pátek 21. září 2012

Školní promo video


V noci jsem nemohla usnout a ráno jsem musela vstávat už v 5:15, což je pro mě strašně brzy. Naše univerzita letos slaví 60. narozeniny, takže se od pátku do neděle v celé škole natáčí promo video. Zhen Zhen mě instruovala, abych sehnala nějaké zahraniční studenty, protože jsme také součástí. Poslala jsem všem zprávy s tím, aby mi dali vědět, jestli se zúčastní. Pár lidí se normálně omluvilo, někteří nereagovali vůbec. Robertovi jsem dohodila natáčení akčnějšího filmu – Joel totiž hledal pro film, ve kterém také bude, nějakého urostlého cizince, který aspoň trochu umí bojová umění. Robert tak stráví cca týden v Kunshanu, dostane za to nádherných asi 8000 RMB. Škoda, že nechtěli žádnou holku :-)). Nakonec jsme se ráno v 6 hodin sešli tedy jenom tři zahraniční studenti – já, Kiki (Benin) a Avi (Indie). S Kikim to bylo tradičně složité, protože byl překvapený, že mu o tom říkám já a ne nějaký Číňan nebo rovnou že ho nepozval na natáčení sám režisér :-D. Uhrála jsem to ale dobře, takže jsme se tam nakonec přeci jen sešli. Jak viděl, že jde o profesionální filmový štáb, tak se celý rozzářil a nadšeně spolupracoval, ani si nestěžoval, že to celé trvalo 4 hodiny.
Ráno se natáčelo před hlavní administrativní budovou – lví a dračí tanec (podívejte se na foto: http://kacnupi.rajce.idnes.cz/Nataceni_promo_videa_SUS/). Kluci fakt strašně makali – každý záběr se musel opakovat několikrát. Ani ne proto, že by nebyli dobří, ale spíš proto, že si režisér rozmyslel, že to bude z jiného úhlu ještě lepší, že nevyskočili dostatečně synchronně atd. Opakovali to několikrát, ale vždy do toho šli naplno. Režisér si všechny od nás moc pochvaloval. Je zvyklý natáčet celovečerní filmy s profesionály, ale s námi to prý dobře odsýpalao a byla to příjemná práce. Záběry se dělaly jak celkové, tak detailní. Do jednoho záběru si vybrali mě, že mě bubeník bude učit hrát na buben :-D. V životě jsem to ještě nedělala, ale nebyl to problém – o to, že to neumím, právě šlo. Kamarádka se ptala, jestli mě nemají nějak učesat nebo tak a rejža na to: „Ne ne, ať je přirozená, je moc krásná, tak jak je!“ Jsem se začervenala O:-). Jednou jsem si zkusila do toho trochu zabušit, pak přišel učitel Wang a instruoval bubeníka, aby mi to trochu víc vysvětlil. A jak mi to vysvětloval a já se snažila bubnovat, tak mě natáčeli. Měla jsem se tvářit zaujatě a nadšeně zároveň. To nebyl vůbec žádný problém, protože mě to naprosto dostalo. Bubny se mi vždycky líbily, ale neměla jsem možnost si to vyzkoušet. Moc bych se to chtěla naučit!!!
Další záběr se dělal na zemi, kdy jsme měli vytvořit skupinku studentů spolu s Číňany – budou nás natáčet, jak obdivujeme lvy a draka, kteří tančí před námi. Kiki byl přímo v záběru, mě postavili vedle něj. Sranda byla, že se ke mně automaticky nahrnuli jen Číňané-kluci, holky stály víc vpravo. Kluci se na mě usmívali, takhle zblízka někteří z nich cizinku asi ani neviděli :-D. Strašně se ale ostýchali a byly mezi námi velké mezery. V tom na ně režisér zakřičel: „Čeho se bojíte? Namáčkněte se na ní trochu!“ Kluci se najednou proměnili, byli všude kolem mě a jeden z nich mě na chvíli chytil kolem pasu, aby mě posunul víc doprava. Kiki dostal mikinu od Guo Hai, protože měl na triku velký nápis Samsung, což se nehodilo. Jakmile režisér zakřičel: „Akce!“ měli jsme ohromeně sledovat vystoupení před námi, výskat, tleskat, prostě cokoliv. Natáčeli jsme to 5x, protože jsme se občas překrývali a nebyli jsme všichni v záběru, Kiki měl problém tvářit se „zasněně“, jak dostal za úkol… Moc jsem litovala kluky-lvi, protože museli 5x přeskakovat koleje pro kameru tam a zpátky.
Potom jsme si všichni snědli snídani (jeden knedlík plněný zeleninou, jeden plněný masem, vajíčko natvrdo a sojové mléko). Po snídani se pokračovalo – lví a dračí tance blízko na kameru – to se opakovalo hodněkrát, protože dvakrát se jeden zadek zakopl o nohu lva, kterého přeskakoval, potom se režisérovi nelíbilo, že při doskoku nepřistáli dokonale najednou, pak že dračí hlava nebyla celá v záběru. Kluci trochu nechápali, proč to musí dělat tolikrát, ale povzbuzovali se a nakonec to zvládli dokonale. Kolem postávalo hodně lidí, kteří přihlíželi, všichni jsme jim u posledního záběru zatleskali, pískali jsme a chválili je. Dost je to potěšilo. Dál si vytáhli Kikiho, že bude dělat lví tanec – natáčeli ho, jak se to učil, natáčeli ho, jak tančil jako lví hlava… Na závěr jsme měli každý po sobě do kamery rychle zakřičet nějaké poselství ve třech jazycích – čínsky, anglicky a v mateřštině. Avi šel první a vybral si to nejjednoduší: Miluju Čínu, Miluju Wushu, Miluju SUS… šla jsem hned po něm a chtěla jsem navázat: Miluju zeleninové knedlíky, Miluju mléčný čaj, Miluju smažené nudle… ale neprošlo mi to, chtěli něco víc oduševnělého :-). Tak jsem jim řekla, že wushu miluju už od dětství a právě to a čínská kultura, to mě přivedlo do Číny. Nic lepšího mě v tom mžiku nenapadlo. Kiki si dával na čas, sypal ze sebe celé chvalozpěvy na Čínu. Byli ale super, protože ho nechali domluvit, natáčeli ho, prostě to neutli. Jen mu pak řekli, aby to zkrátil a řekl to rychleji. Musím říct, že nakonec se to Kikimu skvěle povedlo – neznělo to moc „miluju všechno čínské“, ale bylo to od srdce. Kiki vůbec celý den vypadal naprosto nadšeně – že ho natáčeli, že ho fotili, že si mohl vyzkoušet lví tanec, který ho naprosto dostal, že všechno odsýpalo a bylo to fakt profesionální. Je sranda, že kdykoliv vidíte cizince mluvit o Číně, tak nezapomene říct: „Miluju Čínu“, to je prostě povinnost. A i když je to kolikrát jenom fráze, tak Číňanům to udělá radost vždycky.

2 komentáře:

  1. Ještě štěstí že mě si vědět nedala vůbec, já bych tam asi říct nemoh že miluju SH :D

    OdpovědětVymazat
  2. Tvoje číslo nemám, psala jsem to Olině, ale neozvala se mi, tak nevím.

    OdpovědětVymazat