Přijímací zkouška do školního taiji týmu

Jane mi včera u snídaně pověděla asi největší novinku za poslední dobu. Příští úterý v 18:30 budeme mít na taiji jakousi „přijímací zkoušku“ do školního taiji týmu. Kdo neprojde, ten má smůlu. Jak už trochu učitele znám, tak se samozřejmě musím zúčastnit a budu i hodnocená, ale vím, že mě nevyhodí. Jednak cizinců, kteří cvičí taiji, tady moc není. A hlavně, jsem tady už dva roky, s Číňany dobře držím krok a učitel souhlasil s tím, že mě podpoří v přípravě na soutěže.

Každý si má připravit: a) dva qigongy (každý jen 6 minut, celkem má jeden qigong, který tady cvičíme, cca 12-13 minut), b) jednu taiji sestavu se zbraní a jednu beze zbraně, c) dvě sestavy beze zbraně (meč nás totiž učitel ještě zatím hromadně neučil).

V čem je to tak převratné, jak jsem tvrdila na začátku?

Jde o to, že se celkově přístup učitele i školy k našemu týmu hodně změnil. Když tady začínal cvičit Levi, tréninky byly prý hodně přísné. Po tom, co si učitel otevřel vlastní byznys, moc času mu už nezbývalo a zaměření studentů se také trochu změnilo, takže jsme tréninky neměli zaměřené tolik na výkon a mohl se účastnit vlastně kdokoliv. Teď to vypadá, že se vrátíme k stavu, který panoval předtím. O tom vypovídá i čas tréninků – většina se přesunula z odpoledne na večer, kdy je v tělocvičně větší klid a učitel s námi může být po celou dobu. Slyšela jsem, že do týmu se nebudou přijímat magistři a doktoranti, přednost budou mít bakaláři, u kterých se předpokládá, že mají víc času a sil makat. Na posledních soutěžích se náš tým umístil velice dobře, vedení v tom chce pokračovat a podporovat to. Všichni naši závodníci se totiž umístili – na všech soutěžích, kterých se zúčastnili. A většinou to bylo hned první nebo druhé místo.

Pro mě to znamená více motivující prostředí, více systematický trénink, přípravy na soutěže… takže samé výhody. Jsme teď i znatelněji rozděleni na sestavy, qigongy a tuishou. Kluci teď odcházejí z tělocvičny vždycky dost unavení, protože tuishou není taneček ve dvojici. Příběhy našeho učitele jsou plné zlomených kostí, podlitin a návštěv nemocnic. To jsem tady naštěstí neviděla – jen pár modřin a nateklých rukou. Pár jeho studentů tady v minulosti zbouchalo i sandaře, tak uvidíme, jestli se ta „sláva“ opět vrátí :-))).