Tělo bolí

Když se mě v poslední době ptají, jestli jsem unavená, tak říkám, že ani ne. Nějak už nevím, co to je. Ne že bych nebyla, jen se snažím na to nemyslet a jet dál a zatím to celkem funguje. Na druhou stranu také nemám tolik povinností. Kdybych do toho všeho ještě každý den cvičila s trenérem a po večerech pracovala, to by byla jiná. Takhle jsem na tom hodně dobře, to je také důvod, proč si nechci připustit únavu – věnuji se věcem, které mám ráda a dobrovolně, takže si nemůžu stěžovat.

Pravdou ale je, že dnes už se mi té myšlenky, že jsem asi unavená, nějak zbavit nedaří. Spím teď celkem hodně, ale i tak mám černé kruhy pod očima a věčně zívám. Do toho mě stále trochu trápí žaludek. Ale nejsem sama, takže myslím, že je to zdejším počasím jako minulý rok. Od minulého pondělí cvičím každý den, ještě jsem neměla pauzu. Volno mě čeká až tuto neděli. Moc bych chtěla někam jít, ale budu se muset hodně přemlouvat. Minulý víkend jsem strávila jen cvičením, spaním a koukáním na filmy, na nic jiného jsem se nezmohla.

Mamce jsem hlásila, že nejsem zraněná, což je tak trochu pravda i nepravda. Není mi nic velkého, tak se tím nezaobírám, ale hlavně večer mě tělo celkem trápí. Ze cvičení mám namožená ramena a krk, v pátek ráno jsem se probudila a nemohla hýbat krkem. A drží mě to doteď, protože jsem odmítla, aby mi přítel podruhé křupnul krk. Myslím si ale, že když mi to jednou nepomohlo, tak to nemá smysl zkoušet podruhé, zvlášť když křupání jakýchkoliv částí těla opravdu nesnáším. Teď už krkem hýbu, ale bolí to. Kyčel se o dost zlepšila, protože bailian už skáču správně, ale samozřejmě protože předtím byla zraněná a teď stále cvičím, tak je to cítit. Nejvíc mě trápí záda/pas. Na dřepy s činkou (jen 80kg) jsem si musela vzít pás. Bylo to spíš jen pro pocit, ale bolí to. Divně to bolí. Čtenáři odpustí, bolí to jako při menstruaci. Většina kluků si to představit asi nedokáže, ale holky ví, jak je to nepříjemné. Takhle ani nepoznám, kdy mě to čeká, protože to bolí stejně celý měsíc a samozřejmě to mám z života tady rozhozené. Tak tady mám někdy veselo :-). Tak jsem si postěžovala.

Zajímavé je, že můžu cvičit jak chci, ale nohy nemám kyselé. Ostatní části těla jen po cvičení a druhý den už je to opět dobré. Nejen to vede mého trenéra k názoru, že tělo už mám silné dost, jen nevím, jak sílu používat (a samozřejmě mi chybí výbušnost). Trenérka ale trvá na svém, že jsem slabá, tak s ní pravidelně posiluji a musím sama každý den. Celý minulý týden jsem si ale připadala strašně těžká a bez síly. V neděli mě po tréninku donutil trenér čtvrt hodiny pomalu běhat a musím říct, že výsledek byl ohromující. V pondělí jsem měla životní trénink :-D.

1) Dokázala jsem se dobře soustředit na pohyby. Co mi trenérka řekla, byla jsem schopná do pohybu zařadit, i když na začátku třeba jen v náznaku. Skáču samozřejmě stále špatně, ale už jsem schopná vnímat tělo po celou dobu a víc ovládat jednotlivé části těla. Předtím jsem byla při vědomí jen na začátku, temno a probudila jsem se až při dopadu. Pokud se vám stává, že po docvičení nevíte, co jste během toho času prováděli, je to špatně. Můj trenér byl schopný popsat mi každou sekundu toho, co dělal, když se tenkrát zranil. A nikdo mu to nevyprávěl, sám si to všechno pamatoval, protože byl v tom pohybu a umí vnímat svoje tělo. Já ještě mívám občas výpadky, ale musím říct, že jsem udělala obrovský pokrok.

2) Tělo jsem měla uvolněnější, takže se mi všechno dělalo o dost lépe. Bailian už mám 360°+ mabu. Stále ošklivé a tak, ale je to tam :-). Daří se to přetočit i trošku víc. XFJ už se trochu daří i s mečem, se kterým mi to nikdy moc nešlo. Trenérka mě hodně chválila a nadšeně mi začala povídat, jak pak budu zkoušet bailian do gongbu a začaly jsme vyhazovat zbraně, tak snad neskončím zase v nemocnici. Od meče jsem měla díru v ruce, od kopí díru vedle nosu :-D.

Neříkám, že jsem si do SH nic nepřivezla, nějaké základy jsem měla, ale musím říct, že až tady jsem poznala, jak hodně chabé. Samozřejmě ne všechno je chyba učitele, ale tady s našimi učiteli vidím, že to jde i jinak a funguje to. Není to doslova, ale začínala jsem tady skoro od začátku. S modernou samozřejmě a s taiji celkem také.

Na svého taiji učitele tady nedám dopustit – nejlepší učitel, jakého znám. Dnes si na začátku ke mně sám sedl a začal si se mnou povídat. Pak se kolem nás utvořil kroužek a povídali jsme všichni. Konečně jsem se osmělila zeptat se na pár věcí, na všechno mi odpověděl, a nikoliv stroze. Vždy mi samozřejmě říká, že důležité je soustředit se na jednu věc, kterou máš rád/a a tomu se věnovat naplno. Mám svůj plán, i jsem mu říkala, proč se teď snažím takhle uštvat, rozuměl mi a nic proti tomu měl, protože jsem mladá a mám tady na to čas. Dodal ale, že všechno co dělám, by mě postupně mělo vést k tomu jednomu, co budu dělat. On sám se na škole učil nan quan, chang quan, kendo a spoustu dalšího. Ale nic si z toho nepamatuje. Víc dělal sandu a samozřejmě taiji. Zvou si ho na všechny taiji styly, ale všichni ví, že nejlepší je na chen styl. Všechno co dělal, ho vedlo k chen stylu. U mě je samozřejmě logickým vyústěním také chen, ale zatím to tak nějak necítím. Takže se teď snažím nashromáždit co nejvíce informací a pocitů a až přijde čas, tak se to ukáže samo.

Jo a dnes jsem se poprvé učila meč s dlouhým střapcem a fakt mi to strašně nešlo :-D. To jsem si zase něco vybrala. Fakt se to nechci učit, protože je to sice krásné, ale stresuje mě, jak mi to nejde. Jenže už jsem začala, koupila jsem si meč (40 RMB :-) ), tak se to musím naučit. Jediný jasný směr, jaký teď mám je, aby moje tělo bylo chytřejší, silnější a obratnější. Proto cvičím meč, kopí a skoky. A dlouhý střapec je hodně rychlý, je to plné točení do všech stran, rychlé střídání stran a pohyb boků. I malinký pohyb špatně může způsobit, že se švihnete střapcem do hlavy nebo že se vám zamotá do ostří, takže člověk musí být neustále pozorný.

Když se mě dnes po mé prezentaci o wushu a etice učitel zeptal, co je podstatou wushu, odpověděla jsem, že žít dobrý život a být dobrým člověkem. To znamená mít zdravé a chytré tělo, bystrou mysl, chovat se dobře k sobě i k ostatním a podobné věci, to všichni známe. Někomu k tomu „pomáhá“ náboženství, mě k tomu vede wushu.