Tohle je přesně
to, o čem jsem mluvila nedávno. Najděte si na univerzitě čínské přátele, se
kterými můžete cvičit. Nebudou vás trénovat, ale hodně vás naučí – a zadarmo.
Mně se to stalo obráceně. Našel si mě Qiao Di. Už dva dny mi připomíná, že
v sobotu ráno jdeme cvičit, tak abych na to nezapomněla.
Sedm hodin ráno
je na mě dost brzy, ale zkusila jsem to, protože když jsem do Šanghaje přijela,
chodila jsem s babičkami cvičit přes administračku na 6:30 a bylo to
super. Zase mám něco, co mě vytáhne z postele. Po ranním taiji se cítím
plná energie, takže pak celý den nepotřebuji spát. Nebude to ale každý den,
protože učitel třídy, ve které Qiao Di je, se rozhodl, že budou nejméně 4 dny v
týdnu od 6 hodin ráno cvičit –běhat, kondičku, sandu atd. Zlatý Zhu Dong. Sice
jsem musela asistovat na pokusech, ale žádnou fyzickou aktivitu v 6 hodin
ráno po nás rozhodně nikdy nechtěl.
Qiao Di není
úplně dochvilný, ale zdá se, že je to pro něj důležité. Pokaždé se mi omluvil,
že přišel pozdě (i když to bylo jen o 5 minut) a dnes se jen tak mezi řečí
zmínil, že jsem tentokrát přišla pozdě já :-). Jde mu o kontakt s cizinci,
kterým chce více porozumět (protože jsme prý úplně jiní) a o angličtinu.
S takovými Číňany se už dávno nebavím, ale Qiao Di je jiný – zábavný,
přátelský a vždy připravený pomoct (i když po něm pomoc nechcete). Od začátku
s námi měl cvičit i Robert (náš Bílý drak :-) ), ale nedokopal se
k tomu. Napřed mu bylo špatně, zvykal si na návrat do Číny po prázdninách
v Americe. A potom natáčel ten film. Viděla jsem fotky a vypadá to fakt
skvěle. Navíc s ním byl režisér víc než spokojený, takže to vypadá i na
další role :-).
S Jodym jsme tedy cvičili
sami a povídali si o všem možném. Mluvíme anglicky, když nerozumí, tak to řeknu
čínsky a potom opět anglicky. Pokládá mi docela záludné otázky o wushu. „Jak
vnímáš qi při cvičení?“ Jednoduchá otázka, ale jak na ni odpovědět? Musela jsem
se nad tím drobet zamyslet :-). Zeptal se i na moje další plány, tak jsem mu je
předložila. Ví o tom asi jen tři nebo čtyři lidé, protože nechci jenom mluvit.
Až to bude, tak už se o tom ani mluvit nebude muset. A když to nebude, tak bude
něco jiného. Nadchlo ho to ale a klábosili jsme o tom přes hodinu. Jeden den
jsem mu i pomáhala s angličtinou – překládali jsme jeden text o taiji.
Dnes (úterý)
ráno dorazil konečně i Robert. Jody za mnou přišel, když jsem se protahovala a
vyložil mi, že se Robert chce učit sestavu lao jia yi lu. A že by ho raději
učil 24ku, protože je to začátečník a ještě necvičil ani základní pohyby. „Tak
proč ho to učíš?“ „Protože on to chtěl.“ Zeptala jsem se tedy Roberta, proč
zrovna lao jia. Prostě proto. „Ale je dost těžká.“ Klidně mi na to odpověděl,
že tohle mu rozhodně nevadí, že se chce učit. Uvidíme, jak dlouho mu to vydrží,
už mu tady začíná druhý rok a rozhoupal se teprve teď. Já tady začínala
s 56kou, 24ku jsem se naučila až teď v září, takže ono to až tolik
nevadí – pokud bude opravdu pravidelně cvičit delší dobu. To ráno jsem
pochopila, že ho Jody bude učit, takže jsem začala cvičit sama. Na úvod jsem si
dala qigong Yi Jin Jing. Qiao Di za mnou pak přišel a ptal se, proč jsem mu
neřekla, že to budu cvičit, vždyť jsme vždycky cvičili spolu. To je zase
situace… Neřešila jsem to, protože se to vyřešilo samo. Cvičíme prostě všichni
spolu a je to super. Když Jody učí Roberta, tak já cvičím svoje. Když si Robert
opakuje nebo když má Jody prostě chuť, tak cvičíme spolu. Zvládli jsme spolu
zacvičit stejný objem jako vždycky. Celkově se nám trénink trochu protáhl, ale
ne o moc, to nechápu…
Vždy, když docvičíme, tak vytyčí
pár míst, kde to dělám špatně nebo bych to mohla dělat ještě lépe :-),
probereme to, zacvičíme ten kousek spolu a jede se dál. Celkově je to pro mě
hodně přínosné. Dnes mi třeba opravil techniku fa li. Při nácviku jsem měla
loktem bouchat do jeho dlaně. Smál se mi, ale to je u nich normální, tak jsem
se nezlobila :-). S Robertem dopoledne ještě šli trénovat qinnu, příště
vyrazím s nimi :-).
Když Jody zjistil, že jsem
cvičila shaolin quan, tak mi začal nadšeně ukazovat různé sestavy. Umí jich
strašně moc :-O. A když něco zapomene, tak mu prý stačí si to jednou zacvičit a
už zase ví. Taky bych chtěla cvičit odmalička každý den s dobrým učitelem.
Jeho učil jeho otec a Mistr jeho otce, pan Chen Zheng Lei. K tomu cvičil
taekwondo, box, karate… Šanghajskou soutěž v sandě loni vyhrál (70kg),
letos v prosinci bude obhajovat – hlásil mi to nadšeně, a rozhodně se mám
přijít podívat :-). Co se týče světového žebříčku je prý až 65., ale
nevypadalo, že by mu to vadilo :-). Přemýšlím, že ho časem poprosím o nějakou
tradiční sestavu, která se mi bude líbit. A určitě chen 18ku, to je základ. A
budu mít rovnou verzi z Chen Jia Gou.
Žádné komentáře:
Okomentovat