v začátku učitele Xie platit, makat a být k němu
upřímný. Teď jsou z nich přátelé a chovají k sobě velký respekt.
Všechno je to ale běh na dlouhou trať, vyžádá si to finance, čas, nervy… ale
vyplatí se to. A v té době vám už vůbec nejde o peníze ale o to, že máte
dobrého přítele. Musí se ale sejít dva lidé, kteří si sednou. Není to
univerzální recept pro každého. Někteří učitelé milují peníze nade vše. Někteří
studenti nemají výdrž. Nebo peníze. Učitel Xie řekl, že zpravidla ti, kteří se
opravdu chtějí učit, nemají peníze. Proto se svým studentům na univerzitě tolik
věnuje a mohou chodit zdarma i na sobotní tréninky, které jsou pro lidi zvenku.
Navíc s námi cvičil i celé prázdniny – 2x denně, to po něm žádné školní
osnovy nevyžadují. Už doufám rozumíte, proč se nechci v létě vracet do ČR
nebo cestovat po krásách Světa divů. Dva tréninky denně s učitelem Xie? To
si nenechám ujít! :-)
Tak jsem se do toho zase zamotala, ale nějaká ta myšlenka tam
snad je… :-)
Pondělí I.
Vzbudila
jsem se v 8 hodin a déle mi už spát nešlo, i když jsem se fakt snažila. Po
snídani jsem vyrazila cvičit. Vzala jsem to zlehka, po neděli se mi nikdy
nechce. Nácvik na vystoupení měl začít až v 15:30, takže bylo dost času.
Vyrazili jsme s Ya Qiangem na Fudan. Před knihovnou tam prodávají bicykly,
jak Číňané rádi říkají. Ne kola, ale bicykly :-). Hned to druhé se mi líbilo a
bylo jasné, že je moje. Paní mi ho zkontrolovala, dopředu přimontovala košík a
zvonek a bylo to. Vyjeli jsme na obhlídku zdejších obchůdků a samozřejmě jsem
neodešla s prázdnou. Ty obchody tam jsou super, jen škoda, že tu nejlepší
uličku se chystají zbourat a nikdo neví, co tam bude potom. Ještě že jsme
nejeli hned zpátky, protože se tam něco rozhasilo. Paní a pán nám to dali do kupy,
dofoukli gumy, promazali… no a jelo se zpátky. Ya Qiang šlapal a já se vezla na
nosiči s kelímkem karamelového mléčného čaje v ruce, jak jinak, tohle
se musí oslavit :-). Po dvou letech jsem pocítila potřebu si kolo pořídit a
dokonce jsem to udělala. Minulý týden jsem poprvé jela s Qiao Di na Fudan
cvičit taiji a byla to sranda, cestu jsem si užila. Jen mě bolely nohy a nejelo
se mi na tom půjčeném kole dobře. Tentokrát už mi to frčí skvěle a nic mě
nebolí.
Je
to takové vyhlídkové kolo – do košíčku svačinu, na nosič deku a bundu a jede
se. Ale jen po Šanghaji a přilehlém okolí, kde je všechno placaté. Šlapat na
tom nějaký kopec jako máme u nás, to by byla pěkná dřina. Cvičení mi nohy ještě
vydrží, ale po takové jízdě by mi fakt už asi upadly.
Navíc
můžu spát delší dobu, protože kam jsem předtím dorazila cca za 5 – 10 min, to
mám teď za 2 minuty O:-). Rychlé přesuny a úložný prostor, to je přesně to, co
jsem potřebovala :-).
