Dnes
jsem si povídala s Levim, zeptal se mě: „Řekni upřímně, máš ráda Číňany?“
Odpověděla jsem, že nemám. Přikývl. Shodli jsme se na tom, že máme rádi některé
lidi. Některé věci… On sám tady žije již sedm let a je ženatý s Šanghajkou.
Jedna věc je, že mezi Číňany mám přátele a jiné blízké lidi, souhlasím s mnoha
názory na svět a na život, mnohé věci i obdivuji… ale jde o jednotlivce a
jednotlivé věci, v globálu se nedá říct, že bych Číňany zbožňovala. Zeptala
jsem se teď na to Filipa a ten naopak odpověděl, že ano :-). V knize,
kterou jsem zmiňovala minule, autor píše, že lidé se spíš rádi vracejí do Číny
než do Japonska. Nevím, kde to vzal, v Japonsku jsem nebyla. Ohledně Číny
je to pravda, ale ne proto, že by Číňané byli tak úžasnými lidmi a Čína rájem
na zemi. Cizinec se tady často cítí jako král, jako něco víc než byl doma. Přijde
mi, že cizinci tady necítí až takovou zodpovědnost jako doma, ale to je těžko
říct a samozřejmě že ne každý.
Kamarád nedávno přišel se zajímavou teorií ohledně HSK
(zkoušky z čínštiny pro cizince). On si dělal ještě starou verzi, která
byla pěkně tuhá. Když viděl nynější pátou úroveň (předposlední), tak prý koukal
jako vrána, protože je to strašně lehké. Předtím to bylo obtížné, hlásilo se na
zkoušky strašně málo lidí, cizinci frustrovaní, čínské pokladničky prázdné… Teď
máme o dost jednodušší zkoušky, na každý termín hodně cizinců, většina z nich
prochází a z Číny odjíždí s pocitem, že umí čínsky. Jenže neumí, ani
s pátou úrovní si většinou noviny nepřečtou a ne všem rozumí. Vidím to na
mojí spolubydlící, která má novou pětku a studuje tady sportovní medicínu –
dává jí to dost zabrat. Člověk musí studovat sám, mít tady jazykový certifikát
neznamená fakt jazyk umět, bohužel. Jo a ta teorie? Že to takhle Číňané udělali
schválně, aby se vlk nažral a koza zůstala celá :-). Máme certifikát a dojem,
že umíme, ale ve skutečnosti jim stále nerozumíme :-).
S tím je spojené i to, že Číňan vám skoro nikdy nepoví,
co si opravdu myslí, a vždy bude hájit svou (čínskou) stranu, i když on sám má
názor jiný – to ale není vaše starost. Upřímný k vám bude až Číňan, se
kterým máte hodně blízký vztah, ale také ne každý. Oni tomu říkají čínská
kultura, Čech by tomu možná řekl přetvářka, ale těžko říct.
Jeden známý žil na Taiwanu a teď tady učí angličtinu, čínštinu
má plynulou. Na jeho hodinu přivedla jedna maminka synka a když odcházela,
prohodila směrem k dítěti: „Ten tvůj učitel je tedy pěkně tlustý.“ Učitel však
rozuměl a pověděl jí: „Vy taky nejste zrovna extra štíhlá.“ Číňanka zrudla a
vyběhla ze třídy. Pro dítě si nepřišla a pak už je nikdy neviděl :-). Ztráta
tváře je tady něco strašného, jak již jsem kdysi myslím psala. A Číňané jsou
takoví granti, že když si ji sami svým „neuváženým“ jednáním ztratíte, tak vám
ji zpátky „nasadí“ :-D. V tom je profík můj trenér. Když jsem na něj
naštvaná a všechno mu to po pravdě řeknu, tak mi pak řekne: Ale to jsi tak
nemyslela, že ne, to je spíš… a dá mi hned několik možností na výběr :-D. Na
přímou otázku na vyšší úrovni nedostanete skoro nikdy přímou odpověď. A to mi
stále Ya Qiang vysvětluje, že na „ano/ne otázku“ nemůžu odpovědět „nevím“, že
to nemá logiku a to bych měla vědět, když jsem z toho logického světa :-D.
Žádné komentáře:
Okomentovat