První taiji týden

Začátky jsou vždycky těžké. A já byla po létě doma opět na začátku. V určitém slova smyslu. Hlavně tedy co se týče kondice. Mám navíc problémy se spaním a stravou, takže na tom fyzicky nejsem moc dobře, i když samozřejmě neumírám ani nejsem nemocná – z hlediska tréninku, jinak je mi fajn.

Taiji začínalo v úterý a končilo v pátek, protože učitel Xie Ya Lei v neděli letí do Německa, jako již několikrát. Na první hodině nám opět trochu popovídal o sobě (pro nově příchozí připomněl, že je šestinásobným mistrem Číny, tedy světa :-) ), načrtl rozvržení tréninků, jejich cíle a kladl nám na srdce, že taiji, to není jen trénink v tělocvičně. Jde o celkovou kultivaci sebe sama (čtení knih, sledování wushu videí, studium, spánek, jídlo, péče o zdraví atd.).

Neměla jsem tento týden sílu vstávat dřít jak v pozdním dopoledni, takže modernu jsem brala jen informačně. I když v pondělí jsem si udělala skvělý trénink přesně podle plánu a měla jsem z toho radost. Jinak jsem si šla občas zašmrdlat mečem, trochu zaposilovat a bylo to. Soustředila jsem se víc na taiji, abych se do toho dostala co nejrychleji. V pondělí, úterý a ve čtvrtek trénujeme večer (18:00 – 20:30). Ve středu a v pátek cvičíme normálně od 14:30 oficiálně do 17:00, ale stane se, že tam jsme až do 18. hodiny… ufff….

Než se učitel vrátí z Německa, máme opakovat. To zahrnuje i dvě sestavy, které nás učitel co jsem tady neučil. A samozřejmě qigongy. Na začátku si vždycky projedeme 2x sestavu 24 pohybů. Tu jsem si nikdy nestihla zapamatovat. Ač je nejjednodušší a nejkratší z těch, které jsem se tady učila, tak se mi to prostě nepovedlo, protože jsem se současně s tím musela učit ještě hromadu jiných věcí. Další „neznámá“ sestava je yangová 42 (nová). Já umím jen 40 (stará). Kdo ty sestavy neumí, tak strašně řeší, že to neumí a musí se to rychle naučit, než se učitel vrátí. A já říkám… no, to sem psát nemůžu, ale něco v tom smyslu, že na to házim bobek. Moje teorie o tom, že nejdůležitější je umět pohyby, mě ještě nezklamala (ani v jednom z wushu stylů, kterými jsem zatím prošla). Takhle jsem schopná v pohodě zacvičit celou 24ku – s pár naťuknutími od spolužáků to zacvičím sama, protože ty pohyby a jejich kombinace znám. To samé je se 42kou s tím rozdílem, že je tam pár pohybů, které jsem do té doby ještě necvičila = neumím je. Takže se tím nestresuju, to přijde. Učitel nám opět připomněl, že bychom měli umět sestavy všech stylů. To je pro mě dost hrozba, protože i když nezastírám, že wu styl je pěkný, tak jsem se vůči němu nějak zablokovala a prostě se ho učit nechci, ty pohyby jsou pro mě dost nepřirozené. Navíc je tady o to víc důležitější flexibilita kotníků, kterou nemám, takže je to vždycky porod. Mám ale ještě čas na to, abych to zlomila. Wu (武) styl, to je jiná, ten mě baví a sestavu nemám problém si pamatovat. Většinou se teď trénuje 56ka – ta je u mladších studentů nejoblíbenější, z nejrůznějších důvodů. Většina mladých před vstupem na univerzitu necvičila taiji, ale modernu nebo něco podobného, soutěžní chen 56 je tedy trochu kompromis mezi hardcore taiji a tím, co dělali předtím. Jedna kamarádka mi řekla, že ji má nejraději, protože jsou ty pohyby hodně čisté, od ostatních sestav se dost odlišují, dobře se tedy pamatuje.

Já jsem tento týden pojala taiji trénink jako procvičovací. Za začátku (nebo když už jsem moc unavená) opakuji systematicky všechny sestavy, které jsem se do teď naučila. V hlavní části se věnuji dvěma věcem – když nemám unavený den, tak jedu 56ku, když mě bolí nohy, tak yi lu. 56ku teď beru jako dobrou pro fyzickou kondici a větší „otevřenost“ pohybů. Yi lu, jak říkal učitel, cvičí hlavně gongfu. Obě sestavy mi přinášejí naprosto odlišné pocity. 56ka trochu podobné jako když cvičím modernu – fyzické vypětí, radost, nadšení… ale nic extrémního. Po docvičení se netlemím jako tele (což se mi někdy u moderny stává :-D), ale cítím se příjemně uvolněná. Lao jia, to je něco úplně jiného, vnitřního, osobního, lépe v ní cítím napětí a uvolnění. Dobře se mi cvičí ve dnech, kdy nemám moc mluvnou náladu, kdy se orientuji spíš sama k sobě dovnitř. Tak snad se mi to povedlo aspoň trošku vysvětlit. Jak vnímám Wu (武) sestavu zatím popsat neumím. Na závěr tréninku máme ještě za úkol cvičit qigongy.

Kromě velkého počtu studentů a relativně nových tváří, je tu další novinka. Vecpal se k nám na trénink i můj přítel. Stálo ho to ale hodně tanečků. I když vím, že studenti učitele Xie vnímají jako Mistra, stejně mě překvapilo, když jsem zjistila, jak se ho všichni neskutečně bojí. To já se bojím tedy jiných učitelů… To bude asi tím, že jsem cizinka. Takže tedy, Ya Qiang s ním o cvičení několikrát mluvil, nosil mu dárky (tady se to nebere jako úplatek ale jako normální součást udržování dobrých vztahů za účelem pozdějšího vyjednávání). Učitel ho stále odmítal s tím, že je tam moc lidí. Mimo jiné se ho také ptal, proč chce taiji cvičit a jestli má pevnou vůli. Naposledy mu řekl, že si o tom promluví znovu, až se vrátí ze zahraničí. Jako neznalá cizinka bych po prvním odmítnutí již nenaléhala s přesvědčením, že bych tím učitele nepříjemně obtěžovala. Opak je pravdou. To je jako třeba ve filmu Americký Shaolin, kdy nějakou dobu musel čekat před branou kláštera – v dešti, větru, bez hnutí… a až poté byl vpuštěn. Byla by sranda vidět lidi dychtící cvičit s učitelem dřepět před wushu katedrou… :-) Ještě že tady nesněží… :-) Ya Qiang stejně na trénink dorazil s tím, že pokud nezačne teď, bude potom mít problém, protože se budou učit nové věci a on nebude zvládat ani ty staré. Učitel ho nechal cvičit v tělocvičně s ostatními, nepromluvil na něj, ani se na něj nepodíval. Při aplikacích jsme se měli rozdělit do dvojic. Bylo mi nepříjemné, že nás ostatní tak nějak dali k sobě, protože vědí, že spolu chodíme. Po pár pohybech jsme se různě proházeli, nemám zájem o to, aby náš vztah probíhal v tělocvičně. V tělocvičně se trénuje – alespoň během tréninků O:-). Nechci dělat stejné chyby několikrát. Pro chudáka Ya Qianga nebylo mé odmítnutí zrovna příjemné, ale pokud necvičí taiji pro taiji, tak tam nemá co dělat. To jsem mu řekla hned, když přišel s tím, že bychom tak spolu mohli být víc. Učitel má antény a smiloval se nad ním. Pozval si ho k sobě, aby na něm ukázal několik technik. Tím mu beze slov dal najevo, že je přijatý. Bylo vidět, jak se Ya Qiangovi ulevilo, svěřil se mi totiž, že se ještě nikdy nikoho nebál tak, jako učitele Xie. Byl z něho nervózní skoro celý týden. Jeden den dlouho stál před tělocvičnou a rozhodoval se, jestli půjde dovnitř nebo ne. A potkal se tam s přítelem You You, také sandista. Shodli se na tom, že by chtěli jít dovnitř, ale mají z učitele strach, takže raději počkají venku .-D. No a já měla radost, když mi začal vyprávět o tom, jak vnímal taiji cvičení – naposledy taiji cvičil před 4 lety a nebavilo ho to. Tentokrát ho to naprosto nadchlo, stejně tak i přátelská atmosféra, která v tělocvičně panuje. Druhý den jsme si dali sraz dříve a učila jsem ho 56ku. Chválil mě, že učím moc dobře. Jako student ale moc dobrý není, to vím už z hodin qigongu, na které chodil s námi. Patří k lidem, kteří si myslí, že toho hodně vědí a umí. Rovnou jsem mu řekla, ať teď zapomene na nějaký svůj styl a na to, že si myslí, že taiji trochu umí. Nejdříve se musí naučit správně cvičit pohyby v jejich surové podobě, potom začít imitovat učitele a naše spolužáky. A až potom přijde čas pro jeho vlastní verze. Jinak to nejde. Jak jedno moudro říká, do plné sklenice se již nic nevejde. Má ale trpělivost se mnou cvičit qinnu, navíc je to kluk a má sílu, tak mám šanci se konečně něco fakt naučit. Myslím, že jeho přítomnost je příjemným osvěžením.

Ve čtvrtek jsem už pociťovala velkou únavu. Pravé rameno mi ztěžklo po tréninku s mečem, nohy a zadek po taiji. V pátek už jsem moc nízké postoje nezvládla a dnes jsem měla v obchodě problém jít do dřepu, když jsem si chtěla prostudovat šampon na vlasy. Musela jsem se přidržet regálu, abych si mohla dřepnout, vzít si ho a zase pomalu vstát. Nejhorší je, když mi něco upadne na ulici a nemám se při shýbání čeho držet :-D.

太极好!