Odpoledne jsem si pěkně dojela do tělocvičny, o půl hodinku
dřív. Učitel Wang učil hodně zajímavé věci svoje bakaláře, tak jsem se
protahovala a koukala na ně. Tahle hodina je určitě součástí našeho nového
wushu oboru zaměřeného na vystoupení atd. Když stále nikdo od nás nepřicházel,
poslala jsem zprávu Qiao Dimu a šla cvičit vedle s Italy, kteří cvičili
sami, protože lidé z jejich týmu měli nějaké zkoušky. Trénink jsem si
strašně užívala. Makali jsme, radili jsme si, zároveň ale byla sranda. Andi mi
stále říkal, že jestli se budu na soutěži pořád takhle tlemit, tak mi strhnou
body. Ale mě to prostě bavilo s nimi cvičit a měla jsem z toho
radost. Pak mě přišel Li Yang pozdravit. Řekl: „Víš že venku na hřišti je
hromada lidí a nacvičují vystoupení? Mám pocit, že tam je i tvoje skupina, měla
by ses tam jít mrknout.“ A kurňa… takže se cvičí, ale ne vevnitř. No, ještě že
mám to kolo :-). Vyběhla jsem a jak jsem jela podle plotu, zahlédla jsem Qiao
Diho, jak tam také dobíhá a zírá na telefon. Prý mu nějak v poslední době
blbne a vypíná se, takže mi poslal zprávu zrovna ve chvíli, kdy jsem už skoro
parkovala. Hlídač mě naštěstí nechal parkovat vevnitř, protože venku bylo kol
už strašně moc a místo bych hledala dlouho. Pak mi volala i Jane, ale to už
jsem sprintovala přes půlku trávníku, protože naši už byli nastoupení
v kruhu, jen začít. Odhodila jsem batoh a proběhla kruh napříč, protože
jako na potvoru bylo moje místo přesně na druhé straně. Jestli jsem nebyla
slavná předtím, tak teď už rozhodně jo, protože už jsem slyšela hned od
několika lidí: „Hele, já tě viděl/a běžet na vystoupení qigongu, mělas to tak
akorát!“ S nástupem a odchodem jsme to trénovali oficiálně dvakrát. Když
už pak všichni odcházeli, my tam ještě trapčili aspoň půl hodinu. Učiteli se
nelíbilo, že někteří vystupují z řady a z dálky je prý vidět každý
centimetr. On sám se zrovna před pár hodinami vrátil z Hongkongu, kde
rozhodcoval wushu soutěž, takže byl drsnější než normálně. Čtyři lidé se mi
přišli omluvit, že mi nedali vědět dopředu, ze se cvičí venku. Já stále žila
z dopoledne, kdy jsme byli na výletě po Fudanu, takže mi to bylo jedno.
Navíc jsem nebyla jediná, Qiao Di a další dva doběhli chvíli přede mnou.
Důležité je, že jsem doběhla.
čtvrtek 1. listopadu 2012
Yi lu
Učitel začal zase učit yi lu, protože bakaláři se jí neučili.
Předním cvičili hlavně soutěžní moderní sestavy, takže to bylo s honosným
úvodem o tom, jak má yi lu cca 400 let historie a na rozdíl od 56ky nemá žádné
pevně stanovené pohyby. Nikdo se prý neshodne na jedné verzi a pohyby se
ověřují v zápasech, „správné“ pohyby nejsou vybrané vládou. Učitel si prý
sám ověřil, že z 56ky bolí klouby, kdežto z yi lu bolí svaly (za
předpokladu, že to člověk cvičí správně). Yi lu, kterou nás učí, to je výsledek
jeho 20leté praxe. 10 let studoval od jiných (Shandong, Chen Jia Gou atd.) a
dalších 10 let zkoumal, ověřoval a přizpůsoboval – tak vznikla tahle verze
sestavy, která se hodí jak na soutěž, protože vypadá skvěle, každý pohyb má
smysl a dá se použít jako aplikace a zároveň se cvičí gongfu. To se v 56ce
dohromady nikdy nespojí. Jak že si pohyby ze sestavy ověřoval? Proti sandařům,
judistům, zápasníkům tui shou atd.
Ukázal nám rozdíly mezi 56kou a yi lu a pak vysvětloval užití
jednotlivých pohybů. S jedním studentem tam pěkně mrsknul o zem a pak nám
ukázal svůj nejrychlejší výpad. Myslím, že nikdo z nás neviděl, jak to
udělal, protože byl prostě až moc rychlý. I Qiao Di, zkušený sandař, byl
překvapený, když ucítil jeho ruku na své. A také myslím, že učitele stále těší,
když ho všichni obdivujeme. Nedává to najevo, ale občas se to dá poznat. Proč
ne, má zkušenosti a opravdu ví, co dělá. Pohyb pasu v 56ce je plochý,
v naší yi lu ho máme 3D (osmička). Ukázal nám, k čemu je to dobré,
když vás někdo chytí pevně zezadu tak, že nemáte volné ruce. Člověk pak je jako
kluzká ryba a ze sevření se dostane, aniž by musel použít hodně síly. A když už
ji trochu použil, tak kamarád odletěl na pár kroků. Naštěstí tam byla ještě
jedna paní, tak jsem to mohla také zkusit, Číňané jsou dost stydliví totiž… I
když na učitele si můžeme sahat a tak – v rámci tréninku :-D. Ta paní mě
pochválila učiteli pochválila, že jsem to udělala dobře a on souhlasil. Vím, že
to nebylo úplně na 100 %, ale myšlenka tam byla a ze sevření bych se dostala.
Další den na trénink skoro nikdo nepřišel, učitel si přišel
sednout ke mně a zase se mě zeptal na mou diplomku a to, jak jsem vyhořela.
