S Jane

Dnes (čtvrtek) jsem měla docela rušný den. Vzbudil mě telefonát od Jane. O prázdninách měla narozeniny, ale oslavu přesunula až na dobu, kdy se všichni vrátíme do školy, abychom to mohli oslavit spolu. Na QQ mi psala anglicky, takže jsem z toho pochopila, že se to bude konat 6. října. Šestého to bylo, ale září, to znamená dnes. A jestli za mnou může zajít. Byla jsem pěkně rozespalá, ale pozvala jsem ji dovnitř a přes hodinu jsme si povídaly, dva měsíce jsme se neviděly. Odešla se potom převléknout, já se také připravila, hodila jsem prádlo do pračky a vyrazila jsem na místo srazu, k jídelně. Přišla samozřejmě pozdě, ještě se třemi kamarádkami. Dvě z nich jsem znala, cvičíme spolu taiji, třetí jsem viděla poprvé, studuje tady sportovní management a s Jane se potkaly na hodině bagua (máme tu volitelné předměty wushu pro newushisty). Vydaly jsme se všechny do nedaleké restaurace, kde Jane den předtím objednala stůl. Když jsme tam ale došly, restaurace byla zavřená a na dveřích červený nápis, že otvírají až odpoledne. Vrátili jsme se tedy pro narozeninový dort a šly pěšky na WJC do naší oblíbené restaurace. Objednali jsme si hned dvě jejich vyhlášené speciality – kotlík plný krevet, brambor, sladkých brambor a podobných věcí. K tomu výbornou rybu v polévce. A samozřejmě nějaká další jídla. Během čekání už to holky nevydržely, a že rozkrojíme dort. Ten se fakt povedl, nebyl totiž jen ze samotného krému, jak čínské často bývají. Uvnitř se skrýval klasický piškot, pudink na kousky a červená marmeláda. Jinak vypadal jednoduše, zdobený ovocem (foto později na Rajčeti). Když jsme se do něj pustily, dorazil ještě Frank, hodně dobrý kamarád Jane, kdysi víc než jen kamarád. Bylo hodně zajímavé Číňany sledovat. Už zvládám zapojovat se i občas do běžícího hovoru, což není nejjednodušší. V restauraci je totiž dost rušno, Číňanky mluví jedna přes druhou, ta nová slečna mluvila se sečuánským přízvukem, který se zdál divný i ostatním („pálivé“ místo [la] říkala [na] a podobně), navíc v některých oblíbených tématech se neorientuji – korejské seriály, učitelky, které neznám… Ale měla jsem radost, že jsem se chytala zase o něco víc než předtím. Když se mluvilo dlouho, Jane mi občas krátce vysvětlila, o čem je řeč a pak už jsem se také chytala lépe. Součástí oslavy bylo i to, že každý pronesl nějaký proslov. Zdá se, že jsou fakt dobrými přáteli, takže děkovali za štěstí, že se takhle sešli, že se o ně Jane stará (Jane je teď mezi wushisty, hlavně těmi mladšími dost guru), že jím se vším radí, že tady vůbec je, připomínali nějaké příhody. Potom promluvila Jane o každém a ke každému. Trochu představila, jaký má ke každému vztah, jaký ten člověk je, proč si ho váží a povzbudila ho, aby dál makal. Jinak zábava hezky plynula, dost jsme se nasmáli. Strávili jsme tam tak 4 hodiny. Jane mě pak ještě doprovodila na kolej, protože si se mnou chtěla promluvit o jedné věci, o které vím jen já. A daly jsme si sraz ještě v osm večer, kdy společně půjdeme navštívit učitele Xie u něj doma.

Ještě nikdy jsem nezaznamenala, že by se někdo změnil tak strašně rychle jako Jane. Nebylo to samozřejmě zčista jasna, ale za tu dobu, co ji znám, je o dost jiná. Na veřejnosti se projevuje podobně, i když už ne tak bláznivě a marnivě, ale uvnitř je všechno jinak. Když jsme se poznaly, hned na mě udělala dojem, protože to nebyla pipinka. Na druhou stranu to byla stále mladá holka, která strašně řešila drby, oblečení, hudbu a hlavně vztahy. Kolikrát jsme si o všem povídaly, kolikrát mi plakala na rameni, kolikrát jsem se jí snažila povzbudit… Ne že bych nad ní cítila převahu, ale tak nějak byla pod mými křídly, měla jsem pro ní pochopení, i když se to tak úplně neshodovalo s mým náhledem na svět. Naposledy jsme řešily mého spolužáka Xie Fenga (cvičíval v profi wushu týmu a teď samozřejmě jezdí na všechna školní vystoupení, navíc je i hodně chytrý), to byla Jane hodně vykolejená. Pak jsme jednou zašly do pekárny/kavárny a ona mi oznámila, že už to má konečně za sebou. Že je jí volný a na svého ex-přítele už se také nezlobí. A najednou ne jen že působila strašně silně, ale ona taková opravdu byla. Začala udílet rady mně, starat se o mě. Ze začátku mi to přišlo dost divné. Přeci jen toho mám za sebou celkem dost, jsem o 5 let starší než ona… Párkrát mi to přišlo i nepříjemné. Naučila jsem se to už ale přijmout a nahlížet na to jako na pozitivní věc, teď jsem pod jejími křídly já. A nestydím si nechat si od ní poradit, nestydím se jí na cokoliv zeptat, ať je to sebevětší hloupost. Na nic mi neřekla: „Nejsi blbá?“, naopak se mnou všechno rozebírá. Má hodně rázný přístup, jde si za svým, je pracovitá, svědomitá – a tímto směrem se ubírají jak její řeč, tak její rady. Když už toho bylo hodně, trochu mi to přišlo jako ty americké žvásty o tom, že „Ty to dokážeš, jenom to musíš chtít“. Jenže od ní to tak nezní, od ní to zní naprosto normálně, jí to zcela věřím. A sama je toho důkazem, protože má spoustu přátel, spousta lidí k ní vzhlíží a učitel Xie z ní udělal svou největší favoritku, i když jeho dcera asi raději tráví čas s Madelin, což neznamená, že by Jane neměla ráda, jen jde o to, že Madelin jí rozmazluje a všechno jí dovolí. Učitelova dcera je celkem rozmazlená, takže její preference hrají také velice důležitou roli. Jane pravidelně učí studenty pana Xie, dojíždí za nimi různě po Šanghaji. A zdá se, že jí zařídí práci u nás na univerzitě – bude učit wushu. To je přesně to, o čem Jane sní (kromě jiného). Jak tím dosáhla? Když sem přišla, necvičila líp než ostatní, nebyla extra chytrá. Ale snaží se. Někteří jen mluví, jenže ona stihne mluvit i studovat. Na cvičení je hodně ukázněná, každý den vstává v 6 hodin ráno, učí se, každý den hodinu běhá… A hlavně je svá, nenasazuje si masky podle toho, s kým mluví. Občas mívá problémy, ale raději je má, než aby se zpronevěřila sama sobě. Jedna věc, která mluví za vše: Během prázdnin jí učitel Xie nabídl, aby přes léto bydlela u nich, protože na koleji nemají klimatizaci a je to tam neúnosné. Jane zdvořile odmítla s tím, že jí táta naučil, aby se snažila všechno vydržet a z ničeho jen tak neustoupila. Jane je úžasný člověk.