Nikdy
jsem nevěřila, že místa mohou na člověka působit až tak různě. Na otevřenějším
prostranství (krajina) to vnímám. Stejně tak se cítím jinak v každém
městě. Prapředci na určitá místa stavěli velké kameny nebo přímo vytesávali
sloupy, stavěli svatyně. Šintoismus (Japonsko) uctívá „kami“. Dozvěděla jsem se
mimo jiné tohle:
„V souladu s významem znaku se kami bralo jako
jakási vyšší nadpřirozená duchovní síla, kterou v sobě mají určité předměty, ať
už přírodní výtvory jako skály, vodopády, stromy, háje, prameny a podobně, nebo
předměty vytvořené lidmi, například meč, hraniční kameny... Posvátnost jim může
propůjčit jejich krása, neobvyklost tvaru, velikost, užitečnost, příběh, který
se s nimi spojuje nebo pouze cit toho, kdo zde kami uctívá.
Zprvu
se kami uctívala pouze tak, že se takové místo ohraničilo provazem z rýžové
slámy zvaným šimenawa, a tím se vymezilo jako rituálně čisté. Někdy se posvátná
místa obehnala plotem, který zcela nebo jen částečně zakrýval pohled dovnitř.
Také brána torii se patrně vyvinula jako znamení nepřekročitelné hranice
posvátného okrsku. Během doby se stala symbolem šintoistické svatyně nebo spíš
symbolem sídla božstva vůbec. Všechny brány torii zachovávají stejný princip:
dva sloupy spojené dvěma břevny, z nichž horní oba sloupy překrývá. První
svatyně se objevují v době mohyl Kofun, ovšem nejstarší dochovaná šintoistická
architektura pochází z 11. a 12. stol. Avšak díky zvyku svatyně pravidelně
přestavovat, aby byly rituálně čisté, zachoval se typ staveb o řadu století
starších.“
Že ale i jedna kancelář na mě tak zapůsobí?
Jasně, feng shui a podobné věci. Včera jsme šli s rodiči do pojišťovny na
náměstí. Celý ten den jsem se cítila normálně, s mamkou jsme si na náměstí
dali zmrzlinu, sedly si na lavičku a četly knížky z knihovny. Jakmile jsme
se ale posadili do místnosti, padl na mě strašně nepříjemný pocit, až jsem se
neubránila a vypadlo ze mě: „To je ale hnusný místo, tohle!“ Přitom se příliš
nelišilo od podobných institucí. Je pravda, že na banky a spol. nemám nejlepší
názor, ale v Komerční bance jsem se přitom cítila normálně. Návštěvy nebo
kavárny, nikdy předtím to na mě nějak hlouběji nepůsobilo. Ale sleduji, že čím
jsem starší, tím víc vnímám jednotlivá prostředí. Už nevidím jen dekorace,
chování personálu a kvalitu jídla. Snažím se víc naslouchat sama sobě, a tím
pádem dokáži i jinak komunikovat s okolím.
Žádné komentáře:
Okomentovat