V pondělí ráno jsem měla
hned čtyři nepřijaté telefonáty z naší kanceláře. Po tréninku jsem jim
tedy zavolala, zvedla to učitelka Li a hlásila mi, že ve středu se koná povinný
školní výlet pro všechny, a zdůraznila, že je to povinné = 必须要去.
Pověděla jsem jí, že se mi to teď zrovna nehodí, protože jsem dost
zaneprázdněná (a tentokrát jsem nekecala). Na to mi odpověděla: 必须要去.
Upozornila jsem, že už nejsem studentkou čínského jazyka, ale magisterského
oboru, což je teď pro mě prioritní. Její odpověď? 必须要去,
všichni studenti, ať bakaláři, magistři, doktorandi, všichni musí jít (ale já
vím, že ne všichni jdou, spousta z nich o té akci ani neví :-P). Zeptala
jsem se tedy, o čem to je. Že prý výlet po krásách Číny, a k tomu ještě
zadarmo. No, kdo by nejel, že jo :-). Vysvětlila jsem, že sama se také snažím
cestovat a můžu jí o tom napsat zprávu místo mé účasti :-). Po dalším必须要去
jsem již rezignovala, protože se mi ještě nestalo, že by učitelka Li chápala
nebo dokonce poslouchala, co říkám. Ukončila jsem to tím, že se zeptám svého
učitele (je v Americe a je mu to ukradené :-)) a uvidím, jestli mě pustí.
V úterý jsem z kanceláře měla celkem 11 nepřijatých hovorů!!!
Jela bych moc ráda, protože mimo
Šanghaj a zadarmo se teď jen tak nedostanu, ale pod dvěma podmínkami: 1) nikdo mě do toho nenutí jako
cvičenou opici, 2) nemám zrovna jen
týden sepsat celou zprávu k diplomce (cca 15 stránek v čínštině), kterou
budu přednášet příští týden komisi.
Výlet byl ve středu, většina
samozřejmě jela. Nám během prvního roku takové super výlety nenabízely, to byl
jenom sborový zpěv, soutěž v taekwondo a podobné radosti :-). Spolubydlící
také nejela, protože se ten den měla sejít se svým vedoucím kvůli diplomce. A
ona na přírodu moc není… tedy pokud tam nejsou velké obchodní domy a restaurace
:-), to mi řekla minule, když se jelo do Xi´anu. No, jestli příště pojedou do
Guilinu, tak rozhodně jedu taky :-). Na celé koleji byl velký klid, internet
frčel pěkně rychle celý den, FB šlapal bez problémů, prostě paráda, víc
takových dní… :-D.
Namíchly mě
ještě další dvě věci. Ani tak ne proto, že to nefunguje nebo že čekám nápravu,
ale z principu.
1) Za internet platíme stejně vysoké poplatky jako celé dva roky,
ale večer mi často jede jen na 1Mb/s, což někdy stačí jen na použití slovníku,
ale často mi nefunguje ani QQ a spol. Pokud si chci s někým povídat přes
kameru, musím do čínského kampusu ke spolužákům. Hodně zahraničních studentů je
nespokojená, ale samozřejmě si o tom povídají jen mezi sebou. Většina si prostě
najde vlastní způsob, jak to vyřešit – za vlastní peníze, plus dál pak platí
kanceláři. Kdo měl štěstí a zachránil starý rooter, tak se prý těší
z dobrého připojení. No, my tu přes léto bohužel nebyly. Zrovna včera jsem
měla namířeno do kanceláře zeptat se strejdů, co s tím. Potkala jsem dvě
Vietnamky, tak šly se mnou, že jsou také nespokojené. Odpověď mě samozřejmě
nepřekvapila – nedá se nic dělat = 没办法.
Nic jiného jsem ani nečekala, jen nechápu, proč to dva roky šlapalo bez
problémů a pak najednou po létě tragédie (když naopak slibovali závratnou
rychlost). Pokud chceme rychlejší internet, museli bychom si připlatit. Číňané
ho mají rychlejší, ale také platí víc. Jenže oni jsou na pokoji 4, cizinci po
dvou. My za tuhle bídu platíme 25 RMB každá, oni za bezproblémový internet (v
mezích čínských možností :-) ) 25 RMB každý. Zbystřila jsem a pak už
nevytahovala rychlost a nespolehlivost, jen to, že předtím to šlo bez problémů
– protože nechci platit víc. Na normální činnosti mi ta rychlost stačí a na
náročnější „operace“ si musím přivstat, čekat o dost déle nebo prostě jít
jinam, pokud to bude urgentní.
