čtvrtek 20. září 2012

Uvolnění


Při moderně se mi v poslední době vůbec nedaří uvolnit. Dílem je to starý zlozvyk, únava a dílem i automatická reakce těla – chrání se tím před dalšími zraněními. Na tom jsem se shodla i s pár kamarádkami. Vyzkoušela jsem si tady, že na mě a v mém věku platí spíš umírněnější a dlouhodobější přístup, takže se snažím prostě uvolňovat každý den a nedřít to. Díky tomuhle přístupu se mi třeba už i daří udělat provaz na pravou nohu, a to byl dlouho dost vzdálený cíl. Každý si musí najít svůj vlastní způsob – ať už ve cvičení, protahování, psaní, žití života… Zjistila jsem, že jsem zbytečně ztuhlá i mimo tělocvičnu. Schválně, kolik z vás při nalévání horké vody z konvice zvedá rameno?
Dnes se mi poprvé při běhu občas povedlo maximálně uvolnit ramena, jako by tam byla jen tak zavěšená. Celkově se snažím na uvolnění hodně pracovat, protože je to můj velký problém. A co jsem tak viděla cizince cvičit, tak je to jeden z rysů, který nás skoro všechny spojuje. Kolikrát ani není třeba šíleně posilovat, běhat kilometry, učit se nejrůznější dechová cvičení… Naučit se správné uvolnění, to změní všechno. Jednou jsem se ptala Wang Songa, když v létě trénoval cizince, v čem je pro něj trénování cizinců těžší než Číňanů. První, co ho napadlo bylo zrovna uvolnění. „Cizinci prostě neví, co je to uvolnění, jsou moc ztuhlí. A také nechápou, co to uvolnění vlastně je. Když jim řeknu, aby se uvolnili, tak se mi složí jako papír.“

4 komentáře:

  1. Moc hezky napsané Káťo, můj student se momentálně potýká s vleklými problémy se zády a po sérii obstřiků a fyzioterapie přišel na naší poslední hodinu a říká mi:"je zajímavé jak mi všichni ti fyzioterapeuti říkají to co se mě snažíš naučit už tak dlouho." No jo, co k tomu dodat, lidé neumí přijmout uvolnění jako pozitivum, většinou ho vnímají jako slabost. Ale když poznáš jaké výhody uvolnění má je to jako droga. A to platí i v uvolnění se duševním. Kdy se lidi uvolní a udělají něco ztřeštěného po čem touží? Kdy zakřičí z plného hrdla do krajiny, jen tak, bezdůvodně? Skoro nikdo to neumí a přitom je to tak osvobozující. Jo jo. Tak uvolnění zdar, jdu zase pracovat.

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj devenky obe, jo uvolneni je "big issue", prave proto, ze diky nasemu zpusobu zivota vlastne od raneho mladi pracujeme systematicky na presnem opaku. A ano, se zatuhlosti v oblasti ramen se potykam neustale. Mate nejake ucinne tipy, jak pracovat na zlepseni?

    OdpovědětVymazat
  3. Ramena zvedám pořád a všude. Myslím, že je to znak dnešní společnosti. Přepětí a potřeby být pořád v opozici - což obraně děláš zvednutými rameny.

    Ale třeba když se při takovém tom stání s rumana v kruhu :D, snažím uvolnit ramena, bolí mě ruce daleko víc.

    Poslední dobou také při qigong mě začnou brnět prsty daleko rychleji. Až si říkám, že tohle správné není. Kór když cvičím 2-3 týdně

    OdpovědětVymazat
  4. Rad a tipů je spousta, na každého bude platit něco jiného. Jak říkala Péťa - není to jen o fyzickém uvolnění. Jít si prostě zařvat někam na pole, nebýt tak stažení morálkou společnosti, která říká: "To ne, to by se přeci nehodilo..." Líbily se mi Oshovi meditace - bušení do polštáře, vyřvávat, co tě zrovna napadne... :-)

    U toho fyzického je základ uvědomění si vlastního tělo, k čemuž by nás wushu mělo právě vést. Vědět, co zrovna teď a tady děláš, neházet všechno jen na autopilota. Třeba teď, jak píšu, jsem se přistihla, že mám zvednutá ramena, tak jsem je uvolnila. Pár minut mi to vydrží, pak je zase zvednu, pak si to uvědomím a zase je uvolním. A tak dokola, dokud to bude třeba.

    OdpovědětVymazat