Uvolněněji, lehčeji, rychleji… Na to se teď zaměřuji, to jsem
si stanovila jako hlavní (u mě samozřejmě dlouhodobý) cíl. Trenér mě na to
neustále upozorňuje a pokud mi v taiji něco nejde, tak kromě krátké doby,
po kterou cvičím, je to hlavně ztuhlost, co mě omezuje. V pondělí jsem do
noci koukala na YT na videa s protahováním – gymnasti, tanečníci, lidé
z bojových umění. A do noci proto, že najít opravdu užitečná videa pro
ztuhlé lidi, trvá. Jak jeden chlápek z USA, Freddie, sám řekl, většina
lidí se chce na netu jenom pochlubit, jak strašně protažení jsou, takže pro
lidi, kteří si tu nohu za hlavu nedají, jsou ta videa k ničemu. A pokud už
bych si tu nohu za hlavu dala, tak se na to video dívat nemusím, protože to
zvládnu taky. Tak proč ta videa prostě nepojmenují podle daných cviků, které
provádí? Proč tomu říkají: Jak zvládnout to a to, Jak se stát více flexibilní?
… Kolikrát už jsem měla chuť jim k tomu napsat nějaký komentář, ale když
jsem se tam podívala, tak jsem zjistila, že můj názor sdílí hromada lidí.
Naštěstí jsem našla i celkem kvalitní videa. Již zmíněný Freddie je do toho
fakt zabraný, neustále opakoval, že se musíme protahovat denně aspoň půlhodinu.
Stejně tak to dělá on už několik let. Někdy i hodinu nebo víc. Podotýkal, že na
to nejsou žádné triky, prostě musíte makat a pak to přijde. Pokud to nepřichází
a neděláte to špatně, tak prostě švindlujete a neděláte to každý den. On sám
ještě není dokonale pružný, o to mi byl sympatičtější. Hodně cviků je stejných
jako ze Suzukiho, kterého jsme dělali v začátcích. Našla jsem i pár šíleně
protažených lidí, kteří se nechtěli jen chlubit, ale fakt pomoct. Jedna
tanečnice u tyče ukazovala cviky na pružnější záda (hlavně) a nohy. A na závěr
nám ukázala, kam až se tím můžeme dostat. A musím říct, že tanec u tyče je fakt
úžasná věc. Dalšího chlápka, který se věnuje karate, pochválil
v komentářích i nějaký lékař za propracovaný systém. Nepřímo mi odpověděl
i na to, proč se některé taiji pohyby dělají tak a ne jinak. YT a jeho čínská
obdoba jsou skvělým studijním nástrojem, pokud člověk ví, co hledá a jak se má
dívat.
Najdou se tam totiž tuny videí, kdy se člověk diví, jak to ti
lidé mohou brát vážně. Zkoumala jsem i česká taiji videa. Nejsem žádný odborník
a myslím si, že jsem stále v kategorii začátečníků. Navíc ta „spirituální
a magická“ kapitola taiji je ještě přede mnou :-). Ale prostě se divím, jak některá
ta cvičení mohou lidem vůbec pomáhat. Když teď proklamují ty úžasné zdravotní
účinky, co teprve, kdyby to cvičili opravdu správně? :-). Tím nechci říkat, že
moje verze je jediná správná. Sami se ale podívejte a uvidíte, že strašně moc
lidí, a i instruktorů, nerespektuje ani základní pravidla. Podsazená pánev? Ani
náhodou. Jeden učitel mi tady vysvětloval, že nejen že je to dobré pro záda,
ale dochází tím v těle i ke spojení yin a yang, horní a spodní části těla.
Že koleno nesmí přes špičku? Taky nic. Ztrácí se tak stabilita, to je jedna
věc. Další je, že se tak víc unaví stehno, protože je ten sval více zatížený. A
těžiště je také jinde, než by mělo být. A možná i to je jeden z důvodů,
proč některé taijisty bolí kolena. Samozřejmě je toho víc, tohle je jen pár
příkladů. O proudění qi v těle, o vnitřních orgánech a všech těch bodech… o
tom vím jen hodně málo. Jsem stále ve fázi pochopení principů a správnosti
pohybů. Hodně cizinců se mě ptá, kolik umím sestav, kdo jich umí víc, a jestli
by je to nemohl naučit. Hodně cizinců se pyšní tím, kolik umí sestav a považují
mě za divnou, že jsem nějaké zapomněla. Wushu ale není o sestavách. Navíc pochybuji,
že většina ty sestavy fakt „umí“. Umět a pamatovat si jsou dvě různé věci. A já
chci spíš umět. Čím víc budete „umět“, tím jednodušší pro vás bude zvládnout
jakoukoliv sestavu. Já teďzvládnu s ostatními cvičit i sestavy, které jsem
se ještě neučila, protože spoustu z těch cviků znám.
Žádné komentáře:
Okomentovat