V Číně
je všechno 左右,大概,差不多 a podobně. To znamená PŘIBLIŽNĚ. Z toho si dělal
srandu i náš taiji učitel. Je to jeden z rozporů, se kterým se setkává,
když učí cizince. My to všechno potřebujeme jasně pojmenované a dané. Zařadíme
si to do příslušného šuplíčku a jsme spokojení. U wushu to tak nefunguje. Cvičím
sestavu – ruka má být při jednom pohybu takhle nebo o 10 cm výš? Pokud s tím
chci na soutěž, tak je to jasně dané podle toho, co u mě vypadá líp. Pokud ale
na soutěž nejdu, jde o to, jak daný pohyb chápu, jaké má užití. To platí třeba
i u qigongu. Každé tělo je jiné, někomu se dané svaly začnou napínat brzy,
někdo musí udělat větší pohyb. I když na druhou stranu, když budu chtít někoho
poslat k zemi, tak to musí být přesné a ne přibližné :-). Když se člověk
přestane pídit po tom, jak to tedy je, tak mu to docvakne samo. Tohle je
myšlenka, které se mnoho lidí odmítá držet, protože jim přináší nepříjemné
pocity. Ale to jenom na začátku, časem se to stane přirozené a příjemné. Ptala
jsem se před chvílí přítele, kdy mi končí semestr, abych si mohla koupit co
nejdříve letenku domů (ANO, NA PRÁZDNINY LETÍM DOMŮŮŮŮŮ!!!! :-)). Zeptá se mi
na to. Přišel s tím, že někdy začátkem července. To jsem věděla také, ani
jsem se nemusela nikoho ptát, navíc takhle si letenku koupit nemůžu:-). Odpověděl,
že mám pravdu a zeptá se ještě jednou…
V pátek mi dorazila kniha od Tamary, měla jsem velkou
radost – Čínský svět. Je napsaná zajímavě, ze všeho něco, takže žádné dlouhé
nudné statě o historii, ekonomii… Prostě věci stravitelné i pro normální lidi.
Nejvíc mě z toho baví jeho vlastní zkušenosti a náhled na Číňany samotné. Často
si vzpomenu na své vlastní zážitky, i když jich samozřejmě nemám tolik, protože
jsem tady krátce a moc necestuji. Kolikrát jsem se musela ale nahlas zasmát. Číňané,
se všemi svými chybami a nepěknostmi jsou prostě okouzlující, nezapomenutelní. Pobyt
v Číně a přátelství s Číňany vás poznamená na celý život :-D.
Když jsem byla v centru, nepokrytě na mě koukaly dvě
skupinky Číňanů, drze si o mně povídali a mysleli, že nerozumím ani slovo. Taxikář
mě vzal na hůl. Smlouvání není moje silnou stránkou. Potkala jsem Číňany, kteří
po zjištění, že nejsem anglický rodilý mluvčí, hned odešli. Někdo se se mnou
chtěl přátelit jen proto, že si myslel, že mám peníze nebo že mu budu ke
prospěchu. Nebo prostě proto, že jsem tady exotika. Domlouvat si něco u nás v kanceláři
je o nervy. Pak si ale zajdu pro smažené nudle, prodejce se na mě usmívá už
zdálky a ptá se, jestli to bude jako vždycky a ujišťuje mě, že na lilek
nezapomněl :-). Další mi občas přihodí i něco navíc, zadarmo. V místním obchůdku
mě paní vždy přivítá s úsměvem, pochválí mě, jak jsem pilná a krásná a
bude se jim stýskat, jestli odjedu, tak raději odjíždět nemám. V metru si mě
slečna zaujatě prohlížela. Nebylo mi to úplně příjemné, ale usmála jsem se na
ni a ta se celá rozzářila. Ještě když vystupovala, věnovala mi poslední úsměv.
Příteli jsem se jednou zmínila, že se mi něco rozbilo, hned druhý den mi
přinesl vteřinové lepidlo. Když jsme byli nakoupit ovoce na trhu a on se s tím
vším dřel zpátky na kolej, hned ho napadlo: „Zítra sem zajdu ještě jednou a dám
to spolubydlícímu a sestře.“ Trenér mi už udělal tolik zbraní, a za nic jsem
neplatila (ještě aby :-) ). Kolikrát si z taiji odnáším hromadu malých
dobrot, které nasbírám od kamarádek. Mám je všechny moc ráda a postupně se jim
víc otevírám. Florens mě jednou povzbudil ohledně mých taiji spolužáků: „Oni by
byli strašně šťastní, kdyby si s tebou mohli celý den povídat!“ A asi je
to pravda, protože vždycky, když mě vidí, tak už z dálky mávají, Luo Shan
za mnou vždycky zajde a poklábosíme, Tang Lin Xia mě tahá na koberec, abychom
spolu cvičily, Jane se mi se vším svěřuje…
Nedávno jsem koukala na Pána prstenů a v něčem mi trochu
přijdou jako hobiti, i když nevím, jak to popsat :-D. Nemám teď na mysli jejich
velikost, už jsem potkala dost Číňanů a Číňanek, kteří byli vyšší než já. Občas
mi to tady přišlo jako v Mordoru, ale Hobitín bude asi přesnější :-D.
Žádné komentáře:
Okomentovat