Teď to bude
hodně lidem připadat zaujaté, ale myslím si, že pokud chce někdo opravdu
proniknout do wushu, pokud se o tohle bojové umění opravdu zajímá, tak by měl
studovat i taiji – a tím nemyslím jen cvičení taiji sestav. Taiji jako systém
je obsaženo jak v celém wushu, tak v čínské kultuře. V minulosti
se taiji quan říkalo dlouhá pěst (chang quan). A pokud někdo přijede na tuhle
univerzitu za účelem studia wushu, není tady žádný lepší učitel, než pan Xie Ya
Lei – z těch, kteří aktivně učí studenty každý den a je ochotný své
vědomosti předávat (zadarmo). V trénincích je dohromady – qigong, taiji,
tuishou, sanda, qinna. Takže každý kromě modernistů si přijde na své. Někteří
cizinci si ještě žijí ve své pohádce za kungfu filmů, že na ně někde v horách
čeká jejich kungfu dědeček, který je bude učit. Vzhledem k tomu, že tahle
možnost je už hodně fantasy, tak učitel Xie Ya Lei je rozhodně volbou číslo
jedna. Pro učitele Xie je stěžejní částí taiji jeho bojová složka. V jedné
knize se píše: „Neměli bychom zapomínat,
že radikál „quan“ ve slově „taiji quan“ znamená „pěst“.“ Pokud by někomu
chyběla „spirituální“ a zdravotní část věci, tak je tady hodně učitelů
(například Liu Jing :-D), kteří tyhle aspekty upřednostňují. Takže se to dá
nakombinovat tak, jak to člověku sedí. Studovat wushu se tady rozhodně dá – a
to hodně dobře. Jde jen o přístup.
Tím samozřejmě
neříkám, že můj učitel je nejlepší na světě. Myslím tím, že na SUS a
v naší situaci, je to rozhodně nejlepší volba. A je jedno, jestli cvičíte
taiji, sandu nebo tradiční. V jeho hodinách je všechno. V horách
nějací dědečkové určitě čekají, na Pekingské sportovce to bude zase o něco
jiné, protože je tam hromada cizinců. To ale ne vždy je výhoda, protože čím
více cizinců kolem vás, tím méně se vám podaří proniknout do čínské duše. Jenže
nejsme ani v horách, ani v Pekingu :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat