První dva dny v Šanghaji

Ukázalo se, že v mém pokoji přes léto určitě nebydleli žádní Číňané, Vietnamci, Korejci ani Afričané, protože nebyl v tak hrozném stavu, v jakém jsem ho čekala. Představte si, že jste z Prahy odlétali v neděli dopoledne, do SH dorazili v pondělí dopoledne, oči jste nezamhouřili. A teď vás čeká úklid celého pokoje (spolubydlící ještě nedorazila, což je na jednu stranu i výhoda, protože se mi neplete u vybalování a věci si můžu odkládat, kam chci). Ya Qiang mi pomohl utřít větrák a donést těžké krabice věcí z patra pod námi (4 obr krabice a další menší – v tom jsem skladovala věci přes léto), který máme nad hlavou, poslala jsem ho do práce a dala se do úklidu. Setřít prach ze všeho. Zprovoznit lednici. Zprovoznit internet – nepodařilo se. Zamést. Vytřít. Přeskládat postele tak, jak jsme je měly původně. Zamést. Vytřít. Celý den se mi dost točila hlava a nebylo mi moc dobře, takže jsem to už v pět hodin odpoledne zapíchla. Bez večeře, takže když jsem se druhý den ráno v 7:25 probudila, bylo mi ještě hůř. Volala jsem příteli, kdy se uvidíme, a on že nám donese snídani. Výborně, hned jsem se dala do dalšího úklidu a vykládání věcí. Po snídani jsme trochu odpočívali a vydali se do Walmartu nakoupit potřebné věci (toaletní papír, prášek na praní, mléko, jogurtové mléko, citrony, baterky do hodin, černý krém na kožené boty, sprchovou houbu, mýdlo na ruce, háčky…). Nůž na citrony jsme zapomněli koupit. Po dva předchozí roky jsem totiž používala nůž spolubydlící, protože to bylo tak jednou za 3 měsíce, nekoupila jsem si vlastní. Také jsem se nechala nachytat a koupila si místo nějakého „normálního“ čističe na WC a koupelnu bělidlo. Na radu přítele. Ono je to s ním vůbec často ještě náročnější, než kdybych byla sama. Ještě nemám koupelnu celou hotovou, ale myslím, že kdybych ten přípravek používala ještě chvíli, tak se mi rozpustí i rýhy na dlaních a prstech, mám je teď fakt dokonale jemné. Když jsme to všechno dopravili na pokoj, vydali jsme se ještě do Auchanu, kde jsem nakoupila pár dalších věcí a hlavně jsem s telefonem zkoušela, kde mají dobrou wifi, že tam pak zajdu s PC, abych mohla na net a hlavně na FB podívat se, kdy moje spolubydlící vlastně dorazí. Půjdu tam ve středu ráno (zítra), u snídaně se na to mrknu a dám na blog tyhle články.

