Tento
týden jsem byla ve Šťáhlavech hned třikrát. Dvakrát jsem sledovala jiné
trenéry, jak se porvali se svým časem, ve kterém se měli věnovat pokusným
svěřencům :-). V pátek to bylo na mě. Samozřejmě, že jsme byli všichni
úžasní :-), ale hlavně cvičenci byli výborní. Bez řečí dělali všechno, co jsme
po nich chtěli. Na nic si nestěžovali, nic nekritizovali, nic neodmítali. Moc
otázek během tréninku nepokládali, ale ono je dost složité soustředit se na
nové věci. Ve skupině jsem nakonec měla jen jednu slečnu, dvě mi odjely. K tomu
tři kluky a dva „pozorovatele“. Udělala jsem podobný trénink jako mám v Číně
s tím, že jsem musela přihlídnout svažité louce plné děr, takže žádné
běhání a skákání, ani kotrmelce atd.
Nad tím, jak se postavit ke cvičení sestav jsem přemýšlela
dlouho. Učit něco nového? Učit aplikace? Učit kombinace? Vzhledem k tomu,
že šlo jen o jeden trénink a každý z nich má úplně jiné cvičební motivace,
rozhodla jsem se následovně. Každý si připravil krátkou část sestavy/kombinace,
které již cvičí = nestane se, že by pohyby zapomněli. Zkusila jsem jim nastínit
zase trochu jiné možnosti provedení, jiné střídání uvolnění a napětí, jiné
tempo… Chtěla jsem ukázat, že si se svou sestavou mohou hrát a zkoušet to vzít
z nejrůznějšího úhlu pohledu. Trochu odlišit jednotlivé styly. Myslím si,
že nápad to byl výborný. Spíš ale začít rovnou od začátku sestavy a nedávat jim
na vybranou. Udělala jsem to i pro to, abych si ověřila svou teorii, že můžu
někoho trénovat, i když jeho sestava nepatří do mé specializace. Důležité je,
abych všechny ty styly někdy cvičila, abych v nich měla základy, abych
rozuměla jejich pohybu. Štěstí bylo, že všechno co cvičili, jsem kdysi také
dělala, i když jiné sestavy.
Je dobře, že v Číně už nebudu mít žádné předměty a budu
se moc věnovat wushu ještě víc než doposud. Budu se připravovat na soutěže, po
soutěžích chci studovat další věci, aby se mi rozšiřovala základna, na které
stojím. Nebude to ale moje zaměření, proto jsem již oslovila přátele, kteří
souhlasili, že mě něco naučí, zadarmo. Na tohle nepotřebuji dřít 4 hodiny denně
a mít profíky. Dál budu chodit i na školní tréninky jak magisterského oboru,
tak bakalářského a snad i doktorandského – záleží, jak to pro mě bude zajímavé.
Ve volnu se chci porozhlédnout po jiných školách v Šanghaji, trochu si to
tam zmapovat.
Mé dva poslední roky v Číně budou tedy ještě náročnější
než doposud. Z hlediska tréninku, ale hlavně kvůli organizaci času. Vím,
že nestihnu všechno, co chci, i kdyby z toho zbyla polovina, budu ráda. Proto
teď o prázdninách chodím po doktorech a rehabilitacích. Záda jsou tím
posledním, co mi teď vadí (kromě váhy :-D). Po zahřátí mě to ve cvičení
neomezuje, ale ráda bych chodila po svých i ve čtyřiceti… Necvičím dvakrát
denně a ani necvičím 7 dní v týdnu. Většinou to vychází na 4 dny. Mám ale
radost, že už se mi daří dřít. Ve čtvrtek jsem si splnila celý plán a příští
týden začnu s cviky na zvýšení rychlosti a výbušnosti. Dva týdny jsem si
to studovala, tak jsem na to zvědavá :-). Potřebuji se trochu připravit. Po
návratu začnu naplno trénovat s Aurorou, která letos v létě vyhrála
soutěž v Šanghaji, teď někdy se vrátila z Mongolska a za chvíli
poletí do Ameriky na další dva závody. Moc se na to těším, mít parťáka, se
kterým můžete dřít do krve, se kterým se držíte nad vodou a dáváte na sebe
pozor, je super. Navíc je ve většině věcích nade mnou, takže se toho i dost
naučím.
Prázdniny doma mi sice přidaly pár kil a ubraly na kondici, na
druhou stranu přidaly i na pohodě a uvolnění. A to je moc důležité. Zvlášť v Číně,
kde to občas není lehké ani pro lidi se štěstím.
Žádné komentáře:
Okomentovat