Skvělý trénink

V sobotu jsme trénovali opět od 11h. Dorazila jsem dřív, tak jsem se šla zahřát do vedlejší tělocvičny a chvíli jsem sledovala jednoho cizince, kterého kamarád učil opilou pěst. Musím říct, že ten cizinec cvičil fakt výborně.

Před začátkem jsem přešla do týmové tělocvičny, kde probíhala pěkná pařba :-D. Trenéři tam nebyli, takže měli puštěnou hudbu na plné pecky (na stěnách visí velké repráky). Bobo učil jednoho kluka break-dance, holky klábosily, Cai učil Maliho kopí a sám trénoval skoky. Ostatní ho popichovali, ale ze cviku ještě nevyšel. Zavolal na mě, abych ho sledovala, že skočí XFJ 720°. No a skočil to jako by nic. Všichni jsme mu zatleskali a začal trénink. Při protahování mi nadšeně vyprávěl, že ještě nepatří do starého železa a i po operacích může normálně skákat, takže příští rok půjde na soutěž. V tom ho rozhodně podporuji a už se těším, až se na něj půjdu podívat.

Protože jsem v pátek kromě jedné 56ky taiji vůbec necvičila, byla jsem v sobotu hezky uvolněná. Poprvé začátku tohoto šk. roku jsem bez bolesti zase dosedla oba provazy, rozštěp sice neudělám, ale není to taková katastrofa. První řada kopů mě dost bolela, ale pak to přešlo a cítila jsem se plná energie. Jak byl Cai nabušený, tak nás u základních pohybů dost péroval = skvěle výživný trénink. Při sestavách už zase začal vystrkovat růžky, ale řekla jsem mu, že ty věci probereme po tréninku, a byl klid.

Ten trénink měl pro mě tři výrazné body – takové, které se mi „přihodily“ poprvé v mém cvičebním životě.

1. Konečně jsem zvládla udělat přední podmet na drsném koberci s lehkostí, bez záseků, o 720° a vždy, nezkazila jsem ani jeden pokus.

2. Podařilo se mi uvolnit nástup a změnit techniku motýlka. Dokonce jednou jsem ho skočila skoro přesně tak, jak by měl být. To byl nejsilnější okamžik dne. Letěla jsem vzduchem a věděla jsem, že je to správně. Slyšela jsem, jak na mě Cai křičí, že to bylo super, že přesně takhle to má být. Hned po dopadu jsem začala křičet zpátky k němu, že jsem to cítila, že to bylo super :-). Naprostá a sdílená radost. Potom se mi to už stejně udělat nepovedlo, ale jsem na dobré cestě. Cai vyskočí a ještě během letu se dokáže dostat o úroveň výš (díky zadní noze)! To samé při XFJ a bailianu.

3. Druhá část mého meče mi párkrát vyšla moc dobře – uvolněně, rychle a víceméně přesně. Jakmile jsem ale dala trenérovi do ruky telefon, aby mě natočil – abych sama viděla, jak to vypadá a poučila se z chyb, tak mi to přestalo jít :-). I když v tu chvíli za sebou měla jen 1,5 hodiny tréninku, byla jsem naprosto vyšťavená – už jsem se nedokázala uvolnit.

Na konci jsme si oba sedli na koberec, já se protahovala a uvolňovala svaly, Cai kouřil a vyprávěl mi všechno možné, až jsem se divila, že mi povídá takové osobní věci.

Po tréninku jsem se cítila uvolněně a naprosto úžasně. Tak mě ani moc nenaštvalo, že mi někdo ukradl můj krásný duhový deštník… V prvním patře totiž probíhal basketbalový zápas, to znamená, že tam byla spousta lidí zvenku. Studenti by mi deštník určitě nevzali, protože každý má svůj. No, nevadí, tady je to všude kousek.