Mistr - žák

Tady je to úplně jinak než mezi trenérem a atletem. A je to i tím, že tedy většinou v tomhle případě cvičíme tradiční wushu - ne soutěžní. Pokud je ten předchozí vztah komplikovaný, tenhle ještě víc. Spíš asi ale pro cizince, protože to vyžaduje znalost čínské kultury a často i velké sebezapření z naší strany. Spousta věcí je pro Číňany normálních, protože to vychází z učení Konfucia atd., ne každý cizinec je ale sinolog a číňanolog, takže s tím má občas velké potíže. Někteří cizinci jsou v tomhle vztahu ztracení, někteří to pod vlivem kungfu filmů až moc přehánějí.

Pokud Číňan vyjede učit do ciziny a neprezentuje se opravdu potradičnu, tak by měl také trochu respektovat a vnímat cizí kulturu. Většina Číňanů to ale vnímá tak, že jste si ho našli, dobrovolně jste vstoupili do malé Číny, kterou kolem sebe Mistr šíří, tudíž nemáte žádná práva, která vám on sám nepřizná. Jak jsem již několikrát říkala, Číňané mohou být sebehodnější, ale stejně 90 % z nich jede na výhody. A v téhle oblasti jsou velmi učenliví. Takže i když by se to od nich jako od tradičních Mistrů očekávalo, nedočkáte se toho, protože by to pro něj nebylo výhodné. Nevnímavý student se ale většinou nechá ukonejšit svou vlastní vírou a slepým uctíváním. Stává se tak, že cizinci jsou kolikrát více „čínští“, více čínsky zdvořilí, než samotní Číňané. A to nemusí jít nutně o wushu. Cizinec se velice snadno může stát větším Číňanem než Číňané, které potkává v obchodě. My totiž věříme tomu, co čteme, věříme tomu, co se nám říká. V Číně málokdo – většinou jde jen o pozlátko – aby to dobře vypadalo. Jde o formu, nikoliv o obsah. Podívejte se na moderní čínská centra, která vyrostou z ničeho doslova do měsíce, svět zírá s otevřenou pusou. Po pár měsících jim tam ale začnou praskat zdi, objeví se plíseň a kdo ví co ještě.

Problém by mohl nastat, když je učení pro Mistra jediným zdrojem obživy – ale to nejen u Číňanů, cizinci jsou na tom podobně. Ale také nemusel – pokud se u něj tedy neprobudí ta touha po jednostranných výhodách a pohodlnost. V téhle chvíli může začít Mistr po studentech vyžadovat slib oddanosti a dávají studentům nadšeně to, po čem prahli. Ve filmech viděli, jak adept na cvičení v Šaolinu musel trpělivě čekat před branou několik dní bez pohnutí, v dešti. Jiní zase museli sami dřít, aby si zasloužili Mistrovu pozornost. Tohle má svoje obrovské klady a člověka to výrazně formuje. Takže třeba za celé dvě hodiny tréninku jim Mistr řekne jedinou větu: „Cvičíš špatně,“ a student se tetelí blahem, jak je to strašně čínsky tradiční. A je mu jedno, že si za tohle platí :-). Pokud v Číně přijme Mistr někoho za svého žáka, ten mu slíbí oddanost, jejich vztahy se prohloubí – Mistr učí a je tak trochu jako studentův druhý otec, student pilně cvičí a Mistrovi se vším pomáhá. Myslíte, že mu ještě student za výuku platí? Ne. Jde o střet kultur, priorit… Nevycházím jen z vlastních zkušeností, jak teď mnohé napadne. Péťa Kotě má třeba dobrou zkušenost z Anglie se svým čínským učitelem.

Co tímhle sleduji? Velice důležitou věc.

Pokud netrénujete někde v Zapomenutých nefritových horách se svým kouzelným dědečkem, tak svého Mistra neberte jako boha, kterého slepě uctíváte. Tady je jasně vidět, že pro cvičence wushu je jistá znalost čínské kultury naprosto nezbytná. Číňan je velmi zdvořilý a dá vám, co po něm chcete. Dala jsem svému vedoucímu diplomky pocit, že mi na tom hodně záleží a POTŘEBUJI jeho názor a podněty. Výsledek? Ostatní studenti, kterým je to u zadních partií už mají návrh schválený. Mně se ten můj už potřetí vrátil s mnoha připomínkami a kritikou. Chtěla jsem to tak, sama jsem ho do toho uvrtala. On sám má svoje věci a moje diplomka mu je také u zadních partií, ale nemůže jinak – drží si tvář a já teď hledám, jak se z tohohle začarovaného kruhu oba dostaneme – bez ztráty tváře samozřejmě. Bohužel mu ale nemůžu říct: „Hele, Steve, vím, že tobě je jedno, co tam do toho napíšu, mně celkem taky, tak mi to podepiš a budeme mít oba po starostech.“ S Mistrem je to stejné – chtěli jste to jako z filmů? Máte to. Někteří Mistři ale bohužel jedou právě na tu jednostrannou výhodu a to může po čase vést ke studentovo zklamání. Atmosféru „pravého čínského tréninku“ vám dokážu dát taky. Přijdu na trénink 10 min po začátku, seřvu vás, že se flákáte, i když už jste celí zpocení. Se znechuceným kroucením hlavy si sednu na židli u stěny a zapálím si první cigaretu. Samozřejmě budu celou dobu popíjet kvalitní čínský čaj z líbezného šálku čínskými motivy. Občas prohodím: Rychleji! Víc síly! Zapálím si druhou cigaretu a pro atmosféru si ještě odplivnu. Jednoho studenta označím za „líné prase“, abych mu dala pocit, že mu věnuji pozornost a ostatní to nakopne, protože když budou mít ještě větší modřiny, třeba je také nějak hezky otituluji, abych dala najevo, že jsou „lepší“ než ostatní. Na závěr si všechny studenty nechám nastoupit. Zatímco stojí jako zařezaní a dychtí po každém mém úžasně čínském a úžasně všeříkajícím gestu, jim fouknu kouř asi šesté cigarety do obličeje a trénink zhodnotím asi takto: Příště se začněte už snažit, neplýtvejte mým časem. Na závěr přihodím velké čínské moudro, o kterém budou pak studenti diskutovat ještě v šatně a na pivu, aby došli k tomu, že to každý chápe jinak. Že to vlastně nikdo nepochopil, nikdo nahlas nepřizná. Jsou prostě hluboce pod mou mystickou úrovní, ještě musí hodně cvičit. Kamarádům pak ve škole budete vyprávět, že vás už Mistr několikrát přetáhl tyčí, tak drsný je váš trénink. Dali byste mi za to třeba 500 Kč? Nedali. Číňanovi ano.

Číňané nejsou hloupí, natož Mistři. Jsou-li opravdu Mistry (příště se k tomu vyjádřím), tak jsou velice inteligentní a vnímaví. Dostanou-li pod ruku takovouhle slepou ovečku, dají jí, co chce – student spokojený, Mistr se neunaví, ale moc vysoké mínění o takovém studentu nemají. A i to je může vést k té cestě jednostranných výhod. No řekněte sami, respektovali byste hloupoučké lidi?

Jedna věc je tahle ovečkovatost a druhá je neznalost čínské kultury a zvyků. Ne každý Mistr si řekne: „On to nemyslel špatně, je to cizinec a neví, co se u nás sluší a patří, nevadí.“ A většinou vám také nevysvětlí nic z čínského slušného chování kromě pozdravu na začátku a na konci tréninku, protože jim to přijde prostě normální – narodili se v tom, vyrůstali v tom, je to v nich. Musíte si na to přijít postupně sami. Občas je to dost složité. Můžete totiž udělat sebevětší botu, ale Mistr ani nemrkne, takže se o své chybě dozvíte třeba až za rok, zprostředkovaně – když máte štěstí. A i tohle je úžasné na wushu – opravdu vás to formuje v mnoha aspektech a hodně se toho naučíte – nejen o Číňanech, ale i o sobě.

Nechat studenta, aby si sám zkoumal pohyby atd., to je tradiční věc a velice přínosná – pokud by vám to rovnou naservíroval, většinou by to udělalo víc škody než užitku – ne každý student to dokáže opravdu ocenit. Mám ale trochu pocit, že se to u čínských učitelů trochu tříská s názorem, že cizinec je neznalec, wushu je pro něj jen koníčkem, aerobikem a přátelskou sešlostí v jednom. Hodně z nich tak k cizincům už od začátku přistupuje a my je v tom vesele utvrzujeme. Pak to tedy opravdu vypadá jako v supermarketu a je to škoda. Bohužel si myslím, že až na výjimky, kdy je Mistr fakt neřestný padouch, je to chyba v přístupu studentů. Nebuďte ovcemi, ukažte opravdový zájem a píli. Většina Mistrů wushu miluje, i když si tím vydělávají, stále z nich je cítit to nadšení pro wushu. Když zjistí, že jejich nadšení sdílíte a nejste dutí jako bambus, tak třeba ani nebude tolik vadit, že nechcete soutěžit, že nejste bijci ani nijak zvlášť talentovaní. To je zkušenost moje a pár mých známých.

Tímhle jsem samozřejmě vztah Mistr-žák příliš nepopsala, jen jsem vytyčila pár věcí, které mě napadly. Hodně lidí se mnou nebude souhlasit, protože mají jiné zkušenosti a zázemí – a to je dobře, protože nic není jen černé a bílé. A tak jako ve wushu je pro jeden pohyb hned několik možných aplikací, mnoho problémů v životě má hned několik důvodů, několik řešení.