Reality show

Reality show, to je téma samo o sobě. U nás to začalo asi Big Brotherem a Vyvolenými, koukalo na to strašně moc lidí. Bylo to něco nového a celkem neslýchaného, nejsme přeci pokusné krysy, ne… A teď máme Farmu, Hotel Paradise, Kdo přežije, Výměnu manželek a podobně.

Nebyla jsem zavřená v žádném domě ani na farmě. Asi proto to nechápu… Nechápu výbuchy pláče a řeči o tom, že to tam po 14 dnech prostě už nezvládnou, že už je to na ně moc. Nevím, jaké dostali účastníci pokyny a zadání. Když jsem prohodila, že to jsou máslíčka, někdo mi řekl, že oni přeci „hrají“, tak je to možná jen součástí strategie a samozřejmě silná páka na diváka, který je strašně zvědavý a rád nahlíží do soukromí. Farmu jsem viděla jen v upoutávkách a přijde mi to podobné, ale neviděla jsem, tudíž nemůžu hodnotit.

Z Hotelu Paradise jsem viděla dva díly. Celou dobu jsem nad tím kroutila hlavou, přijde mi to naprosto neskutečné. Vybere se několik IQčů, kteří mají podle ostatních přitažlivá těla a odvezou se do Dominikánské republiky nebo na podobné místo dovolených snů pro mnoho „obyčejných lidí“. Všichni účastníci „soutěže“ bydlí v krásném hotelu – samozřejmě zadarmo. Jídlo a celkem luxusní vybavení –také zadarmo. Celé dny nemusí nic dělat, sem tam dostanou úkol, aby se šli vykoupat do venkovního bazénu, aby si zahráli nějakou ujetou společenskou hru. Zbytek času se opalují a hlavně, co diváka zajímá ze všeho nejvíc, řeší mezilidské vztahy. Jeden svalovec je za důvěrníka a všichni se mu musí svěřovat, on musí být mediátor a moudrý rádce. Slečny jsou větší a větší hysterky. „Rocky se na mě blbě podíval, dovedeš si to představit?“ „To jako fakt, jo? A co s tím uděláš?“ „Ty hele, fakt nevim jako, asi se z toho složim, fakt už nevim jak dál…“ Kluci a holky tam tvoří umělé páry, které kolikrát (kvůli strategii vedené účastníky nebo organizátory) vydrží i jen pár dní, a pak se vše zpřehází. Výsledek je takový, že nakonec každý spal s každým a komu se to ještě nepodařilo, tak je lůzr… Všechny tyhle scény můžou diváci sledovat na vlastní oči, intimní partie těžšího kalibru jsou samozřejmě „rozmazané“. Nevím, jestli to vysílali vždy po 22. hodině.

1. Za co že si vítěz odnese pěkný ranec a „slávu“?

- každý spí s každým (samozřejmě že i holky s holkami, bez toho by to už nešlo), lže se a intrikuje

2. Co že je na životě v tom domě těžké a nesnesitelné?

- luxusní hotel, venkovní bazén se slunečníky, vybrané lahůdky, čas na nic nedělání, žádné složité úkoly, které by vyžadovaly zvýšenou mozkovou aktivitu (většina účastníků by toho vlastně ani nebyla schopna) nebo fyzickou námahu (slečny budou nemehla a kluci jenom na koukání – odmyslím-li si hlavu)

3. Poučné

- Hodně lidí se ozývá proti promiskuitě, proti „pokleskům společnosti“, vrážení si nožů do zad… všechno je to moc moc špatné. Pak se objeví takováto reality show, která nebude levná, a protože už je to několikátá série, sledovanost také má… A tady máte to všechno „NE“ hezky na talíři. Většina z nás je proti nevěře a prohlašují, že chtějí mít stabilní pevný vztah. A vše ostatní je jen prázdné a bez významu. Účastníci této „soutěže“ se vrátí do ČR a hromada lidí po nich chce podpisy a plácají je po ramenou, že to v takových podmínkách zvládli, a jak skvěle s těmi ostatními zatočili, že oni byli jedinými „pravými“.

Napadá mě: Hunger games jsou určitě zajímavé, ale v době, kdy řešíme děti, které umlátí důchodkyni, je celkem zajímavé vidět jak film, který stojí na tom, že se děti nemilosrdně zabíjejí v aréně, trhá tržby.

Přiznám se, že na jednu reality show se dívám. Až pár posledních dílů, protože tam už se přeci jen něco děje. Kdo přežije Fiji. Celé se to odehrává v nádherné přírodě. Ale hlavně, zatím jsem tam neviděla žádné sexuální výbuchy, hysterické scény, kamery nenakukují do všech okamžiků soukromí účastníků, nežijí si jako v bavlnce, o některé věci se opravdu musí starat sami a součástí hry jsou i soutěžní disciplíny (pro mozek i tělo). Samozřejmě že tam není každý ryzího charakteru a podrážejí se. Ale možná proto, že to nemají tak lehké, nepřijde mi to tak hnusné jako v jiných show. Výborný hráč je Yau-man (Číňan), který vypadá trochu jako Krysařík, jde o velice chytrého člověka. Při jedné soutěži vyhrál krásné auto, které ale věnoval jinému soutěžícímu, který auto nemá a velmi ho potřebuje. Z dobročinnosti? Trochu. Z vypočítavosti? Hlavně. Mladý černoch mu musel slíbit, že pokud v poslední čtyřce vyhraje imunitu, dá mu ji. Vše visí na jednom slibu. Dát mu ji může a nemusí. Zakládá si na svém charakteru a navíc má malého syna, kterému chce jít příkladem. A nebo zvítězí touha po penězích, které by mu mohly změnit život? Yau-man je ve spojenectví s dalším černochem. Dlouho si pomáhají, díky tomu Earl také získal imunitu. Číňan ho dál považuje za spojence, ale možná se mu to vymstí, protože Earlovi dochází, že jeho přítel je příliš tvrdým soupeřem do finále… No, je to sranda :-).

Dopoledne se v  rádiu mluví o tom, jak to a to je špatné, do vysílání volají rozhořčení posluchači a přidávají svou trošku do mlýna. A pak si večer spousta z nich sedne před televizi a se zájmem sledují to, na co si stěžovali dopoledne. Bulvární časopisy, to je podobné. Dokud to lidé nepřestanou číst a sledovat, nevytratí se to. A dokud je příležitost podívat se, jak je to u někoho jiného a kdo s kým, lidé to sledovat nepřestanou. Samozřejmě že velký úkol se skládá z menších a postupovat po krůčcích je jistější. Rozhodně bych byla raději, kdyby se děti naučily číst a psát o pár měsíců později než aby mi zastřelily souseda proto, že je prudil řečmi o tom, že tráva se kouřit nemá, zvlášť v jejich věku že je prý nezdravá.