Země středu

Zrovna jsem si v knize přečetla o čínských zámořských cestách. Pouze mongolská dynastie se pokusila o invazi do Japonska (dvakrát a dvakrát marně kvůli počasí). Před nimi a ani po nich se Čína nikdy nesnažila dobývat či kolonizovat ostatní – nikdy k tomu nenašli dobré odůvodnění. Na rozdíl od třeba Jezuitů a jejich křesťanství neměli potřebu barbarům kolem vnucovat principy Konfuciovy či buddhistické ctnosti. V době mezi roky 960 – 1279 byla Čína mořskou supervelmocí. Za vlády dynastie Ming (1405 – 1433) se admirál Zheng He vydal k Jávě, Indii a Africe. To vše v době, kdy evropské zámořské objevy ještě ani nezačaly, velikosti čínské flotily se nemohla rovnat ani španělská Armáda, která se objevila až o 150 let později. Představitelé navštívených zemích měli jen uznat nadřazenost čínského císaře. Dostali také pozvání k cestě do říše a návštěvě vládce. Po tomto rituálu se Číňané opět vrátili domů – s dary a tributy od svých „poddaných“. I když čínské objevné plavby náhle skončily a loďstvo začalo značně upadat, obchodníci nadále využívali obchodních cest, díky čemuž obchod jen kvetl.

Někdy minulý rok jsem zaznamenala vyjádření čínské vlády, týkající směru jejich politiky a toho, co ji ovlivňuje. Vedení samo přiznalo, že se inspirují ve své historii, vycházejí z ní, učí se z ní a aktivně z ní čerpají. Sám Mao kolikrát odůvodňoval svá rozhodnutí příklady z čínské minulosti (například v konfliktu s Indií v roce 1962).

Podívejte se na to, jak se Čína chová dnes, jak se prezentuje ve světě. S drobnými odchylkami je to stále stejné jako před mnoha stoletími (v dubnu 2011 to bylo vůbec poprvé, kdy čínská válečná loď vplula do Středozemí, oficiálně se jednalo o humanitární misi k záchraně čínských občanů před občanskou válkou v Libyi, svět to však vnímá jako čínskou snahu o upozornění na svou námořní sílu). I Čína se samozřejmě vyvíjí a jejich „jemná síla“ či „jemný nátlak“ má nyní kromě jiného podobu například skupování dluhopisů (Amerika, nyní nabízí svou „pomoc“ Evropě atd.). Brzy se možná potvrdí to, čemu Číňané věří od nepaměti – že Čína je středem světa a my ostatní jsme jejími vazaly.

Jak jsem si přečetla větu, že admirál Zheng He představitele poddanských zemí zval na návštěvu do Číny, něco mi to připomnělo. Něco, v čem jsem i já sama. Naše univerzita každý rok zve cizince ze všech koutů světa, aby sem přijeli studovat, čínská vláda jim přiklepne stipendium a je to. Proč nás sem zvou? Ze stejného důvodu jako předtím – chtějí se od nás dozvědět, jak přemýšlíme, jak žijeme, chtějí, abychom Čínu a vše s ní spojené obdivovali, abychom o tom všem vyprávěli, abychom nevědomky potvrzovali moc této země. Co se mi ale naučíme o Číně a o Číňanech? Jen velice málo. Někteří tady žijí celé roky a jejich představa je značně zkreslená. Je to vidět i v nových testech čínštiny pro cizince. Ve srovnání se starou verzí je nynější HSK primitivní. Dnešní nejvyšší úroveň se rovná přibližně střední úrovni ze starých zkoušek. Každý má samozřejmě svou verzi, proč ke zjednodušení došlo. Těžké testy cizince odrazovaly – moc lidí o čínskou kulturu neprojevovalo skutečný zájem, peníze za přihlášky se nehrnuly… Teď cizinec při troše snahy uspěje ve zkouškách a má pocit, že umí čínsky. Jenže pokud se omezí jen na HSK, tak čínsky ve skutečnosti umět nebude, stejně tak nepronikne ani do čínské mysli. Vlk se nažral a koza zůstala celá.

V čínském světě se všechno cyklicky opakuje. V epickém románu ze 14. století, The Romance of the Three Kingdoms, který ve svém mládí miloval i velký Mao, se píše: „The empire, long dividend, must unite; long united must divide. Thus it has ever been.“ (Císařství dlouze rozdrobeno, musí být sjednoceno; dlouho sjednoceno musí být rozdrobeno. Tak tomu vždy bylo). Po období chaosu, které bylo vnímáno jako odchylka, se vždy objevila nová dynastie, která navázala na principy té předcházející. Při studiu čínské historie člověk zjistí, jaká je podoba současné Číny a také proč je tomu tak.

Sám za sebe mluví i fakt, že dnešní Číňané (samozřejmě že ne všichni) dokáží číst originální texty Konfucia, čínština stále funguje na podobném systému, který byl vytvořen během dynastie Shang (cca 2. tisíciletí před naším letopočtem). V době, kdy byl Egypt na vrcholu své slávy a slavná řecká a římská města ještě neexistovala.

Příhoda na konec. Když jsem seděla v parku Jing An a sledovala nějaký taneční qigong, přišel za mnou Číňan, který anglicky mluvil velice dobře. Když zjistil, z jaké jsem země, hned jsem dostala přednášku o tom, že pokud se země takhle oddělí – jako ty naše – je to špatně. Měl na mysli rozpad SSSR! :-) Že všechny země bývalého východního bloku stále ještě hledají svou identitu a jsou ochromené, protože přišly o svou sílu, která tkví ve velkém celku. Vlastně ani jeden Číňan ještě nedokázal pochopit, k čemu bylo dobré, že se Československo rozpadlo. Dál hlásal, že možnost beztrestně nosit zbraně vede k chaosu a katastrofám jako střílení ve školách v Americe atd. V Číně se tohle stát nemůže. Tohle vám řekne očividně vzdělaný Číňan, který byl v zahraničí a má velký rozhled.