Jak
jsem teď kvůli kotníku nemohla cvičit modernu a chodila na tréninky jen od půl
třetí, přišlo mi to strašně skvělé. Kdybych to takhle mohla dělat stále. Ráno a
dopoledne odpočívat, učit se a užívat si počasí, odpoledne si tři hodinky
zacvičit a zase mít volno. Měla jsem okamžik, kdy mi to přišlo jako nabídka,
která se neodmítá. Na druhou stranu, taiji můžu cvičit celý život, modernu ne.
Navíc teď nemám žádné starosti, tak bych se neměla snažit si život
zjednodušovat. A i učitel Xie říkal, že jsme ještě ve věku, kdy bychom měli
spíš hodně cvičit. Na zkoumání a práci pak budeme mít celý život. Takže jedeme
dál :-).
Na taiji začal chodit Američan Robert, ale občas přijde, občas
ne. Nechci být ošklivá, ale tak nějak jsem to předpokládala. Jinak jsme tam teď
ale skvělá parta. Hodně si se všemi povídám, největší sranda je ale s Li Yangem,
ten si umí udělat srandu i ze sebe a je víc uvolněný. Včera jsme z tréninku
odcházeli spolu a bavili se tak, že nás museli slyšet i kilometr daleko. Máme
jednoho nového spolužáka (moderní taiji, moderní wushu) a ten se jmenuje Yang
Li. S čínskými jmény mám problémy stále. Jednou jsme hráli na hodině
nějakou hru, kdy jsme měli zavolat jméno spolužáka, který musí provést danou
činnost. Jenže já si pamatuji asi jen dvě jména, tak jsem stále volala ty samé
lidi. A když mi došli, tak byl problém :-D.
Na páteční hodině čtení starých čínských textů jsme dojeli
jednu sestavu, myslím, že jsem se o tom už zmiňovala. Jsme rozdělení na
skupinky a každá má zkoumat pár pohybů – předvést je, vysvětlit aplikaci a zařadit
pohyby do plynulé sestavy. Sled pohybů se ale moc nehodil do naší učebny, šířka
nestačila. Jednomu museli otevřít dveře na chodbu – učitel mu totiž na začátku
kladl na srdce, že se to bude natáčet, tak ať to zacvičí správně a bez
zastavení. Měli jsme záchvat smíchu, když předcvičující spolužák najednou
zmizel na chodbu. Kluk s kamerou rychle vyběhl za ním a málem se přizabil
o batoh na zemi. Po pár sekundách se zase vrátil přískokem do tělocvičny a
sestavu zakončil :-D.
Na poslední hodině učitel chtěl, aby to zacvičili hezky za
sebou, takže nám z toho vyplynula celá sestava. Porovnávali jsme to pak s videem.
Vypadalo to dost jinak. Zajímavé hlavně bylo, jak každá část sestavy vypadala
úplně jinak – podle toho, jestli se daný spolužák zaměřuje na modernu
(rozmáchlejší pohyby, napřímené tělo), na tradiční, na sandu… Pak jsme šli
všichni před třídu, na posledním patře je větší prostranství a už vím proč –
pro wushu studenty :-D. Učitel chtěl natočit celou sestavu v podání našich
studentů. Trénovali to ve třídě a pak vyšli ven, kde to za povzbuzování
ostatních zacvičili. Vrátili jsme se spokojeně zpět do třídy, v tom za
námi doběhl kluk, který to měl natáčet s tím, že myslel, že je to zase
jenom zkouška, a že to ještě netočil :-D.
Je tu prostě sranda :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat