Začala jsem teď trénovat s tou taiji tyčí nebo jak tomu
říkáme česky. Moje je užší a má něco přes 4 metry, ale stejně to v tom
okamžiku dá dost zabrat – přeci ještě pořádně nevím, jak na to. Mám
naordinováno každý den udělat 50 opakování nalevo a 50 napravo. Začínám jen
s jedním cvikem a vždy pak na uvolnění 10x fali na jednu stranu a pak 10x
na druhou. Musím říct, že už po pár dnech je co se týče fali cítit zlepšení, to
mě hodně překvapilo. Ale ze zkušenosti bych řekla, že se to za chvíli na
nějakou dobu zase zastaví. Ruce z toho unavené vůbec nemám, trošku ramena,
ale nejvíc tedy pas a boky, při kýchnutí strašně trpím… :-D
Jinak teď máme trénink dost chaotický, vracím se na pokoj
kolikrát s úplně vyřízeným mozkem. Učíme se zase od začátku soutěžní wu吴 sestavu, protože v říjnu mají spolužáci soutěž. K tomu
se učím er lu, když Levi dorazí a ještě tradiční chen meč s panem Arogantním,
ale to je instantní výuka, protože jsem tady přeci už dlouho a všechny pohyby
jsou podobné. Dlouho jsem se nic nového neučila a je to fakt utrpení. Zvlášť
když tam stojíte v postoji už nějakou minutu, přemýšlíte a ostatní na vás
vejrají co tam jako děláte, proč to nedocvičíte do konce, pak za vámi přijde
váš „učitel“ a starostlivě se zeptá: „Ty jo, co s tebou dneska je? Sis
nechala mozek doma?“
Od Horyny jsem v „tajné“ zprávě dostala návrh, abych
vytvořila nový web, který by se týkal výhradně Taijiquan, kam bych dávala tipy
na cvičení a opravovala pohyby…
1) Zase bych jednou dostala přesdívku paní Chytrá, která
všechno zná a všemu rozumí. A je jedno, že by to byla jen má stránka – jak
kolikrát dopadá můj blog – který není pro nikoho povinný. Ale ono to bude
podobě jako třeba s bulvárem – téměř všichni ho kritizují, ale vždy čekají
na nové vydání :-D.
2) V minulém článku jsem zapomněla jednu důležitou věc.
Mluvila jsem o standardu a o správné technice. Problém (a zároveň i jedna
z věcí, které činí Taijiquan a Wushu něčím výjimečným) je, že pro každého
– pro každé tělo, je se standard musí mírně upravit – jak jsem říkala předtím,
já mám třeba špatné kotníky, lýtka a kyčle, takže to prostě nezvládnu tak jako
mí čínští spolužáci. Takže to, že někomu opravíte chybu takhle, neznamená, že
to tak bude fungovat i u dalšího. Ne každá dieta je univerzální, lidé mají jiné
denní zvyklosti, jiný krevní tlak, alergie atd. Mou metodou je, že při
opravování pohybu to probírám jako články řetězu, až narazím na ten
slabý/vadný. A to může být klidně pohyb, který předchází pohybu, o kterém si
myslíme, že je špatně. Nebo špatné protahování, posilování. V dané části
může být třeba člověk unavený, bolí ho nohy a už se nesoustředí na správné
provedení… Tady jsem získala názor, že po určité době člověk učitele
nepotřebuje stále za zadkem. Pokud si osvojí tréninkové metody, které jsou
správné = sedí mu, vytvoří si plány, sleduje ostatní při cvičení – jak
v tělocvičně tak na videích, studuje, provádí průběžné a zpětné kontroly a
své poznatky občas konzultuje s odborníkem (ne s člověkem, který se
jednoho rána probudil a rozhodl se, že už tedy je „mistr“), tak to jde také.
Ale člověk musí být zodpovědný a disciplinovaný. Mně se to stabilně moc nedaří.
Někdy jedu, někdy se zaseknu a vůbec nic se mi nechce. Třeba jako celý minulý
rok.
S trenérkou Du Hui jsme začaly zase pracovat na meči a
kromě dechu jsme někde tam, kde jsme předtím skončili. Což může znamenat, že
jsem se moc nezhoršila nebo že jsem se předtím moc daleko nedostala, tak není
ani moc dlouhá cesta dolů :-). Nicméně, první týden jsem měla hodně velké
problémy s koordinací pasu a zbytku těla. Na druhou stranu jsem byla hodně
uvolněná, jak jsem dlouho necvičila, a byla jsem rychlejší. Jenže to se
samozřejmě už změnilo, protože mám rozbolavěné a tedy ztěžklé celé tělo.
Nedávno jsem byla na odborné masáži u Káti a musím říct, že dobrý fyzioterapeut
je jako sůl – nad zlato. Strašně moc mi pomohla se zády, všechno vysvětlila a
poradila na co se zaměřit. A od tohoto týdne nemám problém ani s nohou,
kterou jsem měla rozbitou už od zimy. Už můžu zase kopat a točky mě už
nestraší. Meč mě baví, protože je to pro moje tělo strašně moc nepřirozené. Vlastně
pro mě celou. Nejsem totiž spontánní, kreativní a podobně. A u cvičení to hodně
limituje. S trenérkou jsme kamarádky, ona už zjistila, co na mě platí a
jak ke mně přistupovat a už z tréninků nemám žaludeční problémy jako
předtím :-). Ukazuje mi všechno krok za krokem. Zajímavé je, že i když jde o
moderní wushu, tak mi spoustu pohybů vysvětluje z praktického hlediska =
jak by se daly použít. Hned první pohyb může být stažení s kopem do kolene
a úderem do hlavy… Máme domluveno ještě opakování changquan a učení toho
nového, opakování háků, až k nim seženu „ocasy“ :-) a pak se uvidí.
Takže tělo teď funguje dobře, jen není po takové době zvyklé
na větší zátěž a špatně si zvyká :-).
