Čím jsem se bavila

Tekken

Co jsem koukala na ohlasy fanoušků videohry Tekken, tak většina z nich prohlásila, že si film nechají s radostí utéct. Nebudou přeci platit takové peníze za to, na co se na svém domácím playstationu teď už můžou dívat zadarmo. Hlavní představitel Jon Foo (po tátovi) je napůl Číňan a napůl Ir (po mamince), jde do wushu a koukala jsem, že pracoval i na film The Myth s Jackie Chanem. Až do Tekkena působil hlavně jako kaskadér nebo se objevoval v hodně vedlejších rolích. Jsem zvědavá, jaké budou další filmy, ale tenhle jsem si fakt mohla nechat ujít. Jeden duchaplný dialog z filmu:

Slečna: „Je neslušné zírat.“

Jin: „Promiň. Jen jsem obdivoval tvé prsty. Teda, chtěl jsem říct, že ba gua [čeng] vyžaduje velmi přesné umístění nohou. To, jak roztahuješ prsty, je působivé.“

Slečna: „Ty jsi to studoval?“

Jin: „Trochu.“

Amores perros/ Láska je kurva

Kultovní film, o kterém nemusím nic říkat.

Perfect days – I ženy mají své dny

Film natočila Alice Nellis podle divadelní předlohy Liz Lochheadové. Je to relax, který celkem odsýpá, místy pobaví – záleží, kdo se na to dívá a v jaké náladě. Postavy se snaží tvářit, že někoho takového můžeme mít ve svém životě i my, ale prostě mi nepřišlo, že by takoví lidé byli skuteční – až moc věcí jde proti sobě. Viděla jsem daleko lepší filmy, ale i daleko horší.

Padesát odstínů šedi (kniha)

Ukázka byla na serveru idnes.cz, tak se na ty dvě stránky mrkněte… Samozřejmě pokud už tu knihu náhodou nemáte doma :-) http://data.idnes.cz/soubory/literatura/A120921_JAZ_UKZKAFIFTYSHADESOFGREY.PDF

Podle redaktorky magazínu Ona DNES jde o nový fenomén: „Dokázala vzrušit desítky milionů žen po celém světě, a to tak, že některá zahraniční média referují o“šedém“ babyboomu – těhotenstvích z vášně vyvolané četbou.“ Tato kniha předstihla prodejem i takové tituly jako je Šifra mistra Leoparda nebo Harry Potter, zatím se jí prodalo přes 1,1 milionů výtisků. Přečetla jsem si tedy ty dvě stránky a upřímně, fakt to nechápu. Neoslovilo mě to, nemá to pro mě žádnou hodnotu, a rozhodně mě to nevzrušilo. Pochybuji, že by redaktorka vybrala na ukázku dvě nejslabší stránky celé knihy. Možná jde o to, že kniha je napsaná způsobem, jako by vám ten příběh vyprávěla kamarádka v kadeřnictví nebo na kosmetice. Z tohoto úhlu pohledu se to dá pochopit, ale stejně to o nás něco vypovídá. „Vypadá tak vyrovnaně a klidně, jako kdyby právě doluštil křížovku v The Seattle Times.“ Tohle je jako co???!!!