neděle 23. prosince 2012

Školní soutěž v sandě


V sobotu u nás na škole proběhla soutěž v sandě. Utkali se tam nejenom naši studenti, přijeli i lidé ze Suzhou a dalších měst z okolí. Přišla jsem se tam podívat před tréninkem, ale moc se toho nedělo. Odpoledne po 15.h mi napsal Qiao Di svou obvyklou větu: „Myslím, že bys měla přijít…“ V 19 hodin prý začne finále. Byla bych hloupá, kdybych se nešla podívat, když to mám pod nosem. Dorazila jsem o něco dřív a viděla věci… Že se plivalo po podlaze mě nepřekvapilo, to je vidět v jiných sportech a nejen v Číně. Jeden se tam ale rovnou pozvracel. Vylétlo to z něho tak rychle, že jsem ani nestačila uhnout pohledem. Začalo se překvapivě načas. Nastoupili rozhodčí – všechno studenti naší školy. Vzadu seděli v řadě naši učitelé a trenéři sandy jako „odborný dohled“. Jely se 2x 2 minuty. Byla jsem zvyklá, že Rocky dřel hromadu kol, tak mě to trochu překvapilo. Pravidla sandy jsem si ale nikdy nečetla, tak vím jen to, co mi kdo řekne. Qiao Di bohužel nesoutěžil. Minulý rok vyhrál a letos toho měl hodně, tak si dal oddych a soudcoval. Kluci z lehčích kategorií byli fakt malí, ale vypadali dobře a byli ukrutně rychlí. U některých jsem ani nepostřehla, co udělali. Zklamalo mě, že holky tam měly jen jedno utkání – to poslední. Byly ale také pěkně pohyblivé. Podle výsledků z minulých let je dívčí tým na naší škole ještě úspěšnější než ten mužský. To mi připomíná, naše Italka s nimi má dnes (pondělí) svůj první trénink, tak jsem zvědavá na dojmy.
Překvapily mě dvě věci: 1) Kluci moc nepoužívali ruce. Když se dostali do klinče, tak se prostě jen drželi a snažili se oponenta shodit, žádné údery. Shozy jsou asi lépe bodované…no, třeba k tomu časem něco dodá Péťa Kotě, naše odbornice .-). 2) Spoustu z těch technik nám ukazoval učitel Xie na našich taiji hodinách. Víc než boxu nebo kickboxu se to v sobotu podobalo právě tomuhle. Byla jsem nadšená, když jsem to viděla všechno doopravdy, občas se jim to fakt krásně povedlo. My na taiji žádné velké přehozy neděláme, aby se nikdo nezranil, protože na to nejsou moc zvyklí. Jen občas to pár kluků pod učitelovým dohledem zkouší. Když odmyslím qinnu, tak děláme spíš sražení a strhy. Taková ta taiji síla v sandě skvěle funguje, protože protivníka vychýlí z rovnováhy a člověk se tak neunaví jako když táhne oponenta přes sebe na zem celou silou.
Byl tam ale jeden kluk, totálně měkký a dělal si z toho srandu, hned několikrát se nechal shodit, tak nevím, co to mělo být. Zrovna nedávno nám učitel kladl na srdce, že se na soutěžích máme chovat slušně, patří to také k 武德 (martial virtues – etika v bojovém umění). Vyprávěl, že v Hongkongu, když jeden prohrál v tuishou, tak prostě zůstal sedět na zemi a nic. V Chenjiagou (rodiště chen stylu taiji) na tuishou někteří, když vyhrávali, tak se naparovali jako gorily, když soupeře poslali k zemi, ještě se jim šli vysmát.

2 komentáře:

  1. AHóóój, no ještě abych nekomentovala. Soutěže v Sanda jsou o hodně jiné než tady u nás. V Číně se hodně jedou nohy a shozy, ale ruce má většina kluků a holek pomalé. Na tomhle se dá dost dobře nabrat body, pokud má člověk techniku. Můj kamarád Zbyňďa Poldauf, který momentálně trénuje v Chengdu, úročí dřinu strávenou na nácviku úderů. Zbyňa je rychlý, má super kopy, ale proti Číňanům hodně boduje právě rukama. Neříkám, že je to univerzální model, ale pokud umíte vykrývat kopy a nenecháte se strhnout ruce vám mohou hodně práce ušetřit. Ono z praxe, pokud jedete nohy velmi často signalizujete dopředu co se děje, u rukou není časová prodleva tak velká a druhý borec se nemůže tak snadno bránit. Dobré údery na volná žebra, solar nebo spodní čelist udělají své. Ale POZOR mluvím o přesných a tvrdých úderech. Nějaké plácání je nanic. Proti tomu je kop skoro vždy ( a u borců co trénují v Číně sandu VŽDYCKY) tvrdší než úder. Další věcí je to, že borci se navzájem znají, trenéři si zjišťují silné a slabé stránky a podle toho radí svým svěřencům postup. Takže pokud má někdo hodně silné ruce budou doporučovat distanc a kopy se strhy. Jednoduchá matematika. Navíc občas se před zápasem borci dohodnou co ano a co ne, ale opět POZOR, borci jsou křiváci a aby vyhráli udělají cokoliv. Ring je ring a tady platí jasná pravidla a ne nějaké mdohody. Já osobně bych se nikdy nedohodla dopředu že nebudeme třeba kopat na hlavu, šlo-li by o závody. Borci jsou bojovnící a je jen na jejich zkušenostech a přípravě zda vyhrají či ne, ne na dohodách mimo ring. A mimochodem, buďte si 100% jistí že řekne-li se něco borec vám to naservíruje v plné palbě. To je boj, to je ring, to je Sanda. Ohledně 2x2minuty, ono zkuste si v tomhle čase mlátit a kopat a ještě se válet po zemi a vydržte to. Práve to padání člověku bere nejvíc sil, proto je lepší nenechat se strhnout. Pokud bude mít někdo zájem jsem ochotná vám to ukázat jak náročné 4 minuty to jsou. A to se vás nikdo ani nedotkne :). Kačí díky pěknej článek, jako obvykle :))

    OdpovědětVymazat
  2. Petra: přesně jak řikáš, co sem celej den sledoval ty zápasy tak skoro nikdo nijak extra nepoužíval ruce, hodně se spoléhalo na strhy a kopy. Nevim jestli to bylo schválně ale většina z nich i měla ruce dole a skoro si nechránili hlavu...já sem si nebyl jistej jestli to bylo tim že sou třeba ruce bodovaný míň, ale přece jenom to vypadá spíš na to že tu nejsou zvyklý ty ruce tolik používat.

    Navíc ty 2 minuty sou náročný vydržet když máš v puse chránič a špatně se s tim dejchá :D

    OdpovědětVymazat