Grand Master Pampadupulos

Na Facebooku a i jinde teď vidím: Mistr Pepa Novák, Grand Master Pampadupulos… To je téma jako dělané pro mě :-D. Učitel, trenér, Mistr… Občas těžko říct. A jsou-li lidé dospělí a nemají-li potřebu si něco dokazovat, ani to není třeba řešit. Hlavní je přeci cvičit, ne?

„Mistr“ může mít hned několik výkladů. Pokud si na to lidé potrpí, vaším Mistrem se může stát i třeba 18letý klučík tím, že vás přijme za svého studenta = stane se vaším Mistrem. My, cizinci, to většinou pod vlivem čínských kungfu filmů ale vnímáme jinak. Mistr je Někdo. Stejně tak, jak wushu ovlivňuje celý váš život, Mistrem není člověk pouze ve vyzdobené tělocvičně. Podívejte se třeba na Qin Ming Tanga (beru tenhle případ, protože většina z vás, kteří tenhle článek teď čtete, ho znáte), z něj to prostě čiší. I když luxuje nebo vaří, tak hned víte, že to není jen tak nějaký Číňan. Stačí jediný pohled a hned má respekt. Zároveň dokáže být i vlídný a vnímavý. Nemyslete si, že když nerozumí, o čem mluvíte, že nechápe obsah. To byste se často dost zmýlili. Není v tom ale žádné tajemné kouzlo. Wushu učí lidi, jak vnímat sebe sama i okolí. Wushu učí lidi, jak se dívat. Mistrovi kolikrát stačí vidět, jak stojíte před začátkem sestavy a je mu jasné, jak budete cvičit. Kolikrát se nemusí ani dívat, stačí slyšet, jak cvičíte a má jasno. To se přenáší i do běžného života. Osobně si myslím, že Mistr by měl být člověk, který si nepotřebuje nic dokazovat, který se umí povznést nad hodně věcí, který dokáže rozlišit, co je důležité, který má životní zkušenosti… je toho strašně moc. Všichni máme svou představu, jaký by měl Mistr být a jaký by být neměl. Pokud vnímáte slovo „Mistr“ tímto druhým způsobem, víc se nad tím zamyslete, něco si nastuduje, popovídejte s jinými lidmi a pak si odpovězte na otázku: „Je můj Mistr opravdu takový?“ Jak jsem řekla, někdy tohle není potřeba řešit. Na druhou stranu, strašně moc slov dnes ztrácí svůj význam a tím i váhu. A to je dost škoda.

Můj taiji učitel Xie Ya Lei (谢亚雷), je učitelem. Sám na většině zdvořilostí nelpí, ale jeho studenti ho stejně vnímají jako „Mistra“ a často mu to dávají najevo. Na společné večeři si s ním žáci postupně všichni chtěli připít – byla to pro ně velká pocta. Vždy si obřadně stoupli, pozvedli svůj kelímek, který drželi v obou rukách a snažili se být při ťuknutí co nejníže (že se občas při tom pití vylije, říkat ani nemusím :-) ). Učitel byl občas trochu v rozpacích, pobízel je, aby si nestoupali, uklidňoval je, že už je po obřadu a mohou si sednout. Na tréninku si nikdo neodváží sednout na zem a masírovat si ztuhlé svaly na nohou, dokud učitel neodejde nebo k tomu nedá pokyn. Musím říct, že tenhle učitel, to je jedna z nejlepších věcí, která mě v Číně potkala. I proto nemám potřebu po Číně cestovat, raději budu v létě v Šanghaji a každý den chodit na trénink s ním. Dává nám rady do života, sdílí své zkušenosti. Nikdy jsem ho neslyšela křičet, nikoho jsem ho neviděla mlátit (a věřte, že tady by mu každý pod tu tyč ještě i ochotně naběhl), kritizuje velice uhlazeně, ale dopad to má na studenty obrovský. Když jsem sem přijela s taiji z Wushucentra, nikdy mi neřekl, že to cvičím „špatně“. Jen mi ukázal, že to jde i jinak a má to to a to užití, ten a ten efekt. A já si můžu vybrat. Je jedno, jestli máte ruku o deset centimetrů nahoře nebo dole, musíte ale vědět, proč. Další věcí je, že wushu učí jako celek. To u cizinců často chybí. Cvičíme taiji pro zdraví a aplikace nás nezajímají. Cvičíme taiji jen pro jeho bojové využití a zdraví a filosofie jsou nám ukradené. Podobné je to i u moderny, a i proto je teď už jen výrazně sportem a ne bojovým uměním, ale to je téma na jindy. My rádi cvičíme jenom sestavy, nebo jenom základní pohyby, nebo jenom tuishou. To je jedna věc a druhá – když cvičím sestavu, tak ji prostě cvičím a dané pohyby příliš nevnímám. K čemu mi tedy je, že jsem předtím půl hodinu nacvičovala základní pohyby, když to nevnímám jako celek? S učitelem cvičím v rámci školního týmu = občas nám do rozcvičky zařadí klasiku – kopy, podmety, někdy dokonce i kotouly, pak skoky a podobné srandy. V sobotu chodí cvičit i lidé zvenku, s nimi se víc věnuje základům a principům. Je super vidět oba dva typy výuky. Přibývá cizinců, a i když čínsky nerozumí a učitel neumí anglicky, není to žádný problém. Přes týden jsem tam já, k večeru Florens (Německo), Levi (Izrael), Robert (USA) a v sobotu jeden Francouz a občas jeden černoch.