Problémy se zády

Měla jsem zůstat u flétny, mohla jsem se podívat do Kanady… ach jo :-) Na začátku tohoto týdne jsem přemýšlela o tom, že bych měla začít zase víc posilovat, nějak jsem ochabla. A vymstilo se mi, že jsem nezačala. Dnes jsem trénovala krátké části ze sestavy s kopím. Jsem teď víc uvolněná, což ale také znamená „měkká“, a to není vždy dobré. Při jednom protočení, kdy je to nejvíc o pase a zádech, se mi něco stalo :-D. Nic nekřuplo, nezabolelo. Ale jak jsem se zastavila, tak jsem se najednou nemohla vůbec pohnout. Nechala jsem kopí spadnout na koberec a čekala, jestli se ještě něco nestane :-D. A nic. Rozhodla jsem se, že si lehnu a po chvíli záda trochu protáhnu. A lehalo se mi dost špatně, protože jsem se nemohla ohnout na žádnou stranu, zkuste si to :-D. Učinila jsem další rozhodnutí: zůstanu tady ležet, počkám, až někdo přijde a posbírá mě, protože telefon mám ve vedlejší tělocvičně, a takhle tam rozhodně nedojdu. Nedalo se dělat nic jiného, než tam jen tak ležet a smát se. To se mi prostě stává stále – hodně menších zraněních, takže u doktora pak vypadám, že si vymýšlím. Zranění/nemoci mě většinou neomezují ve vykonávání činností jako normálně, akorát že to bolí nebo je to nepříjemné. Na jednu stranu je to štěstí, na druhou stranu mě to často štve. Po nějaké době už jsem se mohla pohnout, na jednu stranu to šlo protáhnout. Na pravou (tam mám problém už od první šanghajské zimy) to bylo hodně nepříjemné, tak jsem ještě nějakou dobu čekala a pak to se slzičkami v očích šlo. Postavila jsem se, prokroužila v pase, ale raději jsem si ještě na chvíli lehnula. A pak to zabalila a šla domů. Musím víc posilovat a pravidelně chodit na masáže, které jsem si u nás předplatila. Záda jsou důležitá… ono všechno je důležité. Stačí si zranit malíček na noze/ruce a hned víte, jak moc jste ho používali, a ani jste to nevnímali.