U zubaře

Z Rajčete už víte, že jsem byla u zubaře (http://kacnupi.rajce.idnes.cz/Co_se_deje/). Já za jedním jela už minulý týden, protože se na netu psalo, že tam bude normálně, i když jsou prázdniny. V metru jsme strávili hodinu, abychom zjistili, že nemocnice sice funguje, ale ne ten lékař, takže jsme se po 10 minutách zase otočili a odešli. Protože začala škola a nemám chuť jezdit tak daleko, tak jsme se včera vydali do nemocnice Changhai, ta je největší v okolí a cca 5 minut od koleje. Jo, je výhodné, když je naproti sportovní univerzitě hned velká nemocnice…už jsem tam byla podruhé :-/. Ya Qiang byl v nemocnici ráno s jednou jeho učitelkou, tak rovnou vystál i pořadové číslo pro mě na odpoledne. Vyrazili jsme tam na 14. hodinu, protože to už by i mohla být řada na nás (byli jsme osmí). Doktor se vyděsil, když viděl, že jsem cizinka, a hned si mě vzal dovnitř, aby se podíval, co to mám za problém. On totiž řeší komplikované věci. Naštěstí plomba je hračka, takže nás přehrál na jiné pracoviště. Ya Qiang mu nakecal, že jsem VIP host univerzity, takže jsme nemuseli zase do fronty pro nové pořadové číslo. To bych se také mohla dostat na řadu už kolem 18. hodiny.

Ten doktor měl normální ordinaci. I když tedy… uprostřed bíle vymalované místnosti s bílou podlahou… vlastně se vším bílým, stálo velké bílo-zelené křeslo. Na zdi řada pěkných obrázků, v rohu menší odrbaný stůl, a to bylo všechno. To by šlo.

Jenže pak mě poslali na jiné místo – do „opravářské dílny“. Fakt tam na dveřích měli napsáno, že jde o „opravovací místnost“ :-). Větší nudle, kde byly za sebou lehátka oddělená úzkými stolečky, na kterých stál monitor PC. Lehátek tam bylo šest, možná více. Na každém někdo ležel s pusou dokořán a doktor se mu v ní hrabal různými nástroji, z pár míst byla slyšet vrtačka. Tolik krve jsem dlouho neviděla. Bylo to fakt hrozné vidět, jak má paní papírový ubrousek kolem krku plný krve. Všude postávalo hodně lidí. Někteří byli pacienti, kteří čekali, až přijdou na řadu, další byli sestřičky, studenti… Šla jsem si sednout na chodbu. Doktorka, která mě dostala na starost stále někam odbíhala a nikdy nezapomněla zmínit, že mám ještě počkat. No, co tady asi tak dělám… Čekala jsem dvě hodiny. Hodinu sama a na lehátko jsem šla také sama, protože přítel něco měl. Všichni tam měli roušky, takže jsem svou doktorku poznala vždy jen podle růžových kalhot. Doktoři nosí normálně černé kalhoty, polobotky a košili (pod pláštěm), ona ale měla normálně tepláky.

Poslala mě na RTG, kde se s tím vůbec nepárali, hned mi vyjeli fotku zubu (také ji mám na Rajčeti :-D), to se mi moc líbilo, u nás jsem to ještě neviděla. Pak jsem čekala, než se paní z lehátka, na které jsem čekala, vzchopí. Bylo jí hodně špatně. Položili mě a začalo se. Vyzkoušela, při čem všem mě to bolí a řekla mi, že to bude na několikrát. Jasně, kvůli jednomu stehu jsem byla v nemocnici 6x (1x zašít, 4x na vyčištění a převaz, 1x na vyndání). Jak jsem viděla všude tu krev a slyšela, že tam budu muset víckrát, neudělalo se mi dobře. Moc jsem vzpomínala na svého skvělého zubaře, pana Malíka, k němu jsem chodila moc ráda. No, ale musela jsem to vydržet. Opakovala jsem si, že je to jenom plomba, kdyby to byly moudráky, byl by to velký problém. Ty se mi naštěstí uklidnily. Až mě to prý při vrtání bude bolet, tak mám zvednout ruku. Tak jo. Zvednout jsem ji nestačila, automaticky jsem ucukla. A ona hned, že se nesmím hýbat. Tak znovu. No, fakt jsem se snažila, ale prostě to bolelo. Strašně se divila, že mě to bolí. Měla štěstí, že jsem měla v puse železo a odsávačku. Nějak jí nefungovalo stříkátko na vodu a vysvětlovala sestřičce, že se to musí každý den otírat, jinak to nebude stříkat. A zkoušela si to nade mnou, jestli to funguje, tak jsem měla vlhké celé tričko. Dostala jsem injekci do dásně a čekaly jsme, než mi zdřevění pusa. Mezi tím tam dorazil nějaký další cizinec, ale nemluvil čínsky. Sestřička si stěžovala mé doktorce a ta jí řekla, že má štěstí, že já čínsky umím, že se mnou není taková práce. Tak aspoň něco. Naučila jsem se tam i pár nových slovíček jako RTG snímek, plomba, vyplivnout si, sklopit hlavu, zkousnout… Musím ale říct, že jak jsem tam pak zůstala sama, dost jsem znejistěla.

Po injekci jsem už nic necítila. Řekla mi, ať si odplivnu. Tak jsem se nahnula nad tu mísu a vytřeštila oči, protože byla plná krve od té paní, co byla přede mnou. Navíc se mi blbě odplivovalo, jak jsem necítila půlku pusy. Naštěstí to netrvalo dlouho a nejlepší zpráva na konec: prý už tam nemusím, pokud to nebude bolet. Zajímavé bylo, že prý můžu jíst kdykoliv. Hlad jsem měla obrovský a bylo před tréninkem, tak jsem si šla pak hned něco dát, ale opatrně. Celý trénink jsem pusu necítila, povolilo to až po několika hodinách. Takže bylo i celkem jedno, co jím, protože jsem skoro necítila tu chuť :-D. Druhý den mě nic nebolelo kromě spodní čelisti, když ji otevřu – to je od té injekce… Když jsem si na tréninku dala pomerančový zub, něco jsem drobet cítila, ale snad to bude v pořádku.

Ya Qiang zná hodně fíglů, takže jsem nakonec platila jen 200 RMB a většinu z toho dostanu zpátky. Chudák Debranna za moudráky platila 1000 RMB, zpátky by měla dostat polovinu.

Tak mi držte palce, ať to nebolí a moudráky mi zůstanou v klidu…