Ke komentáři

Takhle to dopadá, když někdo kouká na věci jen svým zastřeným zrakem, promítá do ostatních své vlastní postoje a podobně. Tak asi takhle:

1) Nepsala jsem, že jsem lepší než všichni Číňané, i když je pravda, že nejsem nejhorší, protože ne všichni cvičili odmalička a ne všichni teď cvičí každý den. Napsala jsem jen, že jsem při hodinách kolikrát pozornější než ostatní a není to můj vlastní výmysl, prohlásil to učitel Xie při nástupu. Cvičím stále špatně, tak si snažím aspoň všechno pamatovat, číst knihy a pomalu ty poznatky začleňovat do cvičení.

2) Věta o Varje: „Kdyby cvičila tak tvrdě jako já tady, tak za 3-4 měsíce bude na mé úrovni,“ mě nechválí, naopak snižuje celé mé snažení tady. Protože to, co jsem tady zvládla já za 2 roky, ona by zvládla za 3 měsíce. Jednak to znamená, že co si myslím já, že je tvrdý trénink, ještě nestačí. Dál, že těch 10 let v Čechách bylo bez pár věcí velké plýtvání a pak, že na wushu prostě nemám talent.

3) Ano, v kanclu udělali chybu, takže náš první ročník mohl mít jeden sport zdarma. Původně jsem sem nepřišla cvičit taiji, chtěla jsem pokračovat v tradičním, takže jsem začala u moderního týmu ve vedlejší tělocvičně s tím, že se tam snad něco naučím. Rychle jsem ale pochopila, že nic tradičního tam není a než bych se tam něco opravdu naučila, měla bych už bílé vlasy, takže jsem přestoupila na taiji, které mi doporučil Levi. Učitel mi pomohl první hodinu a pak si mě pár měsíců nevšímal. Všechno jsem se ale naučila, když mi to nešlo, pomohli spolužáci, první rok jsem nevynechala jediný trénink a chodila jsem i v sobotu, tak učitel asi pochopil, že to myslím vážně a je na mě hodný.

Učiteli Xie je jedno, co říká kancelář, u něm mohou cvičit všichni, kdo mají zájem. Takže tam je Levi, jeden kluk z Hongkongu, když přijede Florens, tak cvičí s námi zadarmo, občas se ukáže Robert, Varja chodí celkem pravidelně…

4) Z Čech jsme se už přeci dávno naučili, že ve wushu nevedou všechny cesty jen přímo, že to chce kolikrát hodně oklik, mít velkou trpělivost, obětovat hodně věcí i představ. Díky tomu, že jsem vydržela v taiji týmu, získala jsem hodně přátel, takže teď můžu cvičit, co chci a vždy najdu někoho, kdo je ochotný mi pomoct. Li Yang je výborný na modernu, je v každém větším školním vystoupení – občas spolu probíráme techniku skoků a podobně. Qiao Di umí hodně tradičních sestav… Mí spolužáci z wushu oboru mají také různá zaměření. Některé holky jsou dobré na zdravotní qigong, máme tam i pár sadistů… prostě každý má něco, takže takovouhle velkou oklikou jsem se dostala vlastně i k tomu tradičnímu, kvůli kterému jsem sem přijela.

5) S přítelem jsem se seznámila až po roce studia tady a nepomáhá mi zdaleka se vším. Co zvládnu si chodím vyřizovat do kanceláří sama. Navíc má teď dvě zaměstnání najednou. O pomoc se obracím na všechny možné strany, a je to vzájemné. Wang Songovi jsem pomáhala s mnoha vědeckými články, které měl za úkol zpracovat, ale nerozuměl jim, protože byly v angličtině. Strávila jsem hodiny nad tím, abych pochopila, o čem je řeč a potom jsem se mu to snažila čínsky vysvětlit, kolikrát jsem psala i shrnutí obsahu v čínštině. On mi teď pomůže s kosmetickými úpravami návrhu mé diplomky. Roma mě chtěl na dva rozhovory pro doktorandskou práci, příště mi zase pomůže on s jedním rozhovorem. V Číně je všechno o kontaktech, o konexích. Nejvděčnější ale jsem za to, že mám mezi Číňany i pár opravdových přátel, kterým je jedno, že něco anglicky neumím, učíme se to spolu a pomůžou mi kdykoliv s čímkoliv. Nebo prostě za mnou zajdou, když si chtějí pokecat – čínsky.