Po nákupech přítel hodinu spal, zatímco jsem dál uklízela. Pak se vydal do práce a já neúnavně pokračovala. Musím říct, že jsem jela jako fretka, ale stejně to neubývalo. A to i díky jedné „šťastné“ příhodě. Včera jsem si šla do recepce koupit kartu na praní, protože moje je už vyčerpaná (jo, úplně hotová :-) ). Byla tam zrovna ta uvolněnější (= nedbalá) slečna a dala mi jednu kartu s tím, ať ji jdu vyzkoušet, že neví, který je to typ. Tak jsem šla k pračkám, hned mi došlo, že to musím vyzkoušet tak, že budu jako prát, čímž přijdu o 3 yuany. Vrátila jsem se a říkám jí to, že tak to nejde, ne. A ona, že to nevadí. Jasně, že jí to nevadí, protože to jsou moje peníze. Nemohla jsem si tam ani dát prádlo, protože jsem neměla prací prášek. Takže se na kartě ukázalo 90. To znamená, že jde o stovkovou kartu. Dala jsem jí cca 70 yuanů a ona se ještě loučí s tím, že takhle budu moct prát hodně dlouho. Dnes dopoledne jsem se tady vydala prát a překvapilo mě, že při první pračce mi z karty uteklo hned 30 bodů. U té druhé už jsem měla už jen 30. Když jsem si pak šla pro vyprané prádlo, zjistila jsem, že jedna pračka je rozbitá = mé oblečení plavalo ve studené vodě. Tak jsem to jen přendala do druhé pračky a přiložila kartu. Na kartě se mi ukázala nula. Jo, s touhle budeš prát pěkně dlouho. Celkem třikrát. Pěkně děkuji. Po půl hodině jsme šli s přítelem ven, že si koupím něco k jídlu. On se šel aktivně podívat na pračku, jestli už doprala. Ve chvíli, kdy tam dorazil, se zrovna nic nedělo a on otevřel víko a hned mi hlásil, že tahle je také rozbitá. Ach jo ta jsem se ji chystala vypnout. Vteřinu předtím jsem zaslechla, jak se opět dává do pohybu, ale to už bylo pozdě, protože jsem stlačila gombík na vypnutí. Nekřičela jsem, ale naštvaná jsem byla velice. Poslala jsem ho do práce a šla si to k umyvadlu celé vyždímat sama, protože kdyby tam byl déle, asi bych už i křičela. I po vyždímání se ten kyblík do 4. patra, ve kterém bydlím, pěkně pronesl. Hodila jsem si to na sušák a pokračovala v úklidu. Všeho jsem se zbavila, už mi zbyly jen dvě krabice plné oblečení, které čeká na vyvětrání nebo na vyprání, protože všechny věci, které byly ve velkých papírových krabicích, strašlivě smrdí. Něco jsem si už vyprala v ruce, víc se mi na sušák nevejde, tak jsem toho nechala a snad zítra dostanu novou prací kartu, dnes k dostání nebyla. Jo a měla jsem rozbité prkénko. Zavolala jsem Strejdu, aby mi to opravil. Předtím už jsem měla ale záchod umytý. Když jsem se šla na něj podívat, jak mu to jde od ruky, viděla jsem, jak svými špinavými botami stojí na záchodové míse. No super, děkuji. Větrák v koupelně nefunguje, jedno madlo tam nedrží (vteřinová lepidla mi ztvrdla a nepovolila ani v horké vodě), síťku na komáry máme už jen v jednom okně, lítá mi tu otravná moucha… Na druhou stranu jsem objevila víc zásuvek, tak to vypadá, že nebude nutné použití tolika prodlužovaček jako předtím. Ukradla jsem si na chodbě jeden stolík s dvěma vyššími fochy, chystám se je použít na body. Sice to mám tady za sebou, tedy kousek od postele, ale nedá se svítit. Teda jo, světla tady naštěstí fungují. I když mi tady tedy hodinu nešla elektrika. Přítel se pokusil rozsvítit v koupelně, něco ruplo a všechno přestalo fungovat. Do něčeho se začal vrtat na chodbě a pak v mém pokoji na chodbě. Ruplo to znovu. Tak jsem ho odtamtud raději vykázala s tím, že jestli něco rozbije, bude to na mě. Když jsem něco zase žádala po recepční, stála po mé pravici slečna s černými vlasy, tak jsem ji automaticky pozdravila čínsky. Pak mi došlo, že jde o cizinku, ta jsem to zopakovala ještě jednou anglicky. Když jsem byla na odchodu, recepční mě zavolala zpět s tím, jestli jí nepomůžu přeložit, co ta slečna chce. A to pracuje na recepci pro cizince, takže základní angličtinu by měla ovládat. A s tou slečnou jsme základní angličtinou opravdu problém odhalily. Dostalo se jí nakonec stejné odpovědi jako mě: dnes večer nebo zítra za vámi někoho pošleme.

