Co mi bude chybět

Můj odjezd se blíží čím dál tím rychleji. Červenec se jen tak líně povaloval, srpen už ale uhání, že se kolikrát jen taktak stačím nadechnout. Se spoustou lidí jsem se viděla, se spoustou jsem se neviděla. Doufám, že to doženeme jindy, jinde, jinak… Tím, že jsem tady jen na chvíli, jsem ušetřena spousty starostí, ale mám také čas a jsem náchylnější k probírání se minulostí a budoucností. Zaměstnávám se čtením knih, už jich mám za sebou sedm a dočítám osmou. Také studiem (filosofie, sport atd.), ale hlavně spánkem, jídlem a zábavou. Také že je to na mně vidět, pěkně jsem přibrala. S přítelem jsme se dostali do vyšší úrovně vztahu. Když se teď zeptám, tak už mi neodpovídá čínským stylem, ale snaží se přesně. Dokonce se vytasí i s doplňujícími (zajímavými) informacemi k věci :-). S pár čínskými přáteli jsem stále v kontaktu, tak to s čínštinou snad nebude tak hrozné, spíš znaků teď asi ručně moc nenapíšu.

Co mi v Číně z domova bude chybět?

Nebudu-li počítat rodinu a přátele, protože je jasné, že se mi po nich bude stýskat, tak pár věcí to bude. Určitě rychlý internet, kdy si můžu za chvíli stáhnout, po čem mé srdce touží. Vezu si s sebou ale pár filmů a několik řad mého oblíbeného seriálu. Jídla jako palačinky (ty v Číně udělat není zase takový problém) a maminčiny speciality, pořádný měkký chléb a rohlíky, dobré mléčné výrobky a opravdová čokoláda, chutně upravená masa (velké kusy). Citronové pivo od Zlatopramenu, ochucená piva od Gambrinusu ne. V zimě mi bude určitě chybět topení v každé místnosti. Obrovská obrazovka televize na filmy a seriály. Česky psané knihy a pohodlný záchod, na kterém se člověk neunaví ani při luštění křížovek:-). Vlastní pokoj bez telefonující spolubydlící. Horká vana s voňavou pěnou. Veliký a členitý pracovní stůl. Prostorná skříň. V létě chodit po bytě a spát nahá, chodit doma bosa po měkkém koberci. Popíjet čaj/čokoládovou kávu na balkoně. Cvičení v přírodě, běhání po lese do pořádných kopců, koupání v rybnících. Squash s Grankem a čajovna s Magdou – moje pravidelné akce. Koukat na filmy při jízdě na ortopedu. Procházky po lesích a kolem rybníků, procházky městem. Popíjení dobrého kafíčka v plzeňských kavárnách. Jistota, že koupím kalhoty, které mi sednou (i když někdy až po pár hodinách hledání) a pěkné boty i ve větší velikosti než 38. Super humor kolem mě. Vyžehlené oblečení je příjemnější než jen uschlé. Velká peřina a barevné povlečení. Moje plakáty na zdi a plyšáci na skříni. Anonymitu. Posilovnu s bráchou a letní opalování se s ním a s tátou na rybách. Poloprázdné obchoďáky a ulice. Místa, kde je stále co objevovat a čím se nechat unášet i po 25 letech. Krásné mraky nejrůznějších velikostí, barev i tvarů. Nebe plné hvězd a noci plné zvláštního tajemství. Zeleň téměř všude, kam se podívám… Na spoustu dalších věcí jsem zapomněla, je toho tolik. Rozhodně všechno po návratu vnímám jinak a víc si všeho vážím.

Čeho si budu užívat v Číně? Nejde o to, co je lepší a co je horší, většina věcí se nedá porovnávat – ani po týdnu, ani po měsíci, po pár letech možná. Ale vše se jeví jinak podle toho, z jakého úhlu to vnímáte. Jinak vidíme Měsíc ze Země, jinak bychom ho určitě viděli z Marsu. Takže klasický jednotýdenní turista nebo dobrodružný cestovatel uvidí danou zemi o dost jinak, než lidé, kteří tam studují, žijí, ožení se a podobně.

V Číně si budu užívat mléčný čaj z krámku u školy a karamelový z Coca. Rozmanitá zeleninová jídla, hlavně lilek, okurky a cukety. Levné tofu na všemožné způsoby a také výborné krevety. Kachny s medovou krustou, henanské nudle na rohu, smaženou rýži ze stánku naproti kantýny, suši, nasládlé šanghajské speciality. Vše za více než příjemné ceny. Vodu/vodu s citronem/čaj k jídlu zdarma. Strašně moc ovoce podle ročních období (v létě půlku melounu k večeři), plněné knedlíky a další dobroty. Zelené čaje a horkou vodu po celý rok. Spolubydlící, se kterou je legrace, rozumíme si a vždy si pomůžeme. Hromadu fajn cizinců jak na univerzitě, kolem ní i v celé Šanghaji. Anniessu ze Seyšel a její: „Wazzup?“ Auroru, která mi vždy dodá sebevědomí a ubezpečí, že co dělám, je naprosto správně. Leviho, který mě vždy rozesměje historkami o Číňanech. Happy Billyho a Florense, až zase dorazí. Hromadu fajn Číňanů. Pokud máte Číňana opravdu jako kamaráda, nikdy vám neřekne: „Teď ne, nemám čas.“ A i když vypadáte v pohodě, sám/a se vás zeptá, jestli něco nepotřebujete a je všechno v pořádku. Můžete mu/jí zavolat i v jednu ráno a pomůže vám (vyzkoušeno u např. Jane, Esther…). Tělocvičnu 5 minut od koleje. Tělocvičnu s kobercem a klimatizací. Tělocvičnu se vším vybavením a posilovnu zadara. Tělocvičnu jen pro sebe nebo cvičení s Aurorou a v létě s dalšími cizinci. Cvičení s trenéry. Taiji s nejlepším učitelem, jakého jsem kdy měla, s Xie Ya Lei. Taiji s mými spolužáky, hlavně s Jane, Tang Lin Xiou, Chao Dim a Levim. Tréninky wushu se spolužáky z oboru. Únavou skoro nevyjít schody do svého pokoje. Čínštinu. Nakupování nechutně levného oblečení se spolužačkami. Večerní procházky po kampusu a parcích, které jsou plné Číňanů, hrajících badminton, tleskajících si při chůzi… Klimatizaci v obchodech, v autobusech a všude možně. Automaty na vařící vodu zdarma. Zdravení se s ostatními milionkrát za den. Bezzubé staříky v parcích, kteří si moc rádi povídají a ochotně poradí. Rozhovory se sousedem z Ruska při věšení prádla. Čínské masáže. Nákupy po internetu. Diskuze o čínské medicíně, Konfuciovi, taoismu a Číně vůbec. Číňany, kteří mě vždy upozorní na to, jak vypadám („Ztloustla jsi!“ „Zhubla jsi!“ „Jsi bílá!“ „Nevypadáš dobře!“ „Jsi krásná!“ a podobně). Neustálé dotazy na všechno možné. Cestování po nedalekém okolí i do vzdálenějších míst. Nádherné hory. Objevování Šanghaje, kde je stále čemu se divit a co odhalovat. A samozřejmě přítele. No, tady je toho také strašně moc.

Co mi v Čechách z Číny nechybí, toho je hodně. Co mi v Číně z ČR nebude chybět, toho je také hodně. Ani na jednom místě to není lehké, ale to není nikde. Snažím se co nejvíc si užít obojího, abych pak ničeho nemusela litovat a neplýtvala časem.