Sobota

Víkend se mi moc líbil. V sobotu po snídani jsme zašli s Ya Qiangem na místní trh s kde čím (rybičky, želvy, kytky, kameny, cvrčci, nábytek…) a koupila jsem si tam novou květinku do pokoje, že prý si můj kaktus nechá v práci. Jen jestli to není zástěrka, aby nemusel přiznat, že mu chcípnul i ten… Potom jsem šla ještě spát a před jednou jsem se dopravila do tělocvičny, která je zase „nová“, to znamená stejná jako na začátku, když jsem sem přišla. Jsou to tady kolem samá škatulata hejhejte se. Abych řekla pravdu to uspořádání předtím vy vyhovovalo, protože koberce byly přepažené zdí, takže jsem si mohla v klidu cvičit, i když vedle probíhala hodina, a nebyla jsem rušena. Teď na mě během cvičení budou zírat. No, nevadí, už s tím takový problém nemám. Navíc budu chodit v čase, kdy tam moc hodin neprobíhá.

Cai dorazil akorát, přivítali jsme se, při protahování probrali, co je nového a hlavně jeho pobyt na Ukrajině. Chlubil se šesti ruskými slovy, nejvíc je prý bavilo „sbohem“, protože jim to zní podobně jako čínský výraz „š***l jsem tvou mámu“. Samozřejmě se chlubil, jak je úžasný, a že mu to řekl i trenér Yang. Celkově je teď atmosféra v týmu dost jiná, uvolněnější a přátelštější – dokonce i ta zapšklá trenérka se usmívala. Mimochodem, její manžel je nejhezčí Číňan, jakého jsem kdy viděla, konkuruje i cizincům. Měří tak 1,9 metru, široká ramena, svalnatý, obrovské kulaté oči, pracuje jako policajt. Byl na jednom mém tréninku a další den jsem ho viděla v posilovně. A pak že něco takového v Číně neexistuje…

Protahování šlo ztuha, i když provaz teď už udělám naštěstí vždycky. Kopy ale jdou vždy uvolněně, jedno jak moc bolí protahování předtím. Ten den jsem byla celkem unavená, navíc jsem se přes léto dost flákala, tak se to v sobotu pojalo přípravně. Zase se ukázalo, jak záleží i na povrchu, protože jak mi venku na hřišti šly dobře podmety, tady jsem musela zase dávat pozor na správnou techniku, protože jinak bych nedotočila ani 360°. Skoky samozřejmě moc nešly, ale motýlka mi pochválil, že mi moc sluší. Dál jsem cvičila meč. Jela část první části – 3x za sebou v 5 kolech. V první sérii mi vysvětlil detaily, opravil chyby. V další jsme ty pohyby trochu vytunili, aby to mělo větší šťávu, a pak už jsem to jenom pilovala. Cai je teď zase hodně do vlastního tréninku, že prý půjde na Olympiádu, až tam dají wushu :-). Během mé pauzy mi ukazoval nové pohyby, které si vymyslel. Cvičí stále skvěle, ale má ztuhlá ramena, což je bohužel hodně vidět. Na to mu ale stačí měsíc, kdežto já na tom pracuji již druhým rokem. Druhá část mi moc neseděla, tak jsme ji opět změnili. Má na sestavy opravdu cit, většina pohybů mi tam zůstala, jen se přehodilo trochu pořadí, návaznost a hlavně směry. Najednou to šlo hezky plynule. Když už jsem si to konečně zapamatovala, dostala jsem za úkol posilovat. Břicho jsem posilovat nemohla, tak jsme dali kotníky/lýtka a zápěstí. Tímhle posilování začíná každý začátečník nebo člověk po pauze. Je to dost nenáročné, ale i tak užitečné. Protáhla jsem se, uvolnila svaly a šli jsme.

Pochválil mě, že jsem zase zaznamenala pokrok. Samozřejmě že se mi zhoršila výdrž a ubyla síla, ale dokáži prý lépe ovládat svaly. Už zase o něco víc poslouchají. Co mi opraví, to do pohybu dokážu rychle zabudovat, a víc do pohybu vidím. Všimla jsem si, že se wushu učím stejně jako jsem hrála na flétnu. Lépe než teoretický výklad na mě fungovalo, když mi učitel tu skladbu přehrál. Jednou mi to stačilo a hned jsem to měla v uchu. Cai mi určitou část zacvičí a většinou mi to je hned jasné. Spadl mi kámen ze srdce, protože jsem se bála, že po létě to bude jenom jedna katastrofa za druhou. Původně jsem se teď už chtěla věnovat hlavně taiji a tohle cvičit jen občas, ale byla by to škoda. Ne proto, že bych v tom byla strašně dobrá, ale protože už to začínám vnímat, ušla jsem kus cesty. Přednesla jsem trenérovi, jak bych tréninky teď viděla já. Nesouhlasil ani s jedním bodem a dostala jsem přednášku. Viděla jsem, že mě trénuje za stejným cílem, který chci já, takže jsem to nechala celé na něm. Nejraději si všechno vymýšlím a zařizuji sama, o to je příjemnější, když se člověk o něco nemusí starat, může se o někoho opřít, někomu věřit.

V průběhu týdne budu dopoledne pilovat to, co jsem cvičila o víkendu, k tomu mírné posilování nejdůležitějších partií (břicho, záda, kotníky, zápěstí, stehna, hamstringy), abych se dala do pořádku. Odpoledne taiji a qigong. Sem tam běh. Už se nemůžu dočkat!!!