neděle 21. října 2012

Taiji hodiny



Cvičení teď celkem jde, cítím, že se mi pomaloučku vrací forma (ta moje ubohoučká, která jsem měla před létem :-)). Na taiji se na začátku věnujeme qigongům a k mé velké radosti hlavně Ma Wang Dui a Da Wu, to jsou ty nejdelší qigongy, které tady máme v nabídce (zatím :-D). Pohyby jsou celkem zajímavé a baví mě, ale nebaví mě to opakovat tolikrát a stále dokola. Snad je o jen tím, že jsem tyhle dva qigongy ještě nezkoumala, protože při nich kromě protahování svalů nic nevnímám. Jo, a ještě vnímám nudu, až tak osvícená, abych milovala všechny qigongy, ještě fakt nejsem. Minulý semestr jsem měla qigong tři hodiny téměř v kuse, to mi stačilo. Ještě že Liu Zi Jue děláme jen výjimečně, to je pro mě také libovka. Naštěstí je ale celkem krátký a když si to člověk trochu nastuduje, hned je to o něčem jiném. Jestliže u taiji platí, že jen trénink nestačí, ale musí se i studovat knihy atd., tak u qigongu to platí dvojnásob. Ma Wang Dui a Wu Qin Xi jsou speciality téhle univerzity. Učitel řekl, že s tímhle se nemusíme bát jít na žádnou soutěž, protože wushu sekce SUS je v tomhle nejlepší. Da Wu se mi líbí, protože hodně pracuje s pasem a rozhýbává malé svalové skupiny. Nejoblíbenější u mě stejně ale je Yi Jing Jin, to je moje láska.
Po qigongu/základních pohybech cvičíme 24ku a 42ku (yang styl) a učitel vysvětluje všechno do detailu. Jenže jedno a to samé opakuje stále dokola. Musí – protože studenti si to buď nepamatují a nebo na minulém tréninku nebyli. V úterý mu už došla trpělivost a měl k nám proslov. Nevypadal rozlobeně ani nic podobného, jen nám kladl na srdce, že si máme dobře rozmyslet, jestli chceme cvičit a co od toho očekáváme, protože takhle plýtváme jeho časem i svým. Takhle bychom také mohli cvičit taiji celý život a cvičit stále špatně. Také řekl, že nás rozhodně nebude všechno učit. Když on byl student, většinu sestav se naučil sám z knih nebo od spolužáků. Dokud si nebudeme pamatovat sestavy, tak nemá smysl, aby nám něco vysvětloval. To mě přimělo k tomu, abych se rozhoupala a nejen cvičila tvrdě, ale i pilně studovala. 42ku ještě neumím, ale snažím si zapamatovat vše, co učitel říká, stejně tak správné provedení daných pohybů. A teď se tu sestavu učím od kamarádky (souslednost pohybů), dál potřebuji ty dva qigongy a na nějakou dobu mám zase vystaráno J. Po odprezentování mé budoucí diplomky se opět vrhnu na studium teorie.
Musím říct, že to opravdu funguje. Čím víc si o taiji a qigongu čtu, tím lépe se mi cvičí, rychleji chápu některé věci. Kolikrát ale učitel přijde s něčím, co prostě vstřebat nedokážu. Něco se mi povedlo trochu pochopit po necelém půl roce, něco je stále velká neznámá. I proto je taiji prostě na celý život a nikdy nezačne nudit. Studenti doktorského oboru teď často hledají cizince cvičící wushu, aby se jich zeptali na pár otázek. I tady se mi to osvědčilo, protože už nekoukám s otevřenou pusou, když se mě na něco zeptají, například: Jak ovlivňuje天人合一 (člověk a příroda jsou jedním) cvičení taiji? Tahle otázka je hodně těžká a stále mám problémy k tomu podat komplexnější a smysluplnou odpověď, ale nějaké ponětí o tom už mám, uff…
Když dorazí Varja na trénink, učím ji 56ku, protože ta se tady předtím cvičila nejčastěji, takže až se ji naučí, bude moct cvičit s každým tady a kdykoliv. Sama se teď učím yangovou 42, už mám půlku za sebou. YouYou (naše šampionka v sandě) mi řekla, že až se to doučím, tak to začnu učit jí. Když začala s taiji, její první sestava byla chen yi lu a asi tak první polovinu jsem jí naučila já. Potom už ji učil někdo z Číňanů. Pověděla mi, že ode mě to pochopila hodně rychle, kdežto potom to šlo dost pomalu. No, jestli se to učila od Pana Arogantního, tak je to dost pochopitelné a neznačí to nic o mých učitelských schopnostech, spíš to, že je to s ním občas těžké :-). On je skvělý na detaily a návaznost, ale ne na výuku nových pohybů – pokud učí kamarády, protože nemá trpělivost a je trochu nedbalý. Co se týče školních hodin nebo soukromých placených tréninků, to je už jiná, tam se snažit musí :-).
Trénink dělá mistra
Učitel se jednou zmínil o tom, že když on byl ještě studentem, každý den tu sestavu zacvičil cca 30x – 10x ráno, 10x odpoledne, 10x večer. Jeden spolužák se rozhodl, že to zkusí taky. Už dva měsíci pilně trénuje, zatím je na deseti opakováních denně a řekl mi, že je z toho úplně vyplivnutý, nechápe, jak to učitel mohl dávat tolikrát. Včera jsem ho pozorovala, když cvičil a je znát neskutečné zlepšení. Sice nikoliv v technice (na jejíž prohloubení se teď nezaměřuje), ale ve všem ostatním. Výdrž má obrovskou, postoje nízké a přechody mezi nimi krásně plynulé, nohy se mu netřesou, rovnováhu drží skvěle. Je radost se na něj dívat.

1 komentář: