Poslední, ta už opravdu opravdová obhajoba diplomky proběhla
nečekaně rychle a hladce. Po těch všech přípravách, únavných prezentacích,
vysvětlování učitelům, kteří nečetli ani kousek diplomky, věci, které byly
v práci jasně popsány… no prostě jsem to nečekala.
Ve středu 14. května jsem měla jít na řadu ve 13:50 a světe
div se, začínala jsem přesně. Pozvala jsem si pan Liu Tong Wei, který patří
k jedněm z těch největších jmen u nás na univerzitě a hlavně mě má
rád (jako každou holku tady :-D). Dále učitelku Zhang, která mi minule dala
dobré podněty, ví jak vypadají diplomky v USA, tak má pochopení, když ty
naše nevypadají 100% čínsky. A další učitel měl být z jiného oboru. Nemohl
to být nikdo jiný než učitelka angličtiny, která s námi cvičí Taiji quan,
paní Lulu Aiwa… jsme kámošky… :-) Takže porotu jsem měla prostě výbornou.
Vlastní prezentace trvala 20 minut, byla téměř totožná s tou předchozí,
takže to šlo celkem hladce. Dalších 20 minut padlo na otázky poroty. Začala
Lulu, jako učitelka jazyka se mě ptala hodně na jazykovou stránku věci a na
čínské tradice v kontrastu s evropským prostředím. Učitelka Zhang mě
pochválila, že jsem tu finální verzi práce výrazně upravila – k lepšímu.
Nejvíce jí zajímala část propagace a na závěr se mě samozřejmě zeptala, jaké
plány mám v téhle oblasti já. Liu Tong Wei byl kritický ohledně obsahu,
který nebyl 100% made in China, ale byl hodný a nadiktoval mi, které části mám
upravit – jen formu, nikoliv obsah. Co mi vytkli, byl název mé práce, že to
není dobře gramaticky – a překvapeně to zmínili mému vedoucímu, když dorazil na
závěr. Člověk by čekal, že když je to můj vedoucí celé ty tři roky, tak mi
pomůže drobet aspoň s tím jménem, když za celou tu dobu mi spíš házel jen
klacky pod nohy… Po zodpovězení otázek jsme všichni vyšli ven a čekalo se 10
minut na rozhodnutí. Nastoupila jsem předními dveřmi. Každý učitel si zvlášť
stoupl a pozdravili jsme se Wushu pozdravem (抱拳礼). Liu Tong
Wei jako ten hlavní mi oznámil, že mi sekretářka nebo jaký post ten den paní
z katedry měla, oznámí výsledky. Abych řekla pravdu, nerozuměla jsem
z toho skoro ničemu. Jen že má práce přinesla cenné poznatky o situaci TJQ
v jedné z evropských zemích, že forma neodpovídá 100% čínskému
standardu (ano, Číňané mají standard na VŠECHNO), že mám změnit to a to. A na
závěr, že se usnesli, že má práce úspěšně prošla. Byla jsem z toho docela
naměkko, protože po těch bojích, co jsem tady se všemi vedla, jsem nečekala, že
budou tak hodní. Vypadali s mou prací spokojeni. Robert mi pak řekl, že
jeho vedoucí (učitelka Zhang) mu zmínila, že moje práce byla o dost lepší než
Aurořina. Tak aspoň něco… Auroře náš vedoucí se vším pomáhal, sehnal jí tým
spolužáků, kteří jí asistovali, k tomu profesor Zhu z USA jí také
nemálo pomohl… všechno to vypadalo jako veliký a slibný projekt… a nakonec
z toho bylo 18 stránek, což na čínské standardy odpovídá lepší bakalářské
práci. Po ohlášení výsledku následovala děkovačka, fotka s učiteli a
velkou kyticí a bylo to. Spolužáci mi přišla, abych dorazila na večerní kolo,
že se vyfotíme s naším vedoucím. Tak jsem dorazila, čekala hodinu (!) na
jejich telefonát a pak mi nakonec řekli, že už většina odešla a že se fotit
budeme jindy. Kromě toho se mi stále nedaří získat ani jednu mou fotku
z obhajoby, přestože všichni fotili, a to i na učitelům velký foťák… a buď
mi tvrdí, že nemají nebo mě ignorují. Když už nic jiného, tak je úspěch, že
jsem tady přežila a úspěšně zakončila i přesto, že mi učitel spíš než pomáhal
házel klacky pod nohy (poslední konzultaci diplomky před obhajobou mi vůbec
neposlal, že prý se to muselo někde ztratit…) a většina spolužáků mě nesnáší,
protože jednou ze spolužaček je starší sestra mého bývalého – a Číňané jsou
VŽDY s Číňany, je jedno, jestli je to lež. Cizinec je VŽDY mimo hru.