Že jsme tady měli týdenní
prázdniny už určitě všichni víte. Nebylo to jenom kvůli kulatému měsíci a
měsíčním koláčkům. Šlo o to, že 1. října 1949 byla založena tahle krásná lidová
republika, to se musí pořádně oslavit :-). Proto také všude ty vlajky. Na čínském
obchodě státní vlajku potkáte jen zřídka, zato samoobsluhy, které vlastní někdo
jiný než Číňané (hlavně Japonci), ty měly vlajky na výlohách přilepené dost
často (Family Mart, 711…). Japonci tady měli dost nahnáno a spolubydlící se mě
ptala, jak moc otevřené jsou zprávy u nás v Čechách. Thajce jejich vláda
varovala, aby si dávali velký pozor a řešili, co by se dělo v případě
války. Nejsem politický analytik, ale i mně je jasné, že válka nebude, už je to
nějaká doba, co je tady zase kolem celé věci ticho po pěšině. Když se zeptám
Číňanů, jaký je současný stav, tak většinou nevědí. No, kdo ví.. tady rozhodně
nikdo… :-D
Jak jsem se
měla, jste mohli vidět z fotek. Narozky jsem oslavila moc hezky – spoustou
jídla a zážitků s přáteli a přítelem. Čím jsem se bavila kromě toho?
Každé ráno jsem
chodila cvičit s Qiao Di a Robertem. Když náš Číňan odjel domů, cvičili
jsme s Robertem a Annou sami. Teď se nám vrátil, takže ráno budeme zase
cvičit taiji. Robert se učí yi lu, protože chce něco tradičního a těžkého :-) a
já si ráno opakuji a piluji sestavy. Beru to trochu jako přípravu na odpolední
cvičení, abych tam už pak mohla jen makat a ne promýšlet, jak který pohyb má
být, co budu cvičit teď a co potom a podobně. Navíc mi Qiao Di hodně pomáhá.
Naposledy mi opravoval techniku fa li a strašně se mi u toho smál… To má pak
člověk hned sebevědomí to trénovat v tělocvičně plné lidí :-). Nedá se ale
nic dělat, cítím, že nadešel čas :-). Ranní cvičení mě vždy neuvěřitelně
nabije, takže vydržím vzhůru a aktivní celý den, takhle jsem se nikdy necítila
– až do noci se nedostaví žádná únava. Odpoledne jsem tedy chodila ještě běhat
do posilky, kde jsem se většinou ještě potkala s Jane, která se tam u
strejdy učila, a také s Aurorou, která je tento týden nabroušená na celý
svět. Občas jsem tam podrbala s Debrou a anou, zjistila jsem, že dokážu
celkem obstojně mluvit i během běhu :-). Musím říct, že běh mě udržuje dost ve
formě a drží mi ploché bříško (v rámci mých možností samozřejmě :-) ), takže se
tomu budu dál nadšeně věnovat. Navíc jsem se zlepšila, už běhám o dost rychleji
než předtím, příští týden začnu pracovat se sklonem pásu. Po běhu se vždy ještě
cca 20 minut protahuji, občas s Regisem, tak jsem se naučila i nějaké nové
techniky, které používají u jiu-jitsu. Naposledy tam vzadu u tyče trénovali
Rusové (tedy Rus a dva Mongolové). Měli rozsvícené jen jedno světlo, ve zbytku
haly bylo šero. Regis měl pravdu, fakt vypadají jako z KGB :-D. No a pak,
u všeho vypadají strašně profesionálně. Aurora s mým ruským sousedem
konzultovala náš přípravný plán na výbušnost a rychlost, schválil jí to, tak
jsem na to zvědavá. To Rusové s těmito cviky přišli, Američané to pak
okopírovali a vytvořili svou verzi. Máme začít 15. října, tak se snad Aurora do
té doby dá psychicky zase do pořádku. I když je to 5 dní před naší prezentací
diplomky, takže kdo ví.
