Celou
dobu jsem si myslela, že letím v neděli v 10:10, večer před odletem jsem
zjistila, že je to až v 11:45, takže jsem nemusela vstávat tak brzy. Do
Prahy jsme se dostali dobře, na dálnici směr Praha skoro nikdo. Zjistili jsme,
že nám váha doma váží trochu jinak než na letišti, tak jsem to měla tak akorát.
Zavazadlo 23 kg a kabinové 9,1 kg, naštěstí se mi vešlo do přihrádky, tak mi to
paní vzala a bez pokuty. Na netu jsem četla, že se to tak dělá, ale i tak jsem
ráda, že to vyšlo. Palubní vstupenku na druhý let se slečně nepodařilo
vytisknout, tak mě ubezpečila, že si ji vyzvednu v Moskvě, kde jsme měly
přestupovat.
Letím
spolu s Olinou, ale máme jiná sedadla, tak se vždy scházíme až na terminálech.
Teď zrovna sedíme v Moskvě, kde máme dost času, což se hodilo, protože
jsem si musela vystát celkem dlouhou frontu kvůli palubní vstupence
(Moskva-Šanghaj). Terminál, ve kterém jsme, je ten samý, kterým jsem probíhala
cestou do ČR, když jsem měla málo času na přestup. Je to strašně dlouhá nudle,
kde po obou stranách jsou obchody a restaurace, jinak nic moc. Tak tu sedíme u
jedné brány a užíváme si volného připojení k internetu. Občas se podívám
z okna a nevypadá to nic moc… Venku střídavě prší, je tam 11 °C, zlatá
Plzeň… no a v Šanghaji je stálých 28°C :-).
Tentokrát
jsem skoro nebrečela, přijde mi to ještě neskutečnější než předtím – že jedu do
Číny. Jako by ty dva roky tam byly jenom vymyšlené. Pamatuji si místa, lidi…
ale jako kdyby se mi to jenom zdálo. Dva měsíce, a co to udělá – nejen
s mou figurou :-).
Na
letišti na mě bude už čekat přítel a čekám, že to tak nějak sjede do vyjetých
kolejí a poběží to, jako kdybych nebyla pryč. Naložila jsem si toho na teď
celkem dost, na druhou stranu – aspoň se nebudu nudit.
Jsem
také zvědavá, jak bude vypadat můj pokoj po dvou měsících, kdy byl naprosto
prázdný a bydlel tam někdo jiný. Jen se modlím, aby tam nebydleli Číňané,
protože to by byl pěkný svinčík. Nebo Afričané, ale ti tam snad na prázdniny
nebyli. Nebo Vietnamci… no, prostě abych tam nemusela uklízet dva dny. Vypadá
to, že spolubydlící je ještě v Thajsku, a i kdyby ne, tak by to stejně
bylo na mě.
Jo,
a nemůžu se už dočkat do tělocvičny a do posilky… a těším se na smažené nudle:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat