Cvičení v tomto týdnu

Pondělí

Od 7. hodiny ranní jsme cvičili venku s Robertem a Jodym. Pak jsem šla až večer na taiji, předtím se mi cvičit nějak nechtělo. Na taiji nás bylo přes dvacet, protože dorazili i lidé z jiných škol – připravují se u nás na soutěže v tuishou, teď budou asi dvě. Pak v prosinci bude ještě soutěž v sandě, kam půjdeme podpořit Jodyho, bude obhajovat loňský titul. Je i pár taiji soutěží, ale od nás na ně nikdo nejede, tak jsem je taky vypustila a šetřím penízky na příští rok :-). Na taiji jsme jeli základní pohyby (kopy, kombinace, taiji kroky a kombinace), potom párkrát yangovou 24 a poté jsme se rozdělili na holky a kluky. Kluci se připravovali na tuishou souěže a ostatní trénovali sestavy. Začala s námi cvičit i Ruska Varja. Představila jsem ji učiteli, vysvětlila, že předtím cvičila 16 let modernu a teď by chtěla začít s taiji. Učitel ji rád přijal, i proto, že v Moskvě učil tři měsíce a má z toho pobytu hodně zajímavých historek, které občas vytáhne :-). Co se týče cvičení, Varja se vůbec neztratí. Bylo z ní cítit, že co se týče moderny, je z ní unavená, ale pohyby se učí hodně rychle, navíc je hodně flexibilní. Kdyby cvičila tak tvrdě jako já tady, tak za 3-4 měsíce bude na mé úrovni, tedy asi by na tom byla i lépe, protože mám ztuhlé kyčle a kotníky. No, je to smutný, no…V Rusku ale dřela jako profík, tak není divu. Minimum 6x týdně a před soutěžemi ještě k tomu 2x denně. Jednoduše mi vysvětlila: „Když chceš být dobrá, tak musíš makat.“

Ten večer se mi necvičilo dobře, cítila jsem se ztuhlá a unavená. Ráno bylo super, cítila jsem pokrok, ale večer bylo všechno zase jinak. Po večeři jsme ještě s Ya Qiangem zkusili trochu qinny, kterou nás ten den učitel Xie učil.

Úterý

Dopoledne jsem měla trénink s Du Hui. Je na mě daleko hodnější než na začátku, je trpělivější a její styl vedení tréninku je lepší a lepší. Prostě si nemůžu stěžovat. Na začátku mi pomohla s protažením. A dává pozor na všechno – zahřátí, protažení, základy… Ale nebylo to moc platné, protože ten den byl podobný jako pondělní večer, tedy marnost nad marnost. Co jsem se vrátila, nedělala jsem větší posilování na nohy, jen základní verze pro různé svalové skupiny. Je to teď strašně znát, neměla jsem vůbec sílu. Na taiji to stačí, ale na modernu ne. Skoky jsem se protrápila, když Du Hui zjistila, že jsem dlouho neposilovala, tak jsme toho pak nechaly a začala mě učit kopí. Řekla mi, že jsem vysoká, a tak na mě bude kopí vypadat lépe než meč, ten ale samozřejmě budu cvičit dál. A musím říct, že se mi ten den s kopím cvičilo dobře. Je při tom jinak rozložená síla než u meče. Vysvětlila mi nejzákladnější pohyby, které jsem pak trénovala. Takže závěr nebyl tak špatný. Pomohla mi pak i s uvolněním svalů.

Na večerní taiji nedorazilo tolik lidí jako den předtím, takže trénink byl náročnější. Jeli jsme 56ku téměř bez pauzy 3x za sebou. Potom přišel učitel a rozebral s námi několik prvních pohybů do detailu. Každý den se teď věnujeme i aplikacím ve dvojicích. Vysvětluje nám tím, proč je ten a ten pohyb zrovna tak. A nechává nás sami hledat, jaké provedení je v dané situaci správné. Často bývám ve dvojici s YouYou (naše bývalá čínská i světová šampionka v sandě), protože ví, že mi nevadí, když to bolí a chci to víc opakovat. Když se mi ale něco snaží vysvětlit, prostě to od ní nechápu. Od Ya Qianga nebo od Lily to chytím hned.

