V noci
jsem nemohla usnout a ráno jsem musela vstávat už v 5:15, což je pro mě
strašně brzy. Naše univerzita letos slaví 60. narozeniny, takže se od pátku do
neděle v celé škole natáčí promo video. Zhen Zhen mě instruovala, abych
sehnala nějaké zahraniční studenty, protože jsme také součástí. Poslala jsem
všem zprávy s tím, aby mi dali vědět, jestli se zúčastní. Pár lidí se
normálně omluvilo, někteří nereagovali vůbec. Robertovi jsem dohodila natáčení
akčnějšího filmu – Joel totiž hledal pro film, ve kterém také bude, nějakého
urostlého cizince, který aspoň trochu umí bojová umění. Robert tak stráví cca
týden v Kunshanu, dostane za to nádherných asi 8000 RMB. Škoda, že
nechtěli žádnou holku :-)). Nakonec jsme se ráno v 6 hodin sešli tedy
jenom tři zahraniční studenti – já, Kiki (Benin) a Avi (Indie). S Kikim to
bylo tradičně složité, protože byl překvapený, že mu o tom říkám já a ne nějaký
Číňan nebo rovnou že ho nepozval na natáčení sám režisér :-D. Uhrála jsem to
ale dobře, takže jsme se tam nakonec přeci jen sešli. Jak viděl, že jde o
profesionální filmový štáb, tak se celý rozzářil a nadšeně spolupracoval, ani
si nestěžoval, že to celé trvalo 4 hodiny.
Ráno
se natáčelo před hlavní administrativní budovou – lví a dračí tanec (podívejte
se na foto: http://kacnupi.rajce.idnes.cz/Nataceni_promo_videa_SUS/).
Kluci fakt strašně makali – každý záběr se musel opakovat několikrát. Ani ne
proto, že by nebyli dobří, ale spíš proto, že si režisér rozmyslel, že to bude
z jiného úhlu ještě lepší, že nevyskočili dostatečně synchronně atd.
Opakovali to několikrát, ale vždy do toho šli naplno. Režisér si všechny od nás
moc pochvaloval. Je zvyklý natáčet celovečerní filmy s profesionály, ale s námi
to prý dobře odsýpalao a byla to příjemná práce. Záběry se dělaly jak celkové,
tak detailní. Do jednoho záběru si vybrali mě, že mě bubeník bude učit hrát na
buben :-D. V životě jsem to ještě nedělala, ale nebyl to problém – o to,
že to neumím, právě šlo. Kamarádka se ptala, jestli mě nemají nějak učesat nebo
tak a rejža na to: „Ne ne, ať je přirozená, je moc krásná, tak jak je!“ Jsem se
začervenala O:-). Jednou jsem si zkusila do toho trochu zabušit, pak přišel
učitel Wang a instruoval bubeníka, aby mi to trochu víc vysvětlil. A jak mi to
vysvětloval a já se snažila bubnovat, tak mě natáčeli. Měla jsem se tvářit
zaujatě a nadšeně zároveň. To nebyl vůbec žádný problém, protože mě to naprosto
dostalo. Bubny se mi vždycky líbily, ale neměla jsem možnost si to vyzkoušet.
Moc bych se to chtěla naučit!!!
Další
záběr se dělal na zemi, kdy jsme měli vytvořit skupinku studentů spolu
s Číňany – budou nás natáčet, jak obdivujeme lvy a draka, kteří tančí před
námi. Kiki byl přímo v záběru, mě postavili vedle něj. Sranda byla, že se
ke mně automaticky nahrnuli jen Číňané-kluci, holky stály víc vpravo. Kluci se
na mě usmívali, takhle zblízka někteří z nich cizinku asi ani neviděli
:-D. Strašně se ale ostýchali a byly mezi námi velké mezery. V tom na ně
režisér zakřičel: „Čeho se bojíte? Namáčkněte se na ní trochu!“ Kluci se
najednou proměnili, byli všude kolem mě a jeden z nich mě na chvíli chytil
kolem pasu, aby mě posunul víc doprava. Kiki dostal mikinu od Guo Hai, protože
měl na triku velký nápis Samsung, což se nehodilo. Jakmile režisér zakřičel:
„Akce!“ měli jsme ohromeně sledovat vystoupení před námi, výskat, tleskat,
prostě cokoliv. Natáčeli jsme to 5x, protože jsme se občas překrývali a nebyli
jsme všichni v záběru, Kiki měl problém tvářit se „zasněně“, jak dostal za
úkol… Moc jsem litovala kluky-lvi, protože museli 5x přeskakovat koleje pro
kameru tam a zpátky.
Potom
jsme si všichni snědli snídani (jeden knedlík plněný zeleninou, jeden plněný
masem, vajíčko natvrdo a sojové mléko). Po snídani se pokračovalo – lví a dračí
tance blízko na kameru – to se opakovalo hodněkrát, protože dvakrát se jeden
zadek zakopl o nohu lva, kterého přeskakoval, potom se režisérovi nelíbilo, že
při doskoku nepřistáli dokonale najednou, pak že dračí hlava nebyla celá
v záběru. Kluci trochu nechápali, proč to musí dělat tolikrát, ale
povzbuzovali se a nakonec to zvládli dokonale. Kolem postávalo hodně lidí,
kteří přihlíželi, všichni jsme jim u posledního záběru zatleskali, pískali jsme
a chválili je. Dost je to potěšilo. Dál si vytáhli Kikiho, že bude dělat lví
tanec – natáčeli ho, jak se to učil, natáčeli ho, jak tančil jako lví hlava… Na
závěr jsme měli každý po sobě do kamery rychle zakřičet nějaké poselství ve
třech jazycích – čínsky, anglicky a v mateřštině. Avi šel první a vybral
si to nejjednoduší: Miluju Čínu, Miluju Wushu, Miluju SUS… šla jsem hned po něm
a chtěla jsem navázat: Miluju zeleninové knedlíky, Miluju mléčný čaj, Miluju
smažené nudle… ale neprošlo mi to, chtěli něco víc oduševnělého :-). Tak jsem
jim řekla, že wushu miluju už od dětství a právě to a čínská kultura, to mě
přivedlo do Číny. Nic lepšího mě v tom mžiku nenapadlo. Kiki si dával na
čas, sypal ze sebe celé chvalozpěvy na Čínu. Byli ale super, protože ho nechali
domluvit, natáčeli ho, prostě to neutli. Jen mu pak řekli, aby to zkrátil a
řekl to rychleji. Musím říct, že nakonec se to Kikimu skvěle povedlo – neznělo
to moc „miluju všechno čínské“, ale bylo to od srdce. Kiki vůbec celý den
vypadal naprosto nadšeně – že ho natáčeli, že ho fotili, že si mohl vyzkoušet lví
tanec, který ho naprosto dostal, že všechno odsýpalo a bylo to fakt
profesionální. Je sranda, že kdykoliv vidíte cizince mluvit o Číně, tak
nezapomene říct: „Miluju Čínu“, to je prostě povinnost. A i když je to kolikrát
jenom fráze, tak Číňanům to udělá radost vždycky.
Ještě štěstí že mě si vědět nedala vůbec, já bych tam asi říct nemoh že miluju SH :D
OdpovědětVymazatTvoje číslo nemám, psala jsem to Olině, ale neozvala se mi, tak nevím.
OdpovědětVymazat