Naše univerzita měla na návrat cizinců a příchod těch nových celé dva měsíce, kdy si tady váleli šunky. A samozřejmě nic připraveného nebylo, není a do příštího týdne rozhodně nebude. Přitom by to bylo jednoduché a všem by se o dost ulevilo. Ale to bychom nesměli být v Číně. Na druhou stranu tady jsou všichni od rána do večera, takže když vím, za kým zajít a častěji je upomínám, tak všechno dostanu – klidně mi sem přijde opravář v půl deváté večer. Jsem zvědavá, jak se jim bude líbit můj nový (ukradený z chodby) stolek, až sem přijdou na internet :-).

A něco na konec. Přítel končí v práci v šest hodin. Byli jsme domluvení, že přinese jídlo a půjdeme se někam projít. V půl sedmé mi volá, že už jde ven a co že chci jíst. Vysvětlila jsem mu to. Za 10 minut mi volá znovu, aby si to upřesnil. A snažil se mi vnutit to, co jsem mu v prvním hovoru už sama řekla, že nechci. Do půl hodiny dorazí. Uklízím dál. Najednou kouknu na hodiny a vidím, že je osm večer. Hmmm. Kouknu znovu a ¾ na devět. Měla jsem strašný hlad, tak jsem si udělala instanční kaši, napsala mu zprávu, abych zjistila, jestli se mu nic nestalo a zároveň mu oznámila, že už nic nosit nemusí, protože jsem se najedla a chystám se spát, takže se uvidíme další den. Potom mi donesl kopí v obale, které jsem na něj koupila. Původně jsem ho v tom chtěla nechat, ale nakonec jsem ho vytáhla ven, protože si pamatuji, že když jsou tyče v tělocvičně dlouho pod kobercem, vlhnou a není to pro ně dobré. Super, hrot zrezivělý (a to je to kopí staré cca 3 měsíce) a tlustý konec tmavý, červený… prostě obalený nějakým hnusem. Něco šlo dolů, ale stále to tam je prostě vidět. A to jsem to vzala tím mým slavným bělidlem. Zítra to zkusím vzít drátěnkou, až si ji k tomuto účelu pořídím. Když to nepustí, zeptám se trenéra, co s tím, asi by nebylo úplně zdravé se toho dotýkat při cvičení. Pak si třeba promnout oko… Bělidlo z rukou pouští až po delší době, i když si je umyjete pořádně mýdlem. To jsem zjistila hned, jakmile jsem si při sprchování zajela prsty do očí a i jinam. Pak jsem si ruce vydrhla znovu, snad mi nevypadají vlasy, které jsem si potom umyla…

Zítra půjdu snídat tam, kde mají wifi, snad se připojím, snad se i nasnídám, aniž by mi bylo nevolno. Snad ještě předtím stihnu koupit fungující kartu na praní a snad i vyreklamuji tu, se kterou bych podle recepční vyprala pro celou kolej. Pak se chystám na trénink. Večer bych se měla vidět s pár čínskými kamarádkami.

V obchodě jsem potkala Joela (Švédsko), domluvili jsme se, že neděle budeme s Caiem trénovat spolu. Hodně věcí cvičí lépe než já, tak to bude motivace, navíc je s ním sranda, ráda s ním trénuji. Takovouhle vzpruhu po líném létě potřebuji.

Po tom všem mám samozřejmě pěkně unavená záda a namožená lýtka. Nějak se mi ale povedlo ušetřit hodně místa, vyhodit zbytečnosti, z toho mám velkou radost.

Ještě jsem zapomněla, venku od rána prší. Jak se mi co crocsek dostal píseček, tak se mi sedřela kůže na obou chodidlech. Vzpomněla jsem si na mamku :-).

Tak nevím, kdo stále tvrdí, že se mi nic špatného neděje, že mi v Šanghaji roste štěstí jako houby po dešti a mám to tady jednoduché. Snažím se prostě jen navzdory všemu makat, přizpůsobovat se a učit se pracovat s tím, co zrovna je. A že někdy toho moc není…