To je další
věc. O víkendu jsem se bavila vymýšlením témat diplomky. Jak bývám normálně
pohotově pohotová a úděsně chytrá, co se týče tohohle, vůbec mi to nefungovalo
:-). Trápila jsem se s tím dost dlouho, proto jsem také byla běhat hned
tři dny po sobě. Přítel si dělal srandu, že kdybych běhala častěji, wushu by
raketově vystřelilo dopředu. Při běhu mě totiž napadají ty nejlepší věci,
hlavně co se týče wushu a tak. I tentokrát to šlo – napadly mě dobrá témata,
alespoň v to doufám. Ale už jsem nebyla schopná to víc rozvést, takže jsem
si pak nad papírem lámala hlavu dlouhé hodiny. Několikrát jsem se šla i projít
na chodbu nebo se protáhnout na výklenek k oknu s čajem v ruce.
Nakonec jsem ze sebe vymáčkla celkem tři témata tak, jak jsem měla
v plánu. Dvě se týkají moderního wushu a jedno taiji. Celkem to už je 7
návrhů diplomky. V mejlu jsem vedoucímu rovnou připomněla, že se nám blíží
prezentace diplomky, a není tedy moc času (vše má být totiž v čínštině –
zpráva, prezentace i doprovodná řeč cca 10 minut). Pevně věřím, že to teď už
vyjde a něco mi schválí – samozřejmě s řadou připomínek :-). Nějak si to
myslím. Mám podobný pocit, jako jsem měla po zkouškách na ZČU nebo když jsem se
hlásila sem na SUS (a to tenkrát nikdo nevěděl, že je to tady dávačka :-) ). Ať
už to bude jakékoliv z nabídnutých témat, bude to dost práce, v tom
zápalu jsem nemyslela na to, že chci mít také čas pro sebe a tak :-/. Mé taiji
téma mi prý vedoucí neodsouhlasí, protože to není jeho styl, takže pokud nebudu
tvrdohlavá a nebudu si to chtít prosadit sama za sebe před komisí, tak se
s tím pak obrátím na pana Guo a pokud mi to posvětí, také to vypracuji.
Pokud by se to povedlo, byl by to pro mě odrazový můstek a povzbuzení pro projekt,
který se chystám vypracovat. Hlavně nesmím být stále tak líná a stát se drobet
drzou, protože jak mi vyšlo v poslední osmisměrce:
Setkaly se talent, píle a drzost. Talent
tvrdil: „Beze mě není možné ničeho dosáhnout!“ Píle prohlašovala: „Omyl, teprve
já jsem výsledný činitel, který přináší ovoce!“ Drzost mlčela a věděla své.
Kromě toho jsem
byla také u zubaře (hodina metrem tam, hodina zpátky) a ještě několikrát tam
pojedu, protože v Číně je to s doktory prostě na dlouho. Předtím jsem
kvůli jednomu stehu musela chodit na kontroly a převaz každý týden (který jsem
si pak na pokoji převázala pak ještě sama, protože to prostě nebylo dobře
udělané :-D). Natáčela jsem video pro studenty žurnalistiky – hrála jsem
badminton s jednou Číňankou, které to moc nešlo, ale byla sranda a moc mě
to bavilo. Asi jsem si zabila kytku, která je prý asi sukulent, jak mi
vysvětlila mamka po mejlu, takže jsem ji přelila. Ošetřila jsem ji, přesadila
(na obal od zeminy jsem brejlila se slovníkem pěkně dlouho :-D) do krásného žlutého
květináče i s miskou, tak doufám, že se umoudří, to by mě potěšilo,
protože jsem si na ni už zvykla a mám ji ráda. Pořád teď na ni koukám, jestli
zase nežloutne :-). Ale má nové listy, tak mi držte palce, je to důležité! Jen
nevím, kam ji postavit, protože s větším květináčem se mi k oknu už
nevejde a v pokoji je šero, protože spolubydlící obyčejně spíš až do
14:30!!! Zítra (pondělí) budu ještě s Američany zpovídaná od mého
spolužáky pro jeho diplomku. Tak není zase až taková nuda…
Žádné komentáře:
Okomentovat