Středa

Dopoledne jsem šla cvičit sama. Wushu tělocvična byla plná, tak jsem se přesunula do atletické haly. Mé oblíbené místo bylo také plné, tak jsem cvičila přímo v hlavní části u dveří. Pokud člověk opravdu chce cvičit, vždycky se najde nějaký způsob. Když cvičím sama, mám trochu delší prodlevy, ale udělala jsem všechno, co jsem měla v plánu, a cvičilo se mi už o poznání lépe než v úterý. Kolikrát se mi pár věcí povedlo, měla jsem fakt radost. Protáhla jsem se, udělala víc základních pohybů, skoky, první dvě části meče a pak jsem opakovala kopí z úterý. Na závěr větší strečink. Celkem 2,5 hodiny. Takže jsem pak před taiji měla jen 1,5 hodiny času.

Odpoledne jsem už byla celkem unavená, ale když jsem učila Varju, tak jsem to necítila a v pohodě mohla být nízko. Učitel mě občas opraví a je vidět, že má radost, že rozumím, co říká. Když odešel, ještě jsem si projela yi lu a pak posilovala nohy, protože mě začalo bolet koleno. Nemůžu ho narovnat. Tedy, můžu, ale bolí to. Na závěr jsem si zaběhala (10min) na uvolnění. Celé tělo mě bolí, tak teď jen čekám, kdy začne stávkovat a budu mu muset dopřát volno. Snad vydrží do neděle.

Vždy ten kdo přijde potom, to má lehčí. První cizinci tady to měli strašně těžké, protože Číňané nevěděli, co s nimi. Náš ročník (já, Aurora, Danny atd.) byl první jakoby opravdový. Předtím tady na škole nikdy neměli cizí studenty na wushu mgr. oboru. Když jsem přišla na taiji, byla jsem tam víceméně sama, protože Levi se ukázal jen občas, měl moc hodin (bakalářské studium). Teď co s námi cvičí Robert a Varja, tak se mě často chodí ptát, co učitel říkal, vysvětluji jim pohyby, čínská slovíčka atd. Takže když učitel mluví, je vidět, že se kolikrát ani nesnaží rozumět. Já poslouchala všechno, hledala ve slovníku, ptala se čínských spolužáků, snažila se pochopit význam z učitelových pohybů a obličeje… Prostě to studenti, kteří přišli teď, mají o dost jednodušší. Také mají více hodin čínštiny. Dnes jsem zrovna mluvila s učitelkou Hu. Řekla, že navýšili hodiny, protože studenti byli líní studovat pak sami :-D. Na druhou stranu nás předtím na tréninku nebylo tolik, což je vždy výhoda. Všechno má své pro a proti. Ať je to jakkoliv, jsem ráda, že jsem přišla předtím a ne teď. Ale jak jsem říkala, všechno je jenom o přístupu.

Čtvrtek

Ranní taiji mě tentokrát příliš nenakoplo, takže jsem to po snídani na chvíli ještě zalomila. Místo normálního tréninku moderny jsem šla večer o 1,5 h dřív. 20 minut jsem běžela rychlejším tempem, protáhla jsem se a opakovala pár základních technik s mečem. Zlomil se mi. Tentokrát mi ho Cai nevybral moc dobře, ostří mělo problém, takže mi nevydržel moc dlouho. Byla jsem z toho smutná, ale na druhou stranu teď už nemusím kupovat meč obyčejný (na nácviky házení) – nechám si na to tenhle zlomený a příští týden si pořídím nový, protože vyvážení je teď dost jiné. A také je jednodušší si teď zlomenou špičku někam zapíchnout… :-)

Na taiji jsme po základech a základních sestavách (yang 24, 42) měli trochu speciální trénink. Ve dvojicích jsme nacvičovali techniky tuishou tak, jak bychom je mohli učit starší lidi. Učitel se totiž snaží své studenty dobře vybavit do jejich budoucí kariéry učitele wushu. Dává tipy, jak rozložit cvičení třeba i do celého roku, aby bylo stále co dělat, jak cvičení zpestřit a podobně. Stáli jsme ve dvou řadách proti sobě a po každé sérii jsme se točili tak, abychom si to mohli vyzkoušet s co nejvíce lidmi, protože každý je na jiné úrovni, cvičí jinak, má odlišné tělo. Nejdříve jsme dělali jednotlivé techniky rukou. Když naše studenty budou bolet ruce, můžeme zařadit jen nohy – stehna, kolena, lýtka – slouží to jako hra ale i jako masáž kolen a svalů kolem nich, což je prostě super! Další byla chůze ve dvojici a kombinace naučených technik. Učitel nám samozřejmě ukázal, jak se dají ty pohyby užít v zápase, vždycky se ale rozesmál, že tohle na babičkách samozřejmě dělat nemůžeme, ale měli bychom vědět, k čemu je to dobré.

