Wushu one family.

V průběhu týdne se mi tělo horší a horší, ale víceméně cvičím podle plánu. Po pondělní posilovací náloži jsem byla v úterý mrtvá a večer se zmohla jen na dokoukání filmové série Die Hard s Bruce Willisem. Minulý týden jsem viděla první dva díly a v úterý večer zbylé dva. Třetí se mi líbil nejvíc. A už se těším na nový v roce 2013 :-). Ve středu jsem celý den odpočívala, abych byla čerstvá na večerní trénink s Du Hui, ale nepomohlo to. Svaly nebolí, mám ale strašně těžké tělo. Když se mi povedlo trochu uvolnit, skok se v rámci mých možností povedl. Když ne, tak to byla fakt bída. XFJ mi teď jde lépe než bailian, ale z mabu skoro vždy spadnu – potřebuju udělat širší postoj kvůli zatuhlým kotníkům, ale na to jsem příliš pomalá :-D. Ve čtvrtek dopoledne jsem cvičila s kopím a mečem a prokládala to posilováním. Byla jsem na běžecké dráze a shodou okolností se tam zastavila i Du Hui na posilování, tak mi ještě pomohla s mečem. Oni lidé z týmu jsou trochu zvláštní. Tedy, ono je to asi normální, ale i tak… Občas si zajdou do posilovny na půl hodinky zacvičit a zase jdou na kolej. Občas dorazí do tělocvičny, na chvíli si zatočit se zbraní, posedět si tam… a pak se vrátí zpátky :-). No, ale když už tam tak sedí, tak mi často i pomůžou :-). Tady na univerzitě se už nechválí to, kolik hodin tréninkem strávíte, nýbrž výkony. Ale jak stále se všemi vídám v tělocvičně, tak se zdravíme, i když jsme do teď neprohodili ani jednu větu, a postupně si začínáme povídat. I když jen o blbostech. Je super, jak má každý jiný základ – někdo cvičil modernu, většina z nich si prošla tradičními školami. A strašně rádi mi poradí. S jednou slečnou z taiji řeším protahování, protože ta je do toho zapálená a nejnověji to zkouší tak jako baletky :-). Jane mi občas opraví taiji a moc se  mi líbí, Jane cvičí meč, je totiž z Henanu a Číňané říkají: „真有味道“ (není to mdlé, má to specifickou příchuť :-) ), tak mi občas pomáhá. Z Henanu je i moje láska největší, učitel Wang – býval v profi henanském týmu, a i když má teď trochu bříško, tak je to prostě borec – vtipný, hodný a cvičí úžasně. Li Yang mi občas poradí se skoky, další kluk s posilováním, Levi s fa jin… Proč to říkám… Víc a víc jsme tady jako jedna wushu rodina. Je to určitě i tím, že jsme teď v jiné tělocvičně – vedle nás probíhají jiné wushu hodiny, vedle cvičí školní tým, učitelé tam dávají soukromé hodiny známým. Takže se to celé tak nějak promísí, každý cvičí s každým, navzájem si pomáháme. Učitel Liu Tong Wei nikdy nezapomene za mnou zajít, když se v tělocvičně objeví. Od něj jsem dostala 95 % ze zkoušky z moderny :-D. Občas se také s ostatními sejdu nahoře na tuině (čínská masáž), předháníme se, kdo má horší zranění, ostatní vyprávějí, jak probíhaly jejich tréninky v mládí…

Učitel Xie je na mě teď moc hodný. Jane mi pověděla, že se u něj o mně občas zmíní – jak jsem pilná, svědomitá, jaké mám plány… :-) Teď si se mnou občas povídá, opravuje mi techniky a pomalu se i osměluji se ho ptát. Jeden z jeho studentů připravoval prezentaci o taiji pro cizince, které má pak můj učitel učit, tak jsem jim pomáhala s angličtinou.

A jak teď budou wushu přijímací zkoušky, byla v tělocvičně spousta zajímavých lidí – viděla jsem pěkné tradiční kopí, tak doufám, že se sem ten kluk dostane, aby mě to pak naučil :-D.

Tady opravdu platí WUSHU ONE FAMILY (jedna wushu rodina).