Zrovna jsem si v knize
přečetla o čínských zámořských cestách. Pouze mongolská dynastie se pokusila o
invazi do Japonska (dvakrát a dvakrát marně kvůli počasí). Před nimi a ani po
nich se Čína nikdy nesnažila dobývat či kolonizovat ostatní – nikdy k tomu
nenašli dobré odůvodnění. Na rozdíl od třeba Jezuitů a jejich křesťanství
neměli potřebu barbarům kolem vnucovat principy Konfuciovy či buddhistické
ctnosti. V době mezi roky 960 – 1279 byla Čína mořskou supervelmocí. Za
vlády dynastie Ming (1405 – 1433) se admirál Zheng He vydal k Jávě, Indii
a Africe. To vše v době, kdy evropské zámořské objevy ještě ani nezačaly,
velikosti čínské flotily se nemohla rovnat ani španělská
Armáda, která se objevila až o 150 let později. Představitelé
navštívených zemích měli jen uznat nadřazenost čínského císaře. Dostali také
pozvání k cestě do říše a návštěvě vládce. Po tomto rituálu se Číňané opět
vrátili domů – s dary a tributy od svých „poddaných“. I když čínské
objevné plavby náhle skončily a loďstvo začalo značně upadat, obchodníci nadále
využívali obchodních cest, díky čemuž obchod jen kvetl.
Někdy minulý rok jsem zaznamenala
vyjádření čínské vlády, týkající směru jejich politiky a toho, co ji ovlivňuje.
Vedení samo přiznalo, že se inspirují ve své historii, vycházejí z ní, učí
se z ní a aktivně z ní čerpají. Sám Mao kolikrát odůvodňoval svá
rozhodnutí příklady z čínské minulosti (například v konfliktu
s Indií v roce 1962).
Podívejte se na
to, jak se Čína chová dnes, jak se prezentuje ve světě. S drobnými
odchylkami je to stále stejné jako před mnoha stoletími (v dubnu 2011 to bylo
vůbec poprvé, kdy čínská válečná loď vplula do Středozemí, oficiálně se jednalo
o humanitární misi k záchraně čínských občanů před občanskou válkou
v Libyi, svět to však vnímá jako čínskou snahu o upozornění na svou
námořní sílu). I Čína se samozřejmě vyvíjí a jejich „jemná síla“ či „jemný
nátlak“ má nyní kromě jiného podobu například skupování dluhopisů (Amerika,
nyní nabízí svou „pomoc“ Evropě atd.). Brzy se možná potvrdí to, čemu Číňané
věří od nepaměti – že Čína je středem světa a my ostatní jsme jejími vazaly.
Jak jsem si
přečetla větu, že admirál Zheng He představitele poddanských zemí zval na
návštěvu do Číny, něco mi to připomnělo. Něco, v čem jsem i já sama. Naše
univerzita každý rok zve cizince ze všech koutů světa, aby sem přijeli
studovat, čínská vláda jim přiklepne stipendium a je to. Proč nás sem zvou? Ze
stejného důvodu jako předtím – chtějí se od nás dozvědět, jak přemýšlíme, jak
žijeme, chtějí, abychom Čínu a vše s ní spojené obdivovali, abychom o tom
všem vyprávěli, abychom nevědomky potvrzovali moc této země. Co se mi ale
naučíme o Číně a o Číňanech? Jen velice málo. Někteří tady žijí celé roky a
jejich představa je značně zkreslená. Je to vidět i v nových testech čínštiny
pro cizince. Ve srovnání se starou verzí je nynější HSK primitivní. Dnešní
nejvyšší úroveň se rovná přibližně střední úrovni ze starých zkoušek. Každý má
samozřejmě svou verzi, proč ke zjednodušení došlo. Těžké testy cizince
odrazovaly – moc lidí o čínskou kulturu neprojevovalo skutečný zájem, peníze za
přihlášky se nehrnuly… Teď cizinec při troše snahy uspěje ve zkouškách a má
pocit, že umí čínsky. Jenže pokud se omezí jen na HSK, tak čínsky ve
skutečnosti umět nebude, stejně tak nepronikne ani do čínské mysli. Vlk se
nažral a koza zůstala celá.
V čínském
světě se všechno cyklicky opakuje. V epickém románu ze 14. století, The Romance
of the Three Kingdoms, který ve svém mládí miloval i velký Mao, se píše: „The
empire, long dividend, must unite; long united must divide. Thus it has ever been.“ (Císařství
dlouze rozdrobeno, musí být sjednoceno; dlouho sjednoceno musí být rozdrobeno.
Tak tomu vždy bylo). Po období chaosu, které bylo vnímáno jako odchylka, se
vždy objevila nová dynastie, která navázala na principy té předcházející. Při
studiu čínské historie člověk zjistí, jaká je podoba současné Číny a také proč
je tomu tak.
Sám za sebe
mluví i fakt, že dnešní Číňané (samozřejmě že ne všichni) dokáží číst
originální texty Konfucia, čínština stále funguje na podobném systému, který
byl vytvořen během dynastie Shang (cca 2. tisíciletí před naším letopočtem).
V době, kdy byl Egypt na vrcholu své slávy a slavná řecká a římská města
ještě neexistovala.
Příhoda na
konec. Když jsem seděla v parku Jing An a sledovala nějaký taneční qigong,
přišel za mnou Číňan, který anglicky mluvil velice dobře. Když zjistil,
z jaké jsem země, hned jsem dostala přednášku o tom, že pokud se země
takhle oddělí – jako ty naše – je to špatně. Měl na mysli rozpad SSSR! :-) Že
všechny země bývalého východního bloku stále ještě hledají svou identitu a jsou
ochromené, protože přišly o svou sílu, která tkví ve velkém celku. Vlastně ani
jeden Číňan ještě nedokázal pochopit, k čemu bylo dobré, že se
Československo rozpadlo. Dál hlásal, že možnost beztrestně nosit zbraně vede
k chaosu a katastrofám jako střílení ve školách v Americe atd.
V Číně se tohle stát nemůže. Tohle vám řekne očividně vzdělaný Číňan,
který byl v zahraničí a má velký rozhled.
Ty to umíš tak hezky povyprávět :D
OdpovědětVymazat