Abych
v článcích jenom nementorovala a nedělala chytrou, napíšu, jak se mám, jo :-).
Čuňácká noha už je lepší, ale ještě bude chvíli trvat, než
bude úplně zdravá. Nevím, možná se mi něco z toho zaneslo do pravého oka a
nebo je to jen můj pocit, ale bylo mi řečeno, že pro všechny případy bych si
měla jít do školní nemocnice pro kapky. Už tam budu fakt pečená vařená :-D. Minulý
rok jsem se zařekla, že už tam nevkročím, ale poznala jsem teď dvě fajn
doktorky a lék, za který byste zaplatili v lékárně třeba 30 RMB, je ve
škole třeba jen za 3 RMB a to je znát – zvlášť při mé spotřebě :-).
Zjistila jsem hodně nepříjemnou věc – čínská vláda nám změnila
podmínky pojištění. „Nám“ = novým studentům (naše zahraniční kancelář o tom
samozřejmě ani nemukla). Lidé, kteří ještě nepromovali, to mají zatím postaru. Jakmile
ale nastoupí na další obor/stupeň, tak mají smůlu. Předtím to bylo tak, že když
se vám něco stane, zaplatíte peníze, ale pokud jste pojištění (a studenti
jsou), dostanete zpátky 75 %. Nyní, pokud je částka pod 300 RMB, máte smůlu.
Pokud už jde o 301 RMB, dostanete zpět 40 %. Nevím, jak to předtím počítali,
ale když jsem byla na šití, ještě mi to vrátili postaru. Tentokrát už jsem v nemocnici
platila celkem 75 RMB a nedostanu z toho zpátky ani „korunu“. Vzhledem k mé
frekvenci zranění je to celkem znepokojivá zpráva. Ne že bych se předtím na
tréninku flákala, ale teď cvičím o dost víc, spousta prvků mě ještě čeká. A
pokud jsem se zranila předtím, je velká pravděpodobnost, že se mi to podaří i
příště. Další motivace se nezranit – vyšlo by to tady dost draho :-D. Milá
doktorka nám ale poradila fintu, tak snad to bude fungovat. Ale budu se snažit
to nevyzkoušet, slibuju :-).
Škola je teď dost uvolněná, tak mám čas na trénink a svoje
studium – věnuji se hlavně wushu a „číňanovství“. Minulý týden se mnou dělali
rozhovor studenti z oboru novinařina. Předtím zpovídali Auroru a pak si
pozvali mě. Kluk a holka plus jeden kamarád kamaráda (tady to je takhle:
kamarád kamaráda = můj kamarád :-D), který studuje angličtinu a měl překládat. Hned
na začátku, když jsme čekali, než dorazí slečna, se kluci shodli, že překládat
nepotřebuji, protože mám čínštinu dobrou. Původně jsem měla v plánu mluvit
anglicky, abych se mohla vyjádřit „sofistikovaněji“, tímhle mi ale vypálili
rybník, tak jsem musela čínsky – přeci neztratím tvář ne :-D. Můj překladatel
se tvářil jako strašně seriózní člověk, kluk se tvářil strašně profesionálně a
zaujatě, slečna ostýchavě. Tvářili se, ale ve skutečnosti jsme si prostě
povídali jako kamarádi, byli zvědaví jako malé děti. Snažila jsem se opravdu
odpovídat na otázky, nikam neuhýbat, ale to spíš oni odbíhali od tématu,
protože mi museli říct, co se jim stalo ve škole, vtip, který je zrovna napadl…
:-) Byl to velice příjemně strávený čas. Ptali se mě na studium na SUS
(zajímaly je hlavně nevýhody a kritika z mé strany :-)), na wushu, na moje
plány, až tady skončím… ale i naprosté blbosti :-). Všechno si nahrávali na
diktafon a zapisovali. Musím říct, že je pro mě teď dost nezvyk, že mi někdo
chce naslouchat, že mám vyjadřovat nahlas své názory (proto mám taky tolik
článků na blogu :-D). Většina lidí má nutkavou potřebu mi vylíčit svoje vlastní
osudy, problémy, názory… tak poslouchám a řeším to s nimi. Jsem pak
označena za neskutečně vnímavou bytost, ale já sama se moc nevyřádím :-D. Teď
jsem dostala příležitost :-P. To je jeden klad tohohle rozhovoru. A další, že
jsem fakt nepotřebovala překlad. Když se stalo, že jsem občas nerozuměla celý
význam,tak mi to vysvětlili jinými slovy. Co pro mě bylo naprosto překvapivé –
rozuměli mi. V poslední době jsem nabyla pocitu, že mi rozumí jenom Ya
Qiang, protože je na mě zvyklý, a mí ostatní přátelé, kteří si to kdyžtak
domyslí :-). No, asi to není pravda. Mluvila jsem a nikdy se nestalo, že by
řekli, že mi nerozuměli, že by koukali jako vrány, co to melu. Tohle jsem teď
opravdu potřebovala jako sůl. Dalo mi to sebevědomí a mluvím víc i s lidmi,
které moc neznám – v obchodech, na ulici, v restauraci… Předtím ne že
bych byla nepřátelská, ale kolikrát jsem byla unavená a představa, že budu
muset jednu větu opakovat pětkrát, než mě pochopí, mě většinou odradila. Teď už
ne. Když mluvím ze začátku pomaleji a srozumitelněji, všichni mi rozumí. Po
chvíli můžu trochu přidat na rychlosti, a i když melu, tak mi stejně rozumí. Samozřejmě
že ne na 100 %, čínštinu mám stále špatnou, ale prostě tohle je pro mě obrovský
posun vpřed. Jsem teď na takové středně nižší úrovni, řekla bych. S kamarády
se normálně domluvím, děláme si ze sebe srandu, občas mluvím taky strašně „roztomile“,
používám ty jejich děsné zvuky, jako správná Plzeňanda to pořádně zazpívám… :-D
Učitelům zvládnu sdělit, co potřebuji, neztratím se, trenérům rozumím…
Je na čase začít se vyjadřovat komplikovaněji a víc mazácky :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat