Zkouška z qigongu

V pondělí mi odpadla ráno sanda, tak jsem místo toho zašla do posilovny. Z plánovaného běhu sešlo, protože bylo až moc brzy po snídani, tak jsem jela 40 min na rotopedu (MS Word mi to opravil na „ortopedu“ :-D). Pak jsem šla na hodinu o zdravém životě, kde jsme měli ve skupinkách představit, jaká cvičení bychom doporučili lidem v kancelářích. I když jsem se Jenny pravidelně ptala a připomínala jí, aby mi dala vědět, až to budou připravovat, tak se samozřejmě neozvala, tak jsem to pak sfoukla přímo na hodině – dělala jsem, co jsem viděla. Musím říct, že mě to hodně naštvalo. Neřeknu, kdybych se o to nezajímala a nechtěla nic dělat, ale když se připomínám takovou dobu a ona mi pak řekne jako vždycky, „to nevadí“, tak bych jí nejraději jednu natáhla. Nejhorší je, že jak si je s bratrem tak strašně podobná, tak pak potkám jeho a mám podobné pocity, i když si to vůbec nezaslouží :-D. Snažím se zjistit, co dál ještě máme udělat, abychom úspěšně zakončili tuhle hodinu, ale stále nic nevím.

Ve 13 hodin jsem měla praktickou zkoušku z qigongu. Učili jsme se celkem čtyři a měli jsme si vybrat dva, které zacvičíme. Vybrala jsem si Wu Qin Xi (5 zvířat) – cvičím to nejdelší dobu, je to nejjednodušší, dobře strukturované bez dodatečných pohybů. A pak Yi Jin Jing – ten mám ráda nejvíc, protože mám při tom příjemné pocity a pomáhá mi to na záda. Sama jsem to na hudbu ještě nikdy necvičila. Ne že bych vždy jela podle někoho, cvičím to podle sebe, ale podle ostatních poznám, jestli jsem moc rychle/pomalu a tak. Zkoušela jsem si to před hodinou na pokoji s hudbou a zjistila jsem, že to není jen tak. Hlas říká, co máme zrovna dělat, jenže já většině z těch věcí nerozumím, takže se řídím tímhle: když začne říkat něco jiného a změní se hudba, změní se i pohyb. Pár věcí rozumím, to jsou moje záchytné body. U Pěti zvířat to bylo hodně špatné, protože i když jde o jeden a ten samý pohyb, paní stále říká něco jiného (jak se snaží upozorňovat na různé detaily), takže jsem z toho byla naprosto zmatená. Yi Jin Jing byl lepší, ale stejně jsem byla někde napřed, někde pozadu. Věděla jsem ale, že na zkoušce nebudeme cvičit po jednom, tak pojedu podle spolužáků, ti čínsky rozumí.

Učitelka nás rozdělila do skupinek podle toho, co jsme si vybrali. Nastoupili jsme do dvou řad, já byla v té zadní. No, to bylo super, takhle uvidím všechny. A pak se druhá řada měla otočit zády. A to byl problém, protože v mé řadě na 5 zvířat byli dva kluci, o kterých vím, že s tím mají problémy. Nedalo se nic dělat, budu se snažit cvičit uvolněně. Problém mám i se samotným začátkem u všech qigongů kromě 8 kusů brokátů, protože tam to je jasné. Odhadla jsem to ale dobře. Občas jsem byla trochu rychlejší, ale jinak to šlo až překvapivě dobře. Nehrnula jsem se do žádných nízkých postojů v místech, kde mi to nejde. Důležité jsou správné postoje a ne výška. Naše učitelka je těhotná, bříško už má celkem velké. A i když je to bývalá úžasná atletka, tak teď cvičí hodně vysoko a také nám zdůrazňuje, jak učit starší lidi atd. Tak mi určitě rozumí :-). Já jsem starší a zraněná :-). U Yi Jin Jing jsem se jednou sekla a udělala o opakování méně, ale hned jsem to napravila. V jednom místě jsem byla o dost rychlejší a jak nastalý problém řešit? a) pokračovat podle svého, aby pohyb plynul, b) počkat v postoji… Snažila jsem se o spojení obou najednou, tzn. pokračovat v pohybu, ale strašně pomalu, dokud mě nedohoní hudba. Učitelka pak také říkala, že se nesmíme zastavovat kvůli hudbě, ale naopak dotáhnout pohyb. Takže jsem se rozhodla správně, i když to asi nebylo tolik vidět. Měla jsem z toho radost. Na konci nám učitelka vytkla ještě pár chyb a výsledky se dozvíme z internetu jako vždy.

Přešla jsem vedle na taiji, ale měla jsem ztuhlé nohy z kola, unavená z qigongu (jo, i to se dá :-D) a tělo odmítalo cvičit. Tak se i hodilo, že ten den dorazila nějaká kapacita, aby si vybrala účastníky na nějaké vystoupení (v Koreji, v Německu…), spolužáci tedy museli cvičit všechny sestavy (naštěstí ne celé). Já mohla cvičit také, protože si ty sestavy pamatuji, ale raději jsem to vzala jako studium a dívala se na ně. A trochu mě to povzbudilo, protože necvičím až tak špatně. Jasně se vyrýsovaly věci, které mi chybí, a na kterých musím zapracovat.