V posledních
dnech jsem se věnovala spíš mezilidským vztahům a svojí případné budoucnosti
:-). Takže jsem samozřejmě zase přibrala, ale jak jsem tolik necvičila, tak mě
zase nebolí záda, takže výhodu to taky má :-). Tyhle tři dny volna mi přišly
jako celé tři měsíce. Nic moc jsem neudělala, ale strašně mě to vyčerpalo.
Musím ale říct, že jsem se posunula dál než kolikrát i za celé roky. Tyhle
„rychlokurzy“ nejsou nic zdravého, řekla bych…
V sobotu jsme šli do školy = pondělí. Tedy, byla jsem už
nachystaná na další hodinu biochemie (foťák a knížka na zahnání nudy :-) ),
když jsem se dozvěděla, že hodina proběhla už ráno, ale k moc lidem se to
nedoneslo. Tak se stalo, že jsem měla volný i ten den :-P. Neděle, pondělí a
úterý, to už bylo volno, protože Číňané v úterý slaví svátek práce. A
protože v Číně nestačí jeden den volna (dopravit se za svými blízkými tady
není jen tak), měli jsme dny rovnou tři. Super bylo, že jsme většinu toho času
nejedli v kantýně, ale chodili jsme ochutnávat nové dobroty jinam :-). A konečně
jsem měla tady v Šanghaji hodně masa a dokonce bez kostí :-). No, chodili…
já si musela všechno kvůli noze (zmíněno v předešlém článku) odkulhat, mám
z toho dost namožené pravé stehno a levé lýtko.
Nechci se zase chlubit, jak jsem se stala o hodně lepším a
strašně úžasným, moudrým… člověkem, ale daleko od pravdy to také není :-P.
Dělám si legraci. V poslední době jsem měla velice „zdvořilé a
přizpůsobivé období“ – zkusit se má skoro všechno. Zajímavá zkušenost, ale ne
vždy mi to vyhovuje, to prostě nejsem já. Takže si to nechávám na situace, kdy
není vyhnutí a nebo to nemá smysl a jinak zase říkám, co si myslím. Několik
lidí to nepříjemně překvapilo, některé naopak – a to jak Číňany tak cizince.
Nejlepší účinek to ale mělo určitě na Auroru, které se blíží wushu soutěž
v Americe a začíná z toho být nervózní. A když ona začíná být
nervózní, to je jako když je normální člověk už na pokraji zhroucení. Pochybuje
o svém trenérovi, vyčítá mu strašně moc věcí, ničím si není jistá. Pomohla jsem
jí věc vidět ze všech stránek a tentokrát se snažil zapojit i můj trenér, což
nakonec ani nebylo potřeba, protože se jejich vztah atlet-kouč zase upravil.
Tohle je vůbec hodně specifická věc, o které napíšu příště.
Zdá
se také, že vykrystalizovaly moje vztahy s Wushucentrem a musím říct, že
tohle je pro mě velká lekce čínského a tradičního čínského smýšlení, za kterou
jsem ráda.
Nečekaným
způsobem se posunul vztah s mým vlastním trenérem. Důvěřuji mu po dlouhé
době i po lidské stránce, což ale neznamená, že přijímám jako hotovou věc vše,
co mi vybreptá.
Moje
diplomka je stále nevyřešeným tématem, které mě honí i ve snech. A řešení
bohužel stále není na dosah.
Najde
se hodně čínských vlastností a specifik, které mě stále dokážou vytočit doběla.
Pomalu se to ale učím chápat, nahlížet na to jinak a pracovat s tím tak,
abych se dostala tam, kam jsem chtěla. Abych řekla pravdu, Čína se pro mě stává
stále víc a víc atraktivní. A je to také trochu tím, že zaznamenávám víc a víc
ne úplně příjemných příhod s Čechy. Samozřejmě neříkám, že se všemi,
protože mám mezi nimi mnoho dobrých přátel, a také se nedá generalizovat, ale
když jsem nad tím víc přemýšlela, myslím, že je spojuje pár „českých
stereotypů“. Neříkám, že jedna strana je lepší než druhá. Naopak myslím, že
dobře se dá žít všude, když se člověk snaží a fakt chce. A je super, že mám
možnost výběru :-).
A na závěr: Těšte se na nové vydání magazínu Fighter´s :-),
bude tam můj článek o čínských internátních školách wushu, které jsou pro děti
od cca 6 do 18 let a rozhodně to není sranda. Dál se plánuji věnovat mojí
lásce, modernímu wushu ;-).
Žádné komentáře:
Okomentovat