Vlajka

Když jsem se dnes (pondělí) vracela ze snídaně, viděla jsem vztyčování vlajky za naší ubytovnou, na hřišti, kde se ta tráva ani nesnaží předstírat, že je skutečná. Na začátku je jeden pán všechny vyrovnal do řad a pak něco povídal. Někteří kluci dobíhali, ostatní stáli v zástupech nejspíš podle věku, protože wushisti byli rozesetí různě kolem. V jedné řadě stáli asi i někteří z trenérů. Ke vztyčování vlajky měla proslov jedna slečna, která to všechno četla z papíru (jak je tady dobrým zvykem), a kázala o tom, že mají milovat své přátele a kdo ví co všechno… Nevím, jestli by to ve mně podnítilo lásku k vlasti. Někteří žáčci vlajku sledovali s otevřenou pusou, ale většina vypadala, že jsou myslí ještě v posteli. Podle nějakého průzkumu hodně Číňanů v Číně a s Čínou nejsou spokojení. Ale také záleží na tom kdo, kde a jak ten výzkum prováděl…

Když jsem říkala, že slečna všechno četla z papíru… tak takhle tady probíhají všechny prezentace. Slidy jsou zahlcené textem – složitými čínskými větami. A studenti vejrají do monitoru počítače nebo na plátno na zdi a slovo od slova to předčítají. U učitelů je to lepší. Slidy sice popsané odshora až dolů, ale alespoň to nečtou a povídají něco k tomu.

v úterý mě čeká moje první prezentace (15 minut). Na hodinách čínštiny jsem jich měla už několik, ale na wushu hodinách ještě žádnou (naposledy se nám to krylo se závěrečným testem z čínštiny, tak jsem to pak přednášela jen učiteli v jeho kanceláři). Ta první byla udělaná po našem = heslovitě s tím, že o tom budu povídat (anglicky). Tentokrát bych chtěla mluvit už čínsky (s pomocí angličtiny, bude-li potřeba), takže jsem rezignovala a udělala to po čínsku – sice heslovitě, ale nahrnula jsem tam toho hodně, aby si to mohli čínsky přečíst – usnadní jim to porozumění mojí čínštině. Nervózní z toho jsem jenom kvůli tomu jazyku, vést diskuzi po prezentaci bude sranda :-).