Jiné to bylo ve škole, kde jsem občas měla tu nepohyblivou kuličku
na talíři. Na druhou stranu jsme na prvním stupni ZŠ ještě nebyli tak
„zkažení“, víc jsme drželi při sobě. Šlo spíš o to, že jsem byla nespokojená,
když jsem se sama srovnávala s ostatními. Místo tloušťky si spíš zasedli
na moje odstáté uši (na které mě v Číně nikdo neupozornil, tady je to
symbolem štěstí, podívejte se na sošky Buddhy :-P). Tady mi pomohla ale jiná
všestrannost. Byla jsem chytrá, ve škole mi to šlo, samé jedničky. Ale nikdy mě
neoznačili za šprta, protože jsem byla kamarádská. To nás všechny překvapilo
pak také na střední, na Obchodní akademii, kam s námi chodila Sara, která
za celé čtyři roky dostala možná jen jednu dvojku z nějakého menšího
testu. Ale všichni jsme ji měli moc rádi, protože to byla prostě fajn holka.
Takže nejen sportovní všestrannost, ale všestranná osobnost. Když pak dítě
povyroste, samo si může vybrat, co ho nejvíc baví, co si myslí, že mu víc jde,
co by chtělo dělat. Má z čeho vybírat, protože má základy. A nemusí se
bát, že nezačalo tak brzy jako ostatní.
Žádné komentáře:
Okomentovat