Napovídal mi toho strašně moc, ale tentokrát mi dalo fakt zabrat, abych
kolikrát rozuměla aspoň rámcově, o čem mluví. Na moje téma se nemračil, tak by
to snad mohlo vyjít. Dal mi pár tipů a pak mu to mám poslat a uvidíme. Mluvili
jsme také o rozdílech mezi tím, jak studoval on a teď my. My skáčeme
z jednoho bodu na druhý, z jedné strany na druhou, a často se nám to vůbec
nespojuje. Kdežto když on studoval, všechno dělal jen s jedním cílem – pro
taiji. I když hrál fotbal, tak se v tom snažil najít něco, co si může
odnést pro své taiji. Prý ho i kopaná v tuishou trochu inspirovala :-D. Na
závěr jsem dostala pár rad do budoucí kariéry a šlo se cvičit. Začal sám cvičit
yi lu, tak jsem se k němu připojila, ale nechala jsem mu velký prostor. Po
očku mě v některých úsecích sledoval. Ostatní ho jen pozorovali. Vždy když
cvičí, tak na něj zíráme :-). Na konci jsem byla úplně vyplivnutá. Protože jsme
tam byli jen 4 a dva dělali tuishou, učil doktorandku Zhang Wei yi lu od
začátku a zavolal na mě, že se mám připojit. Opravoval nás a vysvětloval,jak se
dají pohyby aplikovat, stejně tak rozdíly mezi yi lu a 56kou. Potom nás nechal
cvičit samotné, ona ode mě chtěla pomoct a učitel řekl, že se ode mě může učit,
protože moje pohyby ujdou (还可以).
Lepší než „ujde to“ je „není to špatné“(不错),
ale jsem ráda i za tohle. I když záleží, jak to myslel, Číňané před ostatními
všechny chválí – umějí dávat lidem tvář. Vysvětlila jsem jí pár pohybů, ona mě
naučila něco čínsky, na závěr si mě natočila, aby si měla podle čeho opakovat,
protože učitele si natočit netroufá (to já také ne) a já mám pohyby podle něj.
Stěžovala si, že cvičí jen pár týdnů, zatímco my už dlouhou dobu. Vysvětlila
jsem jí, že je to na jednu stranu i výhoda, protože ve cvičení nemá žádné
chybné návyky, které by se jí těžko odstraňovaly – a vím, o čem mluvím, protože
některé věci se mi nedaří napravit ani po dvou letech tady. Ona začíná s čistím
štítem a navíc má kvalitu zaručenou.
Každý den teď ráno v 6:15 trénujeme na naše vystoupení.
Už to jde o dost lépe než předtím. Stačí hodinka a projedeme to cca 3 – 4x.
Celé to je na cca 4 minuty, ale samozřejmě učitel toho má hodně na srdci. Lidi
chodí pozdě, musí se pro ně hledat místo atd. Dnes byl ale další pokrok – už
máme místa určená, kdo dnes nepřišel, už chodit prý nemusí. Budou se šít obleky
a kupovat boty. Viděla jsem i nějakou tmavomodrou školní bundu. Ta by se
hodila, protože se venku fakt ochladilo. Jo a přeřadil mě do jiné skupiny (máme
celkem 4 skupiny, každá cvičí jiný qigong), vykoumala jsem, že to jde podle
velikosti – nejvyšší jsou uprostřed. Zase cvičím Ba Duan Jin. Za námi je Qiao
Di se svou skupinou (Liu Zi Jue), vedle nás Wu Qin Xi, a za nimi Yi Jin Jing.
Před první řadou stojí čtyři studenti, kteří cvičí úplně jiné pohyby – hodně na
stabilitu (holubičky, dřepy na jedné noze, nohu zvednutou k hlavě a
podobné parádičky). V určitých okamžicích cvičíme všichni stejné pohyby.
Všechny pohyby jsou hodně jednoduché, takže to zvládají i lidé, kteří předtím
qigong necvičili, ale dohromady to vypadá hezky.
Dnes
(čtvrtek) se na nás byli podívat i další učitelé, takže jsme v té ranní
zimě cvičili venku v mokré trávě. Člověk, který má na starosti organizaci
nás pochválil a poděkoval za to, jak se snažíme. Učitelka Zhang začala: „Já
jsem na rozdíl od pana toho a toho z wushu katedry a musím vám říct, že
jsem zklamaná…“ :-D Ona je vždycky dost kritická :-) Holky jsou prý
v pohodě, ale kluci to flákají a jestli se to nezlepší, tak je to špatná
vizitka celého oboru. Co tak vidím kolem, tak se s těmi oslavami výročí
dělají opravdu veliké cavyky. Přijede strašně moc hostů z celého světa, to
zase bude znamenat zavřenou nebo aspoň přecpanou kantýnu, žádné stánky venku a
kdo ví, co ještě… Na druhou stranu určitě zůstane zapnuté pouliční osvětlení i
po 22. hodině O:-).
Taiji na Fudanu
Qiao
Di mě pozval, abych se v pondělí večer zúčastnila hodiny taiji a qigongu,
kterou vede. A že pojedeme na kole. Půjčila jsem si ho od Ya Qianga, ještě po
cvičení jsem jízdu trochu potrénovala kolem administračky, protože jsem na tom
už fakt dlouho nejela a hlavně – jeho kolo, to je hrůza :-D. Sedačku má strašně
nízko, výš mu to samozřejmě dát nejde, obě brzy jsou dost rozpadlé, brzdí tak
na 10 %, ale tady na kole skoro nikdo nejezdí rychle, všechno se dá ubrzdit
nohama, tak to nevadí :-).
V 8
hodin večer na mě Qiao Di čekal před branou, už s deštníkem, protože
začínalo pršet. Já měla svou nepromokavou bundu, ale na to Číňané nějak neslyší
– pokud nemáte deštník nebo ten obrovský pršiplášť, tak jako byste byli
v dešti nazí. Vyrazili jsme. Za rohem ale zastavil s tím, že raději
pojedeme taxíkem, protože začíná pršet, nemám deštník a prý nemám dobrou
techniku jízdy. Tím myslel, že neumím jet s deštníkem v ruce :-D, dal
by mi totiž svůj. Tak jsem ho musela zase přesvědčovat, že mi to nevadí. Tak
dobře. Jenže mi přestalo fungovat přední kolo. Chvíli se točilo a pak zamrzlo a
tak stále dokola. Netušila jsem, co s tím je. Chvíli to studoval a pak
zjistil, že se mi mrška nepozorovaně přetočila o 180°, takže je jasné, že to
nejede… Strašně jsme se smáli. Potom cesta už ubíhala dobře. V půlce Qiao
Di mlčky schoval deštník. Nevytáhl ho ani, když se pěkně rozpršelo. Prý že když
ho nemám, tak on ho také nepoužije. A že se omlouvá, že prší. No, co na to
říct…
Jeli
jsme v klídku a povídali si, cestou jsem s sebou málem vzala jednoho
stánkaře, protože jsem se mezi dva vozíky nějak nestrefila :-D. A když mě na
přechodu jeden čínský pár viděl, tak zpanikařili a přestali se hýbat! Pouštěli
mě, ať jedu kamkoliv, jenže mi zrovna stáli v cestě, kam jsem měla
namířeno. Tak jim čínsky říkám: „To je v pohodě, já jedu zrovna támhle.“
Vymotala jsem se a ještě jsem za sebou slyšela, jak kluk říká své slečně: „Ty
jo, ta mluvila plynule.“ No jasný, nejsem žádný máslo .-).
Výuka
probíhá na stejném místě jako sanda. Zapsaných je 15 studentů, ale
s docházkou je to podobné jako u nás – jednou 10 studentů, pak zase jen 5
atd. Než se Qiao Di dal z toho deště dohromady, poslal mě popovídat si se
studenty. Tentokrát jich přišlo tak málo prý proto, že prší. Všichni to do tělocvičny
budou mít max 10 minut, mají deštníky a pláštěnky, ale prší, tak prostě nikam
nejdou. No a my v tom jeli na kole, to tady budeme určitě za hrdiny :-).
Náš
pan učitel zapnul hudbu a začala rozcvička, ta byla moc příjemná. Dokonce i to
divné kroucení pasem, zatímco ruce opisovaly kruhy, u toho jsme se smáli
všichni. Samozřejmě na mě přes zrcadlo všichni pokukovali, jak to té cizince
jde :-). Po rozcvičce mě Qiao Di všem představil, to jsem nečekala. Nečekala
jsem, že mě tak vychválí, co se cvičení a čínštiny týče. A jedna slečna se
přidala: „To bylo z tvých pohybů hned poznat.“ Číňané jsou kromě plýtvání
času ještě mistry v chválení, zvlášť v tom neopodstatněném. I kdybych
jen jednou mávla rukou, tak mám prostě dobré taiji :-).
Učí
se qigong Ba Duan Jin, zatím jsou u prvních dvou pohybů. Potom cvičí er lu
(!!!). Jen dva z nich se učili yi lu, zbytek jsou začátečníci. Qiao Di je
to nechtěl učit, ale jejich předchozí trenér s tím začal, jim se to líbí
(je vidět, jak nadšeně dupou a tak :-) ), tak v tom musí pokračovat.
V téhle sestavě jsou naštěstí také skoro na začátku, u 5. pohybu. Tak jsem
se celkem chytala. Učit se tuhle sestavu jsem teď neplánovala, ale
k zahození to rozhodně není :-), uvidíme, jak schopný mám mozek. Budu se
tak zase učit 2 sestavy najednou (chen er lu a yang 42) a k tomu probíráme
do detailu ještě yi lu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)