Cvičení teď celkem jde, cítím, že
se mi pomaloučku vrací forma (ta moje ubohoučká, která jsem měla před létem
:-)). Na taiji se na začátku věnujeme qigongům a k mé velké radosti hlavně
Ma Wang Dui a Da Wu, to jsou ty nejdelší qigongy, které tady máme v nabídce
(zatím :-D). Pohyby jsou celkem zajímavé a baví mě, ale nebaví mě to opakovat
tolikrát a stále dokola. Snad je o jen tím, že jsem tyhle dva qigongy ještě
nezkoumala, protože při nich kromě protahování svalů nic nevnímám. Jo, a ještě
vnímám nudu, až tak osvícená, abych milovala všechny qigongy, ještě fakt
nejsem. Minulý semestr jsem měla qigong tři hodiny téměř v kuse, to mi
stačilo. Ještě že Liu Zi Jue děláme jen výjimečně, to je pro mě také libovka.
Naštěstí je ale celkem krátký a když si to člověk trochu nastuduje, hned je to
o něčem jiném. Jestliže u taiji platí, že jen trénink nestačí, ale musí se i
studovat knihy atd., tak u qigongu to platí dvojnásob. Ma Wang Dui a Wu Qin Xi
jsou speciality téhle univerzity. Učitel řekl, že s tímhle se nemusíme bát
jít na žádnou soutěž, protože wushu sekce SUS je v tomhle nejlepší. Da Wu
se mi líbí, protože hodně pracuje s pasem a rozhýbává malé svalové
skupiny. Nejoblíbenější u mě stejně ale je Yi Jing Jin, to je moje láska.
Po qigongu/základních pohybech
cvičíme 24ku a 42ku (yang styl) a učitel vysvětluje všechno do detailu. Jenže
jedno a to samé opakuje stále dokola. Musí – protože studenti si to buď
nepamatují a nebo na minulém tréninku nebyli. V úterý mu už došla
trpělivost a měl k nám proslov. Nevypadal rozlobeně ani nic podobného, jen
nám kladl na srdce, že si máme dobře rozmyslet, jestli chceme cvičit a co od
toho očekáváme, protože takhle plýtváme jeho časem i svým. Takhle bychom také
mohli cvičit taiji celý život a cvičit stále špatně. Také řekl, že nás rozhodně
nebude všechno učit. Když on byl student, většinu sestav se naučil sám z knih
nebo od spolužáků. Dokud si nebudeme pamatovat sestavy, tak nemá smysl, aby nám
něco vysvětloval. To mě přimělo k tomu, abych se rozhoupala a nejen
cvičila tvrdě, ale i pilně studovala. 42ku ještě neumím, ale snažím si
zapamatovat vše, co učitel říká, stejně tak správné provedení daných pohybů. A
teď se tu sestavu učím od kamarádky (souslednost pohybů), dál potřebuji ty dva
qigongy a na nějakou dobu mám zase vystaráno J. Po odprezentování mé
budoucí diplomky se opět vrhnu na studium teorie.
Musím říct, že
to opravdu funguje. Čím víc si o taiji a qigongu čtu, tím lépe se mi cvičí,
rychleji chápu některé věci. Kolikrát ale učitel přijde s něčím, co prostě
vstřebat nedokážu. Něco se mi povedlo trochu pochopit po necelém půl roce, něco
je stále velká neznámá. I proto je taiji prostě na celý život a nikdy nezačne
nudit. Studenti doktorského oboru teď často hledají cizince cvičící wushu, aby se
jich zeptali na pár otázek. I tady se mi to osvědčilo, protože už nekoukám s otevřenou
pusou, když se mě na něco zeptají, například: Jak ovlivňuje天人合一
(člověk a příroda jsou jedním) cvičení taiji? Tahle otázka je hodně těžká a
stále mám problémy k tomu podat komplexnější a smysluplnou odpověď, ale
nějaké ponětí o tom už mám, uff…
Když dorazí
Varja na trénink, učím ji 56ku, protože ta se tady předtím cvičila nejčastěji,
takže až se ji naučí, bude moct cvičit s každým tady a kdykoliv. Sama se
teď učím yangovou 42, už mám půlku za sebou. YouYou (naše šampionka
v sandě) mi řekla, že až se to doučím, tak to začnu učit jí. Když začala
s taiji, její první sestava byla chen yi lu a asi tak první polovinu jsem
jí naučila já. Potom už ji učil někdo z Číňanů. Pověděla mi, že ode mě to
pochopila hodně rychle, kdežto potom to šlo dost pomalu. No, jestli se to učila
od Pana Arogantního, tak je to dost pochopitelné a neznačí to nic o mých
učitelských schopnostech, spíš to, že je to s ním občas těžké :-). On je
skvělý na detaily a návaznost, ale ne na výuku nových pohybů – pokud učí
kamarády, protože nemá trpělivost a je trochu nedbalý. Co se týče školních
hodin nebo soukromých placených tréninků, to je už jiná, tam se snažit musí
:-).
Trénink dělá mistra
Učitel se jednou zmínil o tom, že
když on byl ještě studentem, každý den tu sestavu zacvičil cca 30x – 10x ráno,
10x odpoledne, 10x večer. Jeden spolužák se rozhodl, že to zkusí taky. Už dva
měsíci pilně trénuje, zatím je na deseti opakováních denně a řekl mi, že je z toho
úplně vyplivnutý, nechápe, jak to učitel mohl dávat tolikrát. Včera jsem ho
pozorovala, když cvičil a je znát neskutečné zlepšení. Sice nikoliv
v technice (na jejíž prohloubení se teď nezaměřuje), ale ve všem ostatním.
Výdrž má obrovskou, postoje nízké a přechody mezi nimi krásně plynulé, nohy se
mu netřesou, rovnováhu drží skvěle. Je radost se na něj dívat.
Takže také začneš 30x denně opakovat 74ku? :-D
OdpovědětVymazat