úterý 20. května 2014

Obhajoba diplomky

Poslední, ta už opravdu opravdová obhajoba diplomky proběhla nečekaně rychle a hladce. Po těch všech přípravách, únavných prezentacích, vysvětlování učitelům, kteří nečetli ani kousek diplomky, věci, které byly v práci jasně popsány… no prostě jsem to nečekala.


Ve středu 14. května jsem měla jít na řadu ve 13:50 a světe div se, začínala jsem přesně. Pozvala jsem si pan Liu Tong Wei, který patří k jedněm z těch největších jmen u nás na univerzitě a hlavně mě má rád (jako každou holku tady :-D). Dále učitelku Zhang, která mi minule dala dobré podněty, ví jak vypadají diplomky v USA, tak má pochopení, když ty naše nevypadají 100% čínsky. A další učitel měl být z jiného oboru. Nemohl to být nikdo jiný než učitelka angličtiny, která s námi cvičí Taiji quan, paní Lulu Aiwa… jsme kámošky… :-) Takže porotu jsem měla prostě výbornou. Vlastní prezentace trvala 20 minut, byla téměř totožná s tou předchozí, takže to šlo celkem hladce. Dalších 20 minut padlo na otázky poroty. Začala Lulu, jako učitelka jazyka se mě ptala hodně na jazykovou stránku věci a na čínské tradice v kontrastu s evropským prostředím. Učitelka Zhang mě pochválila, že jsem tu finální verzi práce výrazně upravila – k lepšímu. Nejvíce jí zajímala část propagace a na závěr se mě samozřejmě zeptala, jaké plány mám v téhle oblasti já. Liu Tong Wei byl kritický ohledně obsahu, který nebyl 100% made in China, ale byl hodný a nadiktoval mi, které části mám upravit – jen formu, nikoliv obsah. Co mi vytkli, byl název mé práce, že to není dobře gramaticky – a překvapeně to zmínili mému vedoucímu, když dorazil na závěr. Člověk by čekal, že když je to můj vedoucí celé ty tři roky, tak mi pomůže drobet aspoň s tím jménem, když za celou tu dobu mi spíš házel jen klacky pod nohy… Po zodpovězení otázek jsme všichni vyšli ven a čekalo se 10 minut na rozhodnutí. Nastoupila jsem předními dveřmi. Každý učitel si zvlášť stoupl a pozdravili jsme se Wushu pozdravem (抱拳礼). Liu Tong Wei jako ten hlavní mi oznámil, že mi sekretářka nebo jaký post ten den paní z katedry měla, oznámí výsledky. Abych řekla pravdu, nerozuměla jsem z toho skoro ničemu. Jen že má práce přinesla cenné poznatky o situaci TJQ v jedné z evropských zemích, že forma neodpovídá 100% čínskému standardu (ano, Číňané mají standard na VŠECHNO), že mám změnit to a to. A na závěr, že se usnesli, že má práce úspěšně prošla. Byla jsem z toho docela naměkko, protože po těch bojích, co jsem tady se všemi vedla, jsem nečekala, že budou tak hodní. Vypadali s mou prací spokojeni. Robert mi pak řekl, že jeho vedoucí (učitelka Zhang) mu zmínila, že moje práce byla o dost lepší než Aurořina. Tak aspoň něco… Auroře náš vedoucí se vším pomáhal, sehnal jí tým spolužáků, kteří jí asistovali, k tomu profesor Zhu z USA jí také nemálo pomohl… všechno to vypadalo jako veliký a slibný projekt… a nakonec z toho bylo 18 stránek, což na čínské standardy odpovídá lepší bakalářské práci. Po ohlášení výsledku následovala děkovačka, fotka s učiteli a velkou kyticí a bylo to. Spolužáci mi přišla, abych dorazila na večerní kolo, že se vyfotíme s naším vedoucím. Tak jsem dorazila, čekala hodinu (!) na jejich telefonát a pak mi nakonec řekli, že už většina odešla a že se fotit budeme jindy. Kromě toho se mi stále nedaří získat ani jednu mou fotku z obhajoby, přestože všichni fotili, a to i na učitelům velký foťák… a buď mi tvrdí, že nemají nebo mě ignorují. Když už nic jiného, tak je úspěch, že jsem tady přežila a úspěšně zakončila i přesto, že mi učitel spíš než pomáhal házel klacky pod nohy (poslední konzultaci diplomky před obhajobou mi vůbec neposlal, že prý se to muselo někde ztratit…) a většina spolužáků mě nesnáší, protože jednou ze spolužaček je starší sestra mého bývalého – a Číňané jsou VŽDY s Číňany, je jedno, jestli je to lež. Cizinec je VŽDY mimo hru.