Pátek

Ráno jsem vynechala a spala jsem hodně dlouho. I tak jsem se ale cítila hodně unavená. Na začátku taiji jsem myslela, že usnu s nohou na žebřině. Když jsem začala kašlat, došlo mi, co to se mnou je. Aby mě takhle bolelo tělo není normální, jsem nemocná. Trochu mě to i potěšilo, protože je lepší lehká nemoc než aby mě tělo bolelo a já nevěděla proč. Tenhle školní rok jedeme na začátku každého taiji tréninku normálně základní pohyby (kopy, kombinace pubu, gongu, mabu atd.). Dnes jsem si vůbec nedokázala představit, že bych nějaké kopy dělala, protože jsem byla ospalá a dobře se protáhnout mi prostě nešlo. První řady byly hrozné, ale jak nás učitel opravoval a já se zahřála, najednou se mi jakoby rozsvítily oči a šlo to. A pak už se mi taiji cvičilo moc dobře. Po kombinacích děláme řady taiji kroků. Předtím jsme cvičili víc verzí a stylů, v poslední době většinou jen jeden dva pohyby. Učitel nás pak vždy zastaví a ukazuje užití, abychom to lépe pochopili a byli schopní to zacvičit opravdu správně. Po jeho ukázce to vždycky zkoušíme ve dvojicích a on nás opravuje nebo nám ukazuje další verze.

Dnes nám ukázal něco úžasného – jak umí pracovat se svaly, je to i trochu automasáž. Umí je zatínat a uvolňovat přesně tam, kde chce, rozvlnit jen určité svalové partie, zatímco ty ostatní jsou uvolněné. Když zatnul trapézy, bylo to jako byste se dotýkali kamene. Všichni jsme si na něj chodili sáhnout, no a všichni odcházeli s otevřenou pusou. Potom jsme si zkoušeli úchopy za svaly a kosti. Teď se to už určitě nepoužívá, ale když byl učitel v našem věku, tak se brali za tricepsy, svaly na předloktí, za lopatku nebo za klíční kost, prsty zarývali do různých bodů…prostě sranda :-).

Dnes nám do detailu opravoval yang 42 a peskoval studenty, že studují už takovou dobu, ale stále si nepamatují odlišnosti od 40ky a podobně. Zrovna včera jim při nástupu zase vytýkal, že neví, kdo je tady cizinec, protože já si pamatuju, co říká a co učí a oni kolikrát ne. No, je to pravda. Tady nejde o to, že bych cvičila lépe, ale dávám větší pozor na to, co říká, jak cvičí a snažím si to zapamatovat. Učitel říká, že právě všechny tyhle detaily odlišují normálního wushistu od toho dobrého. 42ku jsem se ještě neučila, ale snažím se zapamatovat jednotlivé pohyby s tím, že se je pak naučím už jen slepit dohromady. Začátek si pamatuji a Lily mi teď pomáhá se zbytkem.

Celou dobu si myslím, že mě limitují ztuhlé kotníky a kyčle. Je to samozřejmě pravda, ale dnes jsem cvičila daleko plynuleji a prostě jsem se cítila při cvičení daleko lépe. Jednak se mi to zlepšilo, protože se stále protahuji, ale hlavně, snažím se cvičit podle učitele a je to fakt strašně znát. Za jediný měsíc jsem pochopila strašně moc a posunula jsem se o další úroveň výš – co se týče yangu a wu武. Chen samozřejmě cvičím každý den, studuji a prostě jedu podle plánu učitele Xie.

O víkendu budu cvičit sama a natočím taiji videa, kdybych náhodou něco z toho, co učitel učil, zapomněla…