Obtížnost života v Šanghaji se rok
od roku stupňuje. První rok byla legrace, protože jsme měli jen lehké hodiny
čínštiny a jinak volno pro sebe. První a druhý rok studia byl vyčerpávající
v tom, že jsem měla od rána (8:00) do večera (někdy i 21:40) hodiny nebo
tréninky, takže jsem většinou vyrážela ráno a vracela se večer. Navíc všechno
komplet v čínštině, takže jsem si hodně rychle musela najít nějaký způsob,
jak si z hodin odnést něco, podle čeho si to, čemu jsem nerozuměla
v průběhu výuky dostudovat. A stejně tak, jak si nastudovat knihy
v čínštině, protože přečíst jednu by mi trvalo několik měsíců a ještě bych
si většinou nebyla jistá významem. Naštěstí magisterský obor není, co se
zkoušek týče, tak drsný jako bakalářský, kde dělají lidem hodně problémy. Druhý
rok mi navíc „zpříjemňovala“ příprava na diplomku – nekonečné porady
s vedoucím, přičemž jestli jsem si z každé odnesla jednu trochu
hodnotnější informaci, bylo to hodně, dále prezentace před učiteli, kteří byli
na té první mimořádně nepříjemní. Asi proto, že jsme s Aurorou (která se
na první kolo nedostavila) úplně první cizinci/cizinky, které tady studují
wushu mgr obor, cizí bakaláře mají vlastně také poprvé, tak nějak sami nevědí.
Tenkrát mě hodně vytočili, takže tu druhou jsem projela hodně rychle, všechno
odkývala a šla jsem. Překvapilo mě, že podruhé na mě byli nějak o dost
hodnější, hlavně Liu Tong Wei se hodně snažil, abych všechno správně pochopila.
A třetí rok? To je práce na diplomce. No jo, ne každý to tady má jako placené
prázdniny…
S diplomkou taky vůbec nebyla
sranda, protože vlastně až do někdy října jsem nevěděla, o čem přesně budu psát
– okruh byl, ale nic do detailu. Dvěma koly prezentací jsem prošla se značně
odlišným tématem, i když také šlo o taiji a bylo to někde v Evropě :-).
Vzhledem k tomu, že jsme se s mým vedoucím nesešli na společných
zájmech co se výzkumu týče, jsem nebyla schopná si udržet své původní téma –
literaturu a případnou pomoc jsem našla až příliš pozdě, tak snad jindy.
Vybrala jsem si tedy to nejjednodušší, a to taiji v ČR. Každý cizinec píše
o tom, jak je to u nich, tak proč ne – hlavně aby to bylo rychle a prošlo to.
Víc smysluplné věci dělám mimo. Ne že by to byla práce o ničem, jen jsem se
prostě zajímala o něco trochu jiného a měla k tomu už i celkem zajímavé
podklady. Nicméně během vytváření téhle diplomky jsem se seznámila se
zajímavými lidmi, s některými jsme se i spřátelili, nahlédla na taiji zase
jinýma očima, vyslechla si hodně jiných názorů.. prostě jsem se toho docela
dost naučila. Za pomoc budu děkovat, až budu po všem, protože ještě určitě
nějakou potřebovat budu :-).
Dnes jsem dokončila diskusní část
k dotazníkům, byly celkem tři, takže všechno to tabulkování,
Žádné komentáře:
Okomentovat