2) Další věc na sebe nenechala dlouho čekat. Večer jsem našla na
venkovní nástěnce dlouhý seznam všech studentů: jméno, čínské jméno, země,
číslo pasu a datum narození. Doma mi vždycky kladli na srdce, že číslo pasu je
moje osobní věc a nemá se jen tak rozdávat na potkání. Spolubydlící se
zveřejněním až takový problém nemá, víc ji štve, že tam není napsáno,
k čemu to je a nikdo nám o tom nic neřekl. Američanka Debranna mi řekla,
že v USA to mají stejné jako u nás a se smíchem mi řekla, že nechápe, proč
naše informace vyvěšují všude možně. A že bychom měli protestovat, jo, už
vidím, jak jdeme všichni spolu do kanclu. Aspoň jsem se ubezpečila, že nejsem
paranoidní. Kdyby se to nestalo v den, kdy mi kancelář volala od rána do
večera a učitelka Li mě zase rozčílila, tak bych se prostě jen šla zeptat,
k čemu to je a proč to musí být na nástěnce. Takhle jsem napsala do
kanceláře dva mejly, protože další den bylo úterý = nikdo v kanceláři. Aby
věděli, co mám na srdci, a ve středu tam zajdu osobně. První o internetu, aby
věděli, že jsem nespokojená (ulevilo se mi :-) ) a další o zveřejňování
osobních informací bez našeho vědomí, apelovala jsem na pana Chu, aby
respektoval zvyky mé země (chtěla jsem napsat zbytku civilizovaného světa… :-)
).
A budete se divit, hned ve
čtvrtek ráno mi zase volali z kanceláře. Když jsem zjistila, že volají
jenom mně, tak jsem tam raději zašla osobně. Už jsem byla připravená vysvětlil
učitelce Li, že na nějaké výlety fakt nemám čas, a jestli je to opravdu
povinné, tak ať tu zprávu o diplomce napíše za mě, to pak klidně pojedu, kam
bude chtít :-). Ona ani Ting Ting tam ale nebyly, volal mi sám můj Hrdina, pan
Chu. Internet mi vysvětlil podobně jako předtím strejdové, ale používal
honosnější výrazy. Ubezpečil mě, že na tom je hodně škol podobně, a že se to
snaží řešit, jenže je to záležitost čínského Telecomu, a to je vždycky
nadlouho. Co se týče čísla pasu, několikrát mě ujišťoval, že to nebyl on. Mám
mu věřit, že za to fakt nemůže :-D. Kdyby na mě celou dobu nekoukal, tak bych
se fakt začala smát :-). Že on rozhodně rozumí evropským zvyklostem a také si
myslí, že vyvěšování osobních informací takhle veřejně není dobře. Může za to
Ting Ting a hned jak se vrátí, tak ji na to upozorní. Pověděla jsem mu, že
nejsem až takový cimprlich, jde spíš o to, že by nám to měli říct dopředu a
vysvětlil, za jakým účelem to tam bude viset. Trochu jsme si zaštěbetali,
zdvořile jsem poděkovala a s úsměvem jsme se rozešli.
Co mi to přineslo?
Rozhovor s panem
Já-za-nic-špatného-nemůžu za to stál, pobavilo mě to :-). Číňané vám umí dát
pocit, že jste jedineční a strašně důležití, i když si myslí pravý opak :-).
Rychlost internetu se samozřejmě jen tak nezmění, tak aspoň to číslo pasu, i
když je to titěrný problém. Jde spíš o to, že se snažím nebýt takovou ovcí,
jako jsem bývala, a snažím se projevit svůj názor, i když vím, že se nesetká
s nadšením.
Nedávno jsem si povídala o naší
kanceláři s Levim a vysmál se mi – prý jsme moc měkký. Když oni bydleli na
koleji, chtěli po nich na podzim (kdy se kromě osvětlení a PC nepoužívá skoro
nic) za elektřinu i 200 RMB, žádná účtenka, jen číslo načmárané na kusu papíru.
Studenti se zbouřili, že nic platit nebudou a chtějí vidět účty. No a teď, když
někdo náhodou platí 100 RMB, tak si fakt musí užívat jako král. V dobrých
měsících za elektřinu neplatíme skoro nic a na všechno nám dávají stvrzenku.
Takže přeci jen to k něčemu je…
P.S. Seznam
studentů s čísly pasů z nástěnky už zmizel :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat