První trénink taiji

Jeden celý den trvalo, než jsem zjistila, jestli je v pondělí taiji trénink nebo ne. Nikdo nic nevěděl a pokud ano, tak se informace od jednotlivých lidí ani náhodou neshodovaly. To samé se mimochodem děje v naší studentské kanceláři. Potěšilo mě, že jsem odpoledne nepřišla do tělocvičny sama – přišly tam ještě dvě čínské spolužačky, k těm se info o změně také nedoneslo. A že prý se bude tedy cvičit večer. To mi potvrdil i Ya Qiang po telefonu – dostal za úkol obvolat další taiji spolužáky, na které nemám telefonní číslo. Tang Lin Xia mi napsala, že v pondělí (10. září) je den učitelů, a tak zvou učitele Xie na večeři – v době tréninku. Tak volám opět příteli, jak to tedy je. Vůbec se nad tím nepodivil, ví, že ho zvou na večeři, takže se v pondělí necvičí. No, a proč mi před hodinou řekl, že se cvičí? No, to je jedno, to je Čína… :-)

Teď už konečně vím, jak to je: pondělí + úterý + čtvrtek budeme cvičit večer od 18:00 do 20:30. Zbylé dny klasicky odpoledne od 2:30 do přibližně 17:00. Učitel to zdůvodnil tím, že má večer více času a v tělocvičně je i větší klid. Navíc blížící se soutěže prý budou probíhat k večeru. Je fakt, že před létem jsme také trénovali až večer a všichni si to pochvalovali, i já zaznamenala rychlý pokrok.

Když jsem tady před dvěma lety začalo, v tělocvičně na taiji nás bylo přibližně sedm stálejších studentů. Dnes nás bylo kolem 20. V tomto roce se budeme zaměřovat víc na tuishou, protože kdybychom někomu chtěli tvrdit, že umíme taiji a přitom o tuishou nic nevěděli, tak by se nám vysmál. Tedy někdo, kdo taiji rozumí… Nejen v ČR se tuishou věnuje jenom málokdo. Kluci musí trénovat tuishou pořádně, čekají je soutěže. Holky musí mít základy a rozumět tomu. Na začátek jsme si všichni společně dali několikrát základní sestavu 24ku a pak 42. Učitel nás pokáral, že je vidět, že jsme si moc knih nenačetli, protože hodně pohybů ze 42 neznáme. V té chvíli jsem pochopila, že nejde ani tak o to biflovat se sestavy nazpaměť. Sestava se necvičí pro sestavu. Důležitější je umět jednotlivé pohyby a možné kombinace. To je také důvod, proč bez problému zacvičím 24ku, i když si ji stále nepamatuji, proč dám většinu 42 – kromě pohybů, které v jiné sestavě, kterou jsem se zatím učila, nejsou.

Poté nás učitel rozdělil na holky a kluky. Kluci na soutěžním koberci trénovali základy tuishou – kroky, strhy, shozy atd. Holky a Guo Hai (máme stejného vedoucího) :-) cvičili sestavy – chen styl. Učitel nás občas opravoval, občas cvičil s námi a potom nám ukázal použití prvních tří pohybů. Dostali jsme za úkol si ty aplikaci ve dvojicích zkoušet. Cvičila jsem s Tang Lin Xiou, takže mě pěkně bolí předloktí. Ona totiž všechno chce dělat rychle, i když to ještě neumí. Často tedy pohyb udělá špatně a nebolí to, jenže někdy se jí to náhodou povede a pak to bolí jako čert. Všimla jsem si, že hodně spolužáků nedává pozor, když učitel vykládá použití a pak dost tápe, i když se nejedná o těžkou techniku. Pokročilejší studenti jsou na tom lépe – oni si odvozují aplikace z pohybů ze sestavy. To znamená, že tu aplikaci zacvičí úplně stejně jako to cvičí v sestavě – v ní principům rozumí, přenesou je do praxe a funguje jim to. To jsem doporučila i Tang Lin Xie, když tápala, na kterou stranu má točit rukama. Jenže oni už moc nepřemýšlí o těle – o tom, jak nám pracují klouby, svaly… Z tohoto pohledu vnímám pohyb při aplikaci já, pochopím ho tedy kolikrát rychleji než většina čínských spolužáků. Je to jednoduché. Třeba loket se dá ohnout dovnitř, ale ven ne, takže je jasné, jak na něj nasadit páku. To samé se zápěstím, s prsty… při kroucení se svaly bolestivě natahují… Učitel nás dnes naučil čtyři techniky. Dvě nejtěžší jsem si šla vyzkoušet k Levimu (Izrael), který mi to skvěle vysvětlil. On už je na rozdíl ode mě zase o několik úrovní výš. Vidí to jak z pohledu lidského těla, nahlíží na to také podle taiji principů… Principy teď chápu, ale chce to trénink, protože ještě ne vždy se mi to podaří udělat správně – úsporně, bolestivě… Měla jsem radost, když mi Levi i ukázal, jak z jednoho držení vyklouznout.

Na závěr tréninku jsme si všichni zacvičili na hudbu qigong Da Wu. Učitel cvičil s námi. Qigong je to zajímavý, pěkně plyne, měla jsem při něm příjemné pocity, ale při záklonech, kdy se má i vystrčit zadek, mě